VON_GILOTINE: tohle nás minulo, protože jsem měla tušení už od batolete, plus mám kamarádku dětskou psycholožku, která nás na to trochu připravovala. Ale černý na bílým v pěti letech byla jistota.

Mimochodem je takovým tím černým způsobem zábavné, že z opravdu blízkých přátel mého muže - takových těch, s jejichž ženami jsem si taky osobnostně sedla - mají dítě s diagnózou všichni, jejichž děti už jsou dost velké na to, aby se to projevilo.

ALESH: úplně stejně osvobozující je to z pohledu rodiče, jehož dítě dostalo diagnózu - "nejsem na hovno rodič, není to tím, že jsem při výchově selhal/a!" - a pak přijde to vystřízlivění "takže taky nic, co udělám, to nevyřeší, a všichni na nás budou furt koukat a soudit mě jako blbýho rodiče, a přitom já za to můžu zhruba stejně, jako kdyby mělo cukrovku a inzulin".

LUKK: je to vlastne sebemedikace. Velky proceneto uzivatelu stimulantu jsou ADHD lide. Ale soucasne je prokazano, ze kdyz dite diagnostikujes vcas a nasadis medikaci (u deti vetsinou Ritalin) tak maji prevdepodobost spadnuti do zavislosti naopak mnohem mensi. (info od kamaradky adiktolozky)

Jakej asi vzhledem k tomu ze to funguje jinak a uklidnuje to tak je to logicky. Stejne jako thc a adhd. Uz v nacti sem vnimal ze mi to dava hlavne ten efekt ze se uklidni ten nekonecny rotovodopad myslenek a reflexí

Chcani je nogo sideeffect o tom zadna. Jinak vez, ze me zachranil az ritalin a neni to nic strasnyho, plus dyz vezmeme jakej pokrok se udal stran ad a adhd medikaci za last 15 let tak sem stastnej za nas i budouci.

Asi bych byval vyrpstl v malinko dustpjnejsi bytost rychleji nebyt vecneho vyhrozovani polepsovnou a vsudypritomnou jistotou tech radobyautorita svini co mely vzdy tak jadno ze to vse cokoliv delam jen proto abych jim narusoval vyklad.

Mozna bych nebyl tak zasyflenej neduverou k neprirozenym a nepatricnym (ne)autoritam, jinymi slovy by me v minulem rezimu cekal kriminal

ALESH: update: vetsina vedlejsich ucinku zmizela, potize s curanim bohuzel horsi a horsi - takze Strattera bohuzel neni nic pro me. Ted zkousime Concentru, tak jsem zvedavej :)

Jako lehce ten osvobozujici pocit kdyz je clovek diagnostikovan a celej jeho zivot najednou zacne davat smysl, vystrida brzy depka z toho "Kde ja mohl byt, kdybych to nemel/byl diagnostikovan a lecen vcas." :D

TRISSIE: pribehy mnoha z nas. "Polepsovna!", "myslis ze na vejsce nebo v praci sou na takove zpusoby zvedavi?!"

Hh

VON_GILOTINE: "blbej s ADHD" bude od malička zaškatulkovanej jako "blbej, zlobivej, k ničemu", a přijme to jako fakt.
u chytrýho (se/on/a) to spíš bude řešit s tím, že "jaktože nosí čtyřky/není úspěšný v práci, když mu to očividně pálí?", taky bude o sobě víc přemýšlet, takže si ty věci spojí a k diagnoze se dopracuje.

VON_GILOTINE: podle vsech studii ne. Mozna jsou chytrejsi lide cesteji diagnostikovani, ale jinak je ADHD v populaci rozlozeno rovnomerne. Ale jako bylo by to hezky, alespon by si clovek mohl rict "neco za neco". :)

VON_GILOTINE: Ono to take nemusi byt primo z rodice na potomka a samozrejme u tech starsich generaci uz se to vicemene jen odhaduje z toho jaky vime, ze zili zivot takze to neni uplne tak jednoduche posoudit. Ja treba vlastne ani nedokazu posoudit z ktere strany rodiny jsem chytil co, adhd mam diagnostikovane a ted to vypada, ze si pridam i funkcni autismus a na oboji se v obou rodinach rodicu najde jeden az dva pomerne typicke vyskyty. Ale zdroje jsou omezene a dignostika zadna tak uz je to jen takove teoreticke dohadovani. Jestli ve tve rodine nebyl za posledni 4 generace nikdo divny a spolecensky nefunkcni tak to bych rekl, ze uz je vlastne take divne samo o sobe :D

LUKK: K Renkovi chodim a je skvely, i mi to stoji za to dojizdet do Prahy.

LUSINDA: status post in utero hypoxie
hypoxie je zbytková diagnoza (když vyloučíme všechno ostatní, co ověřit jde, a furt jsou tam potíže, řekneme, že to byla in utero hypoxie). Nás JIP doktor byl sdílnější :-)
porodníci obecně moc neví, oni to dítě dlouhodobě nesledujou, jen popisujou "akutní obraz". o ADHD a poruchách učení ale mluví rádi, protože ty jsou takové klasické.

jako rizikovej faktor tam asi je, ale fakt to ve finále nemusí nic znamenat, a projevy u kojenců jsou natolik nespecifické, že spíš až zpětně člověk kouká a říká si "aha, tak jasně, to si pamatuju, špatně spal, a byl furt podrážděnej"). Spíš se soustřeďte na to, aby hrubá motorika byla OK - preventivní fyzioterapie dělá zázraky (aneb usměrňovat je daleko jednodušší než napravovat blbě zafixované). Hlavně se nenechat uklidnit tím, že "to se ještě spraví" a "to dožene" - u ohrožených dětí je velké riziko, že ne, a zbytečně ztratí spoustu času.