KOIRA: U nás to funguje blbě. Já sice nejsem diagnostikovaný, ale mám to zjevně v genech. Syn má diagnózu. Žena vykazuje značné symptomy, ale když nadhodím, že je to má taky, tak se nasere a je uražená. Že je přehnaně afektovaná, úzkostná až hrůza, že po příchodu domů, když se jí něco nezdá rovnou vystartuje a spustí bandurskou, to si vůbec nepřipouští. Už to neřeším, akorát je pak rozlobená a nikam to stejně nevede.
Nejsem svatej, chápu, že ji průběžně vytáčím, buď zapomenu, nebo prostě něco neudělám co už mělo dávno být, ale aspoň si to připouštím a hledám nějakou schůdnou cestu, abych i dětem mohl poradit, jak se s tím poprat. Blbý je, že děti to vidí, ale nikdo ji vlastně nemůže nic říct, protože se hned vytočí.