Já bych se tím, co ukazují hodinky, vůbec nestresoval.

LUKK: O stresu bejt adhd nemusi. Zalezi, podle me, kde pracujes a jaky mas kolem sebe lidi. Byla jsem ve stresu a pod enormnim tlakem na seberozvoj a sebevyvoj a podobny kratochvile celej lonskej skolni rok. O prazdninach jsem se davala dohromady a v pripravnym tejdnu jsem (od jara ponekolikaty) total vyhorela a dala vypoved. Ucim dal, jinde a bez stresu, ale je to tim, ze jsem v jinym prostredi a mezi jinejma lidma. (Podotykam, ze slo o vztahy mezi kolegy, deti davam bez stresu.)
A taky uz se znam a vim, ze svou praci odvedu. Kvalitne, vcas a dobre. ALE SVYM TEMPEM!!! A jakmile mi nekdo dejcha za krk, odhazuji zasteru a odchazim stredem (obrazne receno), bo pyco takhle ne!

LUKK: jake mas hodinky a jakou mas prumernou hodnotu stresu? nerekla bych, ze je adhd o stresu, mam uroven stresu v prumeru dlouhodobe spis nizsi a to si hodinky na noc sundavam, takze mozna ze to vysledek jeste zkresluje. navic nevim, jak se temto konkretnim udajum da vubec verit. tuhle jsem se vydesila, ze mi udaj vo2 max hlasi stejny vek, jako kolik mi je, ehm, chtela bych mene, zejo, ale kamarad mi vysletlil, ze to je uplna kravina. aby byl udaj vypovidajici, musel by clovek neustale do hodinek zadavat, jakou zrovna dela konkretne cinnost, coz ja nedelam nikdy.
ja mam adhd normalne i s hyperaktivitou, takze ma neustale nekdo nejaky poznamky, ze mam zpomalit, at nespecham a podobne, uz me to ani nesere. naopak si myslim, ze to ma velkou vyhodu a sice, ze spalim za den vic kalorii nez pomalejsi jedinci. :)

LUKK: v dávné minulosti jsem jel kafe docela dost, ale pozitivní účinky se postupně vytrácely a nedělalo mi to dobře, tak jsem toho nechal. Se stresem by se to dalo říct taky tak. Tomu se teda úplně vyhnout nedá a asi ani neni dobré o to usilovat, ale jde o to mít tak jako rozumnou míru. Nakonec, jako se vším.

Minulý týden jsem byl na svatbě a sestřenice, kterou jsem 15 let neviděl říkala, že vypadám pořád stejně. Co si z toho vzít ohledně předčasného stárnutí upřímně nevím.

Co se týká meditace, tak si to spousta lidí pochvaluje. Pokud jako "fungující meditaci" nemyslíš zrovna level jogín, tak se to dá.

kafe piju kazdy den, idealne trikrat behem dne velke dvojite americano
uklidnuje mne a pomaha se soustredit.

star niterne jsem extremne, vetsina pratel si ze mne robi legraci ze jsem nejstarsi clovek ktereho znaji.
nutno podotknout, ze to mam extremne propojene s velmi tezkou klinickou depresi a PAS, takze mam z pohledu NT extremne pretizene smysly, mne to prijde normalni, nic jineho ostatne neznam, ale je pravdou, ze to vede k pocitu vnitrniho stari o dekady jinde

stimulantům se snažím vyhýbat
kafe si dám většinou jedno po obědě spíš v rámci rituálu s kolegy než čehokoliv jiného

svůj oblíbený zelený čaj jsem nějak přestal pít skoro úplně

stává se mi, že už třeba 2 kafe mi nedělají dobře

Ahoj, pořídil jsem si chytré hodinky,které mi měří mimo jiné i hladinu stresu. Někde v brožuře jsem se dočetl ,že nemám užívat žadné stimulanty :) (což v mém případě je už jen kofein...mnoho kofeinu)...co je pro mně objevné ,je poměr času stráveného ve vysokých a středních stresových hodnotách (celkem 5h denně). Adhd je o stresu...kafe tomu samo nepřidá. Mám pocit že život ve stresu se podepisuje i na mém obličeji,který věkem předbíhá oproti údajům v občance. Je známá nějaká spojitost adhd a přečasné stárnutí? Jak to máte vy? Podaří se někomu dospět třeba k fungující meditaci?

VALKYRA: v cechach lekari nevyuzite leky odmitaji a posilaji pacienta odnest je do lekarny, kde zaridi jejich likvidaci a je to tak spravne, protoze nikdy nemaji zaruku, jak s nimi bylo manipulovano a jak byly napr. skladovany.

Když se nad tím teď zamyslím, je mi 35 let, tušit že je něco jinak jsem začal už jako malej, jen jsem nevěděl co to je. Třeba před 2-3 lety jsem se teprve dostal k tušení o ADHD a pak teda někdy před rokem mi to potvrdili. Jsem vlastně rád, že jsem to do teď potvrzený neměl, resp. že jsem to nevěděl dřív - sice jsem na sebe byl dost často naštvanej, ale nebylo se na co vymluvit, dokázal jsem toho vážně myslím dost (kariéra rozhodně nadstandardní oproti průměru, rodina, vztahy, celkově se považuju za šťastnýho člověka, vše ok) a nebál jsem se dávat si vysoký cíle. Na druhou stranu je to teď vysvobození, jelikož si nepřipadám jako debil , naopak se tomu se ženou smějeme, syn bude asi trochu po mě, v práci to naopak ventiluju dost veřejně, aby si kolem nemysleli, že šéf to fláká a schválně zapomíná, aby nemusel něco řešit, ale naopak - jsem mentální a berte na to ohledy :-D Co mě sere hodně, jsou výkyvy nálad a frustrační intolerance. Občas bych si za to dal facku, ale v tý chvíli kdy to nastává se mi to pořád nedaří kontrolovat, i když si to snažím uvědomit atd. Ale beru to jako celoživotní hru, ve který se budu snažit zlepšovat a chválit se za ten přístup a pokroky. Hlavně se z toho neposrat a nebrat se zbytečně vážně, to pomáhá asi nejvíc :)

KOIRA: tak stoprocentni nejsou ani "normalni" lidi a kdyz to tak okolo sebe sleduju, tak normalni lidi snad ani neexistujou a ADHD jsou vlastne vsichni a nekteri proste maji jen vyssi hodnoty AD a/nebo H. Nerealny cile mozna mam, jen zrovna nechci vzdat svych snu a ambici a koneckoncu i mnoha let, co jsem do neceho investoval cas a prachy a vymenit to za zametani ulice...

SUK: jinak, součástí programu je taky smířit se s tím, že nic není stoprocentní a spíš se zaměřit na to, co se zlepšilo a kolik úsilí té to stojí. Zapominani je u mě teď na úrovni, že si nevezmu lžíci na čundr, ale u schuzek se mi to už zpravidla nestává. Takže hell yes, to je něco s čím se dá žít. Zase bys neměl mít nereálný cíle ty ani tvoje okolí, i když chápu, že frustrující to někdy je.