ALESH: úplně stejně osvobozující je to z pohledu rodiče, jehož dítě dostalo diagnózu - "nejsem na hovno rodič, není to tím, že jsem při výchově selhal/a!" - a pak přijde to vystřízlivění "takže taky nic, co udělám, to nevyřeší, a všichni na nás budou furt koukat a soudit mě jako blbýho rodiče, a přitom já za to můžu zhruba stejně, jako kdyby mělo cukrovku a inzulin".

Jako lehce ten osvobozujici pocit kdyz je clovek diagnostikovan a celej jeho zivot najednou zacne davat smysl, vystrida brzy depka z toho "Kde ja mohl byt, kdybych to nemel/byl diagnostikovan a lecen vcas." :D

TRISSIE: pribehy mnoha z nas. "Polepsovna!", "myslis ze na vejsce nebo v praci sou na takove zpusoby zvedavi?!"

Hh

VON_GILOTINE: "blbej s ADHD" bude od malička zaškatulkovanej jako "blbej, zlobivej, k ničemu", a přijme to jako fakt.
u chytrýho (se/on/a) to spíš bude řešit s tím, že "jaktože nosí čtyřky/není úspěšný v práci, když mu to očividně pálí?", taky bude o sobě víc přemýšlet, takže si ty věci spojí a k diagnoze se dopracuje.

VON_GILOTINE: podle vsech studii ne. Mozna jsou chytrejsi lide cesteji diagnostikovani, ale jinak je ADHD v populaci rozlozeno rovnomerne. Ale jako bylo by to hezky, alespon by si clovek mohl rict "neco za neco". :)

VON_GILOTINE: Ono to take nemusi byt primo z rodice na potomka a samozrejme u tech starsich generaci uz se to vicemene jen odhaduje z toho jaky vime, ze zili zivot takze to neni uplne tak jednoduche posoudit. Ja treba vlastne ani nedokazu posoudit z ktere strany rodiny jsem chytil co, adhd mam diagnostikovane a ted to vypada, ze si pridam i funkcni autismus a na oboji se v obou rodinach rodicu najde jeden az dva pomerne typicke vyskyty. Ale zdroje jsou omezene a dignostika zadna tak uz je to jen takove teoreticke dohadovani. Jestli ve tve rodine nebyl za posledni 4 generace nikdo divny a spolecensky nefunkcni tak to bych rekl, ze uz je vlastne take divne samo o sobe :D

LUKK: K Renkovi chodim a je skvely, i mi to stoji za to dojizdet do Prahy.

LUSINDA: status post in utero hypoxie
hypoxie je zbytková diagnoza (když vyloučíme všechno ostatní, co ověřit jde, a furt jsou tam potíže, řekneme, že to byla in utero hypoxie). Nás JIP doktor byl sdílnější :-)
porodníci obecně moc neví, oni to dítě dlouhodobě nesledujou, jen popisujou "akutní obraz". o ADHD a poruchách učení ale mluví rádi, protože ty jsou takové klasické.

jako rizikovej faktor tam asi je, ale fakt to ve finále nemusí nic znamenat, a projevy u kojenců jsou natolik nespecifické, že spíš až zpětně člověk kouká a říká si "aha, tak jasně, to si pamatuju, špatně spal, a byl furt podrážděnej"). Spíš se soustřeďte na to, aby hrubá motorika byla OK - preventivní fyzioterapie dělá zázraky (aneb usměrňovat je daleko jednodušší než napravovat blbě zafixované). Hlavně se nenechat uklidnit tím, že "to se ještě spraví" a "to dožene" - u ohrožených dětí je velké riziko, že ne, a zbytečně ztratí spoustu času.

Dnes jsem narazil na takovou věc. Prý existuje i chronický PTSD (post traumatický syndrom), který se projevuje jako ADHD a často bývá špatně diagnostikovaný právě jako ADHD.

Adult ADHD and PTSD: What’s the Link?
https://www.webmd.com/add-adhd/adult-adhd-ptsd

QUANTI: Tiež sa tvrdí, že to je dedičné.
U nás matka javí symptomy adhd a oba sme narodení plánovaným cisárskym, takže k ničomu takému dojsť nemohlo. A obaja sme… no… brácho sa vo štvrtok zjavil v Prahe, dozvedela som sa to deň predtým od matky. Kamošovi povedal, že bude spať u neho, mne, že u mňa. Do toho som sa dozvedela, že to plánovali mesiac, on zabudol, že mi to neodoslal.
OK, ja som zvyklá v chatoch nachádzať rozpísané správy bežne, takže ma to podľa vzoru nesere ma to čo sama robím nesere, ale hovorím si, že naša rodina je fakt dáreček občas.

LUSINDA: a hypoxickej nález je suspektní nebo potvrzený na sonu/MRI?

AD(H)D je záludná tím, že jsou nějaký faktory, o kterých se ví, že jsou rizikový pro rozvoj poruchy, ale proč u jednoho z toho bude těžká ADHD a druhej bude neurotypik, tak to nikdo neví.