Tak dneska v práci úzkost a rozhodl jsem se místo se v tom vrtat a zkoušet něco, tak to nechat samovolně být a po nějaké době jsem se dostal "na druhou stranu" a rozpustila se. Kdybych to místo toho horečně začal řešit, tak asi nastartuju negativní zpětnou vazbu. Aspoň budu příště vědět, třeba to tady někomu pomůže.

UNREALONE: mě se tohle stává relativně často a hrozně mě to štve. Je hezké vidět, že v tom člověk není sám, ale to nic nemění. Zajímalo by mě jak to nějak rozstřelit. Možná je prostě potřeba s tím nebojovat a nebrat to jako svoje selhání, ale jako nutný odpočinek nebo tak něco.

Já si to teda celkem uvědomuju, jenom vědět co je potřeba udělat a opravdu to udělat jsou tak jako dvě různý věci.

Takže bych o tom měl asi přestat kecat a jít něco udělat

UNREALONE: paniku ani ne, ale tu paralýzu docela jo. Třeba dneska už asi dvě hodiny nevím co dřív a tak jsem ještě s ničím nezačal. Prostě pátek echt gold.

Máte taky takový ty stavy paniky?
Občas stačí když se objeví několik věcí, které je třeba řešit.
Nejsou to nemožné věci, jen je jich víc zároveň.
Třeba si je i napíšu, dám do kalendáře a tak, ale stejně jsem pak ve stresu, že určitě něco zapomenu. Asi si mám i problém vybrat kterou z věcí začnu řešit dřív a často to vede na paralýzu a neřešení ani jedné věci.
Rozum říká, že není proč se stresovat a vím že stačí prostě začít s jednou věcí a postupně je odbavit, ale díky té panice se cítím blbě a mám tendenci se nejdřív uklidňovat než něco začnu, ale paradoxně by mě víc uklidnilo kdybych už nějaký ty resty vyřešil.

DANIELSOFT: Tak to jsou ty extremy, ne? Bud okolo hori, padaji domy, litaji komety a clovek chladne resi problem, nebo je okolo duha a jednorozci, ale jednoho rozhodi z pohledu jinych naprosta kravina. Akorat za tim uz neni videt a slyset to, co to zpusobilo. Ja dokazu tak skryvat a kompenzovat, ze o mych depresich a potizich s jidlem nevi nikdo, ani ti nejblizsi.

tak jsem si vlivem této debaty vzpomněl na tátovo "jak tě může tohle rozhodit?" a "ty se hroutíš z úplně normálních věcí". chjo.

Já bych se tím, co ukazují hodinky, vůbec nestresoval.

LUKK: O stresu bejt adhd nemusi. Zalezi, podle me, kde pracujes a jaky mas kolem sebe lidi. Byla jsem ve stresu a pod enormnim tlakem na seberozvoj a sebevyvoj a podobny kratochvile celej lonskej skolni rok. O prazdninach jsem se davala dohromady a v pripravnym tejdnu jsem (od jara ponekolikaty) total vyhorela a dala vypoved. Ucim dal, jinde a bez stresu, ale je to tim, ze jsem v jinym prostredi a mezi jinejma lidma. (Podotykam, ze slo o vztahy mezi kolegy, deti davam bez stresu.)
A taky uz se znam a vim, ze svou praci odvedu. Kvalitne, vcas a dobre. ALE SVYM TEMPEM!!! A jakmile mi nekdo dejcha za krk, odhazuji zasteru a odchazim stredem (obrazne receno), bo pyco takhle ne!