SRNECEK: cteni je celozivotni problem. odhadem tak 70% knizek, ktere rozectu, vubec nedoctu. uz nikdy. to se tedy tyka beletrie. kdyz me nejaka knizka chytne a musi se to stat tak do 10 stran maximalne, tak pak funguju v modu, co popisuje nize SUK - ctu bleskovou rychlosti, vety prejizdim ocima jako celek, az jsem sama v soku, jak to krasne jde. bohuzel se to stava v naprostem minimu pripadu. kdyz me knizka naopak nezaujme, tak to nejde, nedokazu se na cteni soustredit, myslim na neco uplne jineho a vratit myslenky ke cteni uz potom nejde.
u odborne literatury toto musim resit tak, ze si delam poznamky, protoze prectu stranku a kolikrat take vubec nevim, co jsem prave cetla, kdyz se jedna o neco nezazivneho, co ctu z povinnosti a musim se stale vracet a vracet. ted zrovna toho musim v kratkem case opravdu hodne precist a je to tragedie. horsi, nez jsem predem predpokladala. zvlast kdyz najit cas, kdy mi neskacou deti po hlave, je tezke a kdyz uz se takovy cas najde, tak samozrejme jdu radsi nekam pryc, nebo treba sjizdim internet, dokonce radeji i uklizim a podobne. :) nastesti je tady nase zachrana a tou je hyperfocus, kterej vetsinou nenecha cloveka ve stychu, takze kdyz uz se zda, ze je to v hajzlu a ze uz se to neda stihnout, tak mozek naskoci a funguje na nekolikanasobek sve obvykle kapacity. to jsou ty chvile, kdy si clovek noc pred zkouskou zacal neco cist v jednu rano a vsechno si to zapamatoval. nebo pred zkouskou na chodbe, to se pak do pameti vrylo vsechno snad do posledni nejnudnejsi myslenky. :) samozrejme docasne, po zkousce vetsinu zase okamzite zapomenu.