LWEEK: jako že na lidi nefunguje, když se ostatní chovají spolehlivě a předvídatelně?
mám pro tebe tajemství: to pomáhá úplně každýmu. Jen někteří zvládají kompenzovat to, že věci jsou nepředvídatelné, líp než jiní.

KOIRA: Já se obávám, že realita a lidé nefungují takhle binárně. Vlastně neustále narážím na to že věci kolem nás nefungují úplně jak mají a kolikrát je potřeba hodně intuice a důvtipu dotáhnout věci do zdárného konce. Ale neustále mě to štve a mám kvůli tomu tendence si myslet, že celé lidstvo stojí za hovno.

Důležitej point k tomu akce a reakce - hlavně to prosimvás dotahněte do konce. My jsme vždycky jako děti dostali za něco "zaracha", jenže naši ADHD rodiče na to samozřejmě do druhýho dne zapomněli. A dodneška mám naprosto rozstřelenou realitu, jeslti teda něco platí nebo ne. Tisíckrát se doptávám, jsem úzkostná a za dementa a jindy mám pocit, že mi přece všechno projde, když to nějak ošmelim.

ale jinak obecně mi líp funguje ta akce-reakce než trest. Tedy "řekla jsem, že když ty ne/uděláš X, tak se pak stane/já udělám Y. Byla tvoje volba ne/udělat X, následkem je ale Y".
Nebo ve verzi pro naši tehdy tříletou ADHD dysfatičku (ano, my musíme mít fakt všechno) - "nejdřív uklidit - potom sušenka. žádný úklid - žádná sušenka" :-)

LWEEK: Jak pise Trissie, jasne vymezit hranice a nastavit pravidla. U vysvetlovani je to za podanej prst urvana cela ruka. Mne je 40, adhd (dvoji vyjimecnost) a sla jsem z alterny ucit na klasickou sidistni statni skolu, pac prave jasne dany pravida, system, rad a je mi v tom mnohem lip. Nevychova b neplatila ani na me (strasne me irituje btw), ani na nase dite (adhd pravdepodobne, tak nejspis dvoji vyjimecnost). A deti s cimkoliv mimo neurotypickej mozek jsou mnohem vic spoko a fcni v tom statnim systemu, nez v ty alterne. Ta je pro ne az ve chvili, kdy (a jestli vubec) urcity veci zvladaj, ale to uz je najiny povidani.

LWEEK: nevím, jestli nevýchova je na tyhle děti dobrý nápad... naše ádéhádě vždycky daleko líp fungovalo s jasně nastavenými limity a zákonem akce a reakce (ale spolehlivým a spolehlivě vymáhaným - kde neurotypické dítě nuance chápe, tam je neuro-atyp v háji, protože mu to prostě nedává smysl a nechápe, co se od něj tedy čeká, když jednou něco projde a podruhé ne)

Zkoušel tady někdo "nevýchovu" u neuro-atypického dítěte? Nevýchova je založená primárně na komunikaci. Ale co když prostě dítěti ani po měsících nejste schopni předat informaci že nemůže házet těžkými věcmi.. čím je starší tím je to nebezpečnější. Dneska hodil plechovku sejmul jí skleničku na stole a všude střepy, hlavně v jídle a já byl i lehce pořezaný. A manželka mu to vysvětlovala že je to nebezpečný a že nesmí házet těžkými předměty. Jenže to už je asi stý pokus mu to nějak vysvětlit. A já už se začínám vnitřně rozkládat protože mě to neskutečně sere. Navíc mám pocit, že nás začíná vydírat, že si věci vymáhá.

Naše rodinka je vůbec komplikovaná. Manželka je atyp, možná lehký aspenger s úzkostnou poruchou, já AD(H)D s RSD. Oba trpíme protože prcek nemluví a pořád nahlas hučí (řve) a já vlastně nevím jak tohle celé dopadne. Jestli se to přežene a nějak srovná nebo jestli z toho oba skončíme ve cvokárně.

KOIRA: ach jo, to je uplne klasicky. ceka ho burnout, prasky a terapie az pote co se sesype.

fascinuje me, ze si vazi sve partnerky natolik, ze jeji zivotni zkusenost zachrany duše terapií a léčbou reaguje tak, ze terapii odmita a tvrdi, ze psychologii nevěří. tak klidne at si neveri psychologii, ale at laskave teda prizna ze neveri ani chemii a biologii nebot to je problem jeho mozku. a to ze se bude mastit kratomem aby vic frcel v hyperfocusu a nemusel premyslet.....
vyhoří, hrozne

CNV: hm, to by možná mohlo pomoct, už dřív jsem chtěla, aby si pokecal s kámošema, co mají rodinu a taky furt zijou, dělají na kariéře, mají kapelu. Jestli to udelal, nevím. Právě, vnímám, že tam jsou dost zarezlý šrouby. Řada z nás taky kompenzovala, než přišli na to, ze to není tím, že byste byli neschopní.

KOIRA: Částečně je na vině společnost, která kluky učí, že emoce jsou špatné, projevit se smí maximálně zlost a správný chlap nekecá a maká. Ale v dospělosti už se na to člověk musí umět podívat jinak. I když je to těžké, protože když tě někdo tahá z něčeho letitého, naučeného a zajetého, tak je to velmi nepříjemné.

Nepomohlo by mu pokecat s nějakým chlapem, který prošel něčím podobným a terapie mu pomohla? Třeba by se někdo takový našel.

VON_GILOTINE: Jo, do práce chodí, teď nedělá v podstatě nic jiného než pracuje. Je zvyklé dělat tak 10 hodin denně, i víc, když si to situace žádá. Jj, normální terapie by byla poklad, ale kdykoli to zminim, tak ma smrt v očích, strasne se bojí. Vůbec si totiž neuvědomuje, co dělá. Buď se rozpouští do vztahu nebo do práce a nezná nic mezi tím.

"If he wanted to, he would."
A nemyslím tím, že kdyby chtěl být "normální", tak by byl normální, ale že by to řešil, kdyby to chtěl řešit. Na depresích a úzkostech se dá pracovat z mnoha směrů a po tak velkých krocích, jak komu vyhovuje. Prvním by mohlo být třeba objednat se na terapii (nebo tě nechat, ať ho objednáš, jestli je to pro něj moc), dojít tam a nepřistupovat k tomu se vzdorem malého děcka.

ten kratom se mi moc nezda. na kazdyho to funguje trochu jinak, ale obecne se tim lidi mastěj. do prace chodi?
jako zjevne by mu pomohla i jen normalni terapie, pac ta impulzivnost je neco cemu jde zjevne totalne naproti a tak to byt nema a neni.
tohle je proste .. asi jediny co mu mozna otevre ty oci je odchod, ale mozna ho to jen vytoci na tejden, rekne ze zkusi sekat dobrotu a vysere se na to pri prvni prilezitosti.
hnít a bejt lítostivej umí každej.

jo neni to pro kazdyho, ale tohle je spis i jakoby osobnostni charakterova vec. proste at mas adhd nebo ne, tak kdyz se stane pruser tak je potreba se k tomu nejak postavit, obzvlaste pokud jste dva.
stejne tak to muze bejt bipolarka nebo manie no.. a nebo jen moc hulí.
at tak jako tak, pokdu se stalo neco zasadniho a on k tomu odmita zmenit pristup nebo byt jen snahu, tak bych dal ruce pryc a sel od toho

POZITRON: no právě, díky tomu mě to vůbec nenapadlo. Ale prostě je tu tolik dalších věcí. Impulsivní rozhodování, černobílý vidění světa, práce s časem ve stylu teď a nevim-co-bude-dal, overthinking, hyperfocus, problém se sebemotivaci, neexistuje resit veci dopředu. Vyplouvá to na povrch až teď, když se objevila složitá situace. Jako, u sebe si poradím, ale tady vůbec nevím, jak na to.

POZITRON: ja mel relativne prisnyho a autoritativniho otce a o sebediscipline nemuzu zrovna zrovna teda mluvit, tim to asi nebude ;)

KOIRA: jo, zpetne vzato jeden muj ex ma stopro adhd a k tomu stopro aspergera. myslim, ze duvody, proc to nevyslo, s tim vubec nesouvisely. akorat bych rekla, ze on je na tom docela dobre se soustredenim a i se sebedisciplinou, coz muze byt tim, ze mel silene prisneho a autoritativniho otce.
jinak byli jsme spolu 3,5 roku.

KOIRA: U nás to funguje blbě. Já sice nejsem diagnostikovaný, ale mám to zjevně v genech. Syn má diagnózu. Žena vykazuje značné symptomy, ale když nadhodím, že je to má taky, tak se nasere a je uražená. Že je přehnaně afektovaná, úzkostná až hrůza, že po příchodu domů, když se jí něco nezdá rovnou vystartuje a spustí bandurskou, to si vůbec nepřipouští. Už to neřeším, akorát je pak rozlobená a nikam to stejně nevede.
Nejsem svatej, chápu, že ji průběžně vytáčím, buď zapomenu, nebo prostě něco neudělám co už mělo dávno být, ale aspoň si to připouštím a hledám nějakou schůdnou cestu, abych i dětem mohl poradit, jak se s tím poprat. Blbý je, že děti to vidí, ale nikdo ji vlastně nemůže nic říct, protože se hned vytočí.