TILIO: Tak polka casu je oproti uplnemu chaosu furt uspech. :)

Jinak tangencialne k tematu toho, min prokrastinovat. Experimentuju v praci s timerem. Mam posledni dobou dost stresu, a cim vic stresu, tim vetsi problem se soustredit dyl nez asi tak minutu, pak mam sklony zacit delat neco zcela nedulezityho kolem, odbihat a ruzne sasit.
Tak jsem si nastavila timer na 24 minut a 6 min prestavku a snazim se tech 24 minut fakt pracovat a tech 6 minut fakt nepracovat.
Zatim bych rekla, ze vysledek je dost stridavej, "dari se mi tak napul". A mozna to budu muset stahnout na 12+3 minuty nebo tak neco, protoze 24 minut je fakt dlouho. Ale zas 15 minut, to bude hrozne moc useku. No uvidime.

MART1NKA: Je pravda, že tyhle konverzace se odehrávaly několik let předtím, než nás napadlo, že bych mohla mít ADHD. Kupodivu to možná napadlo dřív i jeho, protože to byla první věc, která mu dávala smysl a nepřipadala mu jako výmluva 😂 Ale znova už to po něm nechci. Má toho sám hodně a nemůže mi dělat sekretářku. Snaží se mě naučit s nástroji typu Todoist, Notion, Trello... ale u ničeho nevydržím dlouhodobě.

CNV: Tohle premejslim jak implementovat do prace. Doma mame rozdeleny prace a smeti vynasi manzel (kterej reaguje na "vynes trideny prosimte"!! Muck laska!), ale tyhle maly veci me strasne nicej v praci. Jakoze vim, ze je to tak na 2 min se zamyslet a 2 min psat email a je z 90% vyreseno, ale kdyz se nahromadi stres, tak dotlacit se ty 4 minuty takhle produktivne stravit...

QUANTI: No chce to mat niekoho, kto aspon trochu chape ludsku neurodiverzitu. Moja matka si snad nikdy neprestane mysliet, ze som leniva.

MART1NKA: Já o to partnera prosila, ale odmítl, že mě nebude mikromenežovat. Tak nic.

CNV: Na mě moc ne, ale díky za tip :)) jak se to říká s běháním, tak já si klidně nazuju ty běžecký boty... A zase vyzuju 🤭 potřebuju mít v hlavě, že to reálně dám, jinak to beru jako očuravadlo sama na sebe a na to prostě reaguju blbě. Taky mi nefungujou falešný deadliny, když znám ty pravý. Je to hrozný.

CYBERWOLF: No to ja samozrejme viem, ze ked to urobim, tak mi bude lepsie. Ale realita je ina.
Mne hodne pomaha kamaratka, ktoru som poprosila, nech mi pripomina veci. Pise mi denne, ci uz som sa vybalila. Je to hrozne, ze niekto v 35ke potrebuje takyto servis, ale holt som sa s tym zmierila. Zijem sama, normalne mi toto robil po dohode partner.

MART1NKA: Odměň se tím, že až to tam nebude, nebudeš na to muset zírat a nebude ti do pláče. Ono někdy bývá lepší o tom nepřemýšlet a prostě do toho šlápnout (teda... obrazně)

Já tříděnej vždycky beru po troškách, když jdu kolem barevných popelnic. Tj. to tam narvu, i když je zrovna plná (...a tak dvakrát do roka pak jdu k druhým popelnicím, protože tady už se fakt nic nevejde), čímž tak zdvojnásobím dobu, než je potřeba vyčíhat prázdnou popelnici a haldu tam odnést. Ono vzít cestou ven tři zmačkaný petky a stoh letáků celkem nic neni a doma to přecijenom ubyde.

QUANTI: Na tohle mi často funguje metoda nejmenšího kroku. V případě tříděnýho odpadu to znamená dojít k němu a vzít ty tašky do ruky. Nic víc. Někdy je teda zase znechuceně pustím a jdu pokračovat v prokrastinaci, ale většinou to nastartuje zbytek procesu (vlítnout do bot, vzít klíče, vynést odpad).

LWEEK: To je pravda, když je "malej bordel", tak zvládám poklízet průběžně, ale jak se to nahromadí, tak nevím odkud začít a zaseknu se.

U mě to je jak kdy. Když se toho sejde moc nebo mám hodně stresu tak se vypnu a najednou všechno vázne. Jakmile jsem v pohodě tak to je všechno lepší. Taky mi to trvá třeba několik dní dojít s odpadem, ale jakmile se pustím do úklidu tak toho udělám obvykle víc. Vynesu odpad, vytřu, omeju nábytek a koupelnu apod. V tomhle směru bych řekl, že jsem "normální", ale problém je že když toho je na mě hodně tak se nedonutím i když vím že to je setsakra potřeba. To samé mám s prací nebo učením apod. Neumím fungovat v pravidelném rytmu. Jsou dny kdy udělám hodně a jsou dny kdy sotva pohnu prstem.

MART1NKA: Tříděný taky většinou "vynáším" aspoň tři dny. Z nějakýho důvodu je hrozně náročný si říct a vyrazit.

QUANTI: Včera večer, sedím v kuchyni, pozerám na triedený odpad, chce sa mi plakať. Viem, že to je akce na 5 minút to tam odniesť. Robí sa mi zle od žalúdka, v spálni 10 dní nevybalený kufor. Premýšľam, čím sa za to odmením. Trvalo to 2 hodiny. Musím napísať uklízečce, nech ma príde zachrániť, toto je fakt tristné.

ECLECTICA: chtěla bych říct, že to se bude hodit, ale popravdě už bohužel omezuju i alkohol :D