Muj velky problem je, ze nedokazu delat jednu vec, ale poradne, na 100%. Potrebuju byt stale trochu pod tlakem. Otazka je, jestli je to vubec spatne. Tezko rict.

Tak nam pani doktorka na neurologii rekla, ze bude nase dcera pravdepodobne mit minimalne poruchy pozornosti :)

Takz jsem ji dal do kola osudi ADHD a 2x Dis...

Vim jak jsem to mel narocne, jak to mam narocne se zamestnanim*... Snad je tedko spolecnost v tomhle ohledu lepsi, nez v roce 1996, kdy jsem nastupoval do 1. tridy a chudaci rodice s pomoci PPP (jestli si spravne pamatuji, tak pan doktor Burda) za me bojovali skoro ve vsem, co se dalo...

* delam kreativni praci - animatice a motion designer, tak tam se to dost vytraci..

VERONIKA22: To mě mrzí, ale hodně podnikatelů při prvních pokusech selžou. Možná to tak má být a s každým pokusem jsi blíž k cíli.

Já se to postupně učím nějak korigovat. Třeba teď se mi stalo, že jsem se na tři dny zasekl s prácí, protože jsem chtěl něco předělat a zamotal jsem se do toho. Dnes mi došlo, že jsem se snažil být zbytečně moc perfektní a vyřešit všechny problémy projektu naráz a proto jsem se do toho zamotal. Takže jsem všechnu práci co jsem do té doby udělal zahodil a začal na novo. Hezky krok za krokem, problém po problému. Polovinu jsem adresoval a pak mi došlo, že proteď to stačí a že se k tomu vrátím někdy později. Hned mám z toho i jiný pocit. Pocit, že se mi povedlo něco za ten den udělat. Pro úspěch není potřeba vyřešit hned všechno. Ale je pravda, že tehle návyk mi vnukl a pomohl budovat až jeden kolega, který mě často kritizoval za to, že si přidělávám práci a že pak nestíháme termíny apod. Ale je možné, že mé problémy jsou mírnějšího rázu a že tohle nebude fungovat všem. Věřím ale, že perfekcionalismus, možná trochu šmrncnutý i OCD, může být pěkně otravná věc.

Držím palce s osmým pokusem. Já se teď taky pokouším znovu založit firmu. Jsou dny kdy mám pocit, že se svou chaotickou morálkou jsem se asi zbláznil. Ale jsou dny, kdy mám pocit, že mohu lámat skály. Řekl bych že hodně záleží na externích podnětech. Což je vlastně šílené a děsně nepraktické. Ale to mi došlo až teď když těch externích vlivů je mnohem víc než bývalo v minulosti.

KOLLUCHA: Koukl jsem na RSD, a jo, něco takového mám. Asi ne v takové míře aby mi to bránilo navazovat vztahy, spolupracovat s lidmi apod. Ale rozhodně mě negativní reakce od lidí umí slušně potrápit a zejména pokud to přijde od někoho hodně blízkého nebo někoho ke komu vzhlížím.

ANICASE: Nn, myslím, že to je důsledek perfekcionalismu. Prostě chci aby kód byl čistý a elegantní. Je taky pravda, že já jsem dlouhou dobu s nikým nespolupracoval, takže kdybych na začátku své kariéry spolupracoval s dalšími lidmi, tak bych měl zřejmě podobné motivace jako ty.

Taky se vám stává, že něco vymyslíte, máte plán (řekněme 100%), třeba někomu napíšete a ten člověk odpoví vesměs pozitivně ale něco tam není dokonalé, takže plán funguje na řekněme 90% a v tu chvíli se proberu z jakoby rauchu a najednou z toho celého mám blbý pocit, někdy i strach o to jestli to má vůbec smysl dělat. Přitom pokud to na 90% vyjde tak je to pořád docela slušně velký úspěch. Tak nevím proč mám tendence okamžitě propadat skepsi nebo špatným pocitům.

POZITRON: to se mi stava kdyz jsem fakt unavenej nebo po ostre kalbe

KOLLUCHA: no me ta strattera koule skoro utrhla :)