DRABICZ: Do té doby, než se mi narodilo dítě, jsem měla pocit, že jsem měla úplně idylické dětství. Ty vole, to se pak rozbilo zrcadel. Zas to ale nechci nějak hrotit, každej máme v batohu něco naloženo... a rodiče to často dělali dost neúmyslně.
TILIO: Lol, to je zajímavý s těma číslama! Každýmu už říkám, t mi nevěří vůbec nic, protože já často prostě vidím, co chci vidět! Do krve bych se hádala, že v idosu ten vlak jede v 11:08, ale ono hovno samozřejmě, stává se mi to fakt často, z matiky jsem na gymplu měla čtyřku, ale to asi diskalkulií nebude :D Ikdyž!
Nedávno pro mě byl fakt strašlivěj objev toho, že mám pravděpodobně problém s tzv. Stálostí objektu. Takže co nevidim, to neexistuje. Už jsem to tu možná psala. Aniž bych cokoliv tušila, tak jsem to vždycky tvrdila. Co nevidim, to není! Ale to mě kurva mělo přejít asi ve třech letech!
- Šuplíky prázdný a všude kolem mě haldy věcí.
- Skříň bez dveří, asi abych si byla jistá, že tam ty hadry fakt jsou nebo co.
- Když se delší dobu nevidím s milovanou osobou, propadám panice, že je konec, že mě nechce, že todle a tamto. Úplný psycho. Vysvětlit to sama sobě , natož někomu dalšímu. Jak? Čím?
- Na stole v práci asi 3cm čtvereční pracovního místa. Je to někdy fakt twisted.
- ruce popsaný úkolama i skoro ve 40 letech.
Omouvám se, já mám dneska nějakou valivou.