MAJKA: Teď uz 14 ale ty korektivni signály byla schopna vysílat cca od 7 let.

Ve skole trpi ze je tam s extremne nedospele se chovajicimi miminy.

ZUZKAOU: nejsem vědec, ale ... :D no prostě přesně jak píšeš, to co tam je, jsou spíš projevy introverze /extroverze, než typu ADHD. Já jsem třeba naprsto učebnicově extrémní extrovert, ale ADHD mam inatentivního typu. Přesto na mě sedí naprosto do do jednoho ty vypsané příznaky hyperaktivního typu. Páč to jsou prostě příznaky extroverze, ne hyperaktivity :D

KOIRA: já to mám poměrně stejně, ale přikládám to spíš odporu vůči mikromanagementu než čemukoliv jinému. Jako vážně - tohle přeci nepomáhá nikomu. Když potřebuje všechno přímo řídit a kontrolovat, tak ať si tam posadí robota na dálkové ovládání.

KOIRA: z mojí zkušenosti zejména na tohle okolí dost sere. A když začneš říkat dost, až když už je opravdu dost, tak je to většinou pozdě. Ale zas když to začneš říkat moc brzo, tak tomu nikdo nevěří. Žádný zaručený recept na to nemám, je to spíš o skladbně lidí.

ZUZKAOU: To samozřejmě chápu. Ale okolí musí být připravené na to, že když říkám dost, tak opravdu dost myslím. A ne to ignorovat a nebo k tomu přistupovat podle sebe.

PAKOBYLKA_: super, diky moc za odpoved. syn je narozen 27.9., takze necely mesic po nastupu na ZS mu bude 7, to staci. je hromada casu, ted mu byly 3, uvidime, ale oproti mladsimu ted zpetne vidime, ze je proste jinej. :) neni hloupej, to ne, ale na adhd bych si vsadila bez vetsiho premysleni.

PAKOBYLKA_: Jojo to mi taky přišlo z toho, co jsem o Montessori četla, že ten individuální přístup je klíčový. Osobně bych doporučila upřednostnit Montessori na normální prakticky každému. Normální základka mi nepřijde jako dobrý způsob, jak učit děti. A to ani nemám žádné hrozné zkušenosti. Známky jsem měla dobré a lidi mě sice nijak nemilovali, ale součástí kolektivu jsem byla.

POZITRON: No, mne vyhovuje, ze muze kazdy pracovat svym tempem a je tam vetsi prostor pro individualni pristup. Jako dite bych byla asi spokojenejsi, protoze bych nemusela sedet na miste. Tim jsem trpela v kancelari. Sedet 8 hodin u stolu pro me bylo peklo. Zaroven ja fakt nedokazu davat pozor, kdyz me neco nebavi, ve skole jsem tak 80 % casu byla pritomna jen fyzicky. :) V Montes. jsou kratsi lekce + pomucky. Kratsi lekce - cili dite muze casteji stridat cinnost a je tam i prostor na to, delat si co ho bavi. Udelat tu rutinu a pak si pracovat na svym. Pomucky - je to uchopitelny. Kosit travu se taky nenaucis z navodu. A ja tam treba pred cca 3 mesici konecne pochopila fotosyntezu. Ale vzdy a vsude plati, ze zalezi i na lidech, ktery to delaj.
Ja driv myslela, ze to pro me neni, ale vyhovuje mi to. Prekvapilo me to. :) A z pohledu ucitelky - jsou tam jiny deti. Ve statni skole ni deti neverily, nebylo mozny navazat vztah, nebyla moznost individualni prace. Tady je to bezpecny. To je asi klicovy hele, ten pocit bezpeci. A napriklad po zkusenosti z romsky skoly jsem presvedcena, ze Monte by pro nektery skupiny Romu bylo to pravy orechovy.
Myslim, ze zalezi i na tom, jak je na tom dite samotny. U adhd ditka bych urcite zvazila odklad, pripravnej rocnik, nebo tak. Aby dozralo.

POZITRON: nejlip funguju, když mám několik těžkých pracovních úkolů před sebou. Jakmile mám skoro hotovo (což se stává zřídka, ale stává), dělá mi daleko větší potíže se k něčemu dokopat. Ale nakonec se dokopu, neb jsem zjevně velmi dobře medikovaná.

KOIRA: To je strasně individudální. Podle mě nejde dát univerzální doporučení. Já zas na základce proplouvala, proflákala jsem ji skoro celou, protože stačilo na většinu věcí mrknout o přestávce před písemkou, nebo si vyrobit fakt dokonalej tahák na počítači :D. Sice bych asi na nějaké vnímavější základce s indiivduálnějším přístupem asi neměla tolik šrámů - zažila jsem dost šikany jak od dětí, tak učitelů, páč jsem nerespektovala autority a pořád zapomínala pomůcky. Úspěch v daném předmětu byl jen o tom, jak mě dokázal učitel nadchnout. Na druhou stranu to, že jsem měla řád, rozvrh a systém mi pomáhalo se zorientovat v tom co a kdy se ode mě chce. Ta pravidelnost zmenšovala míru chaosu. Takže obojí má něco do sebe a je to podle mě dost o tom, co ta konkrétní osobnost prostě potřebuje víc. Jestli řád, ale daň je málo individuálního přístupu, nebo jestli ji naopak bude ubíjet to opakování a neporozumění.

Další věc je, že občas bývá na lokální standardní ZŠ osvícená třídní úča, se kterou se dá krásně domluvit a nemusíš vyhazovat 15k měs za montessori.