VON_GILOTINE: taky jsem byla na začátku nadšená. :-)

PROUTECKA: blahoprejeme. Tez doufame ze se nam to jednou stane

Sakra. I když se snažím, dávám tomu čas, soustředění a tak, stejně ty věci posírám. Fakt to nechápu a fakt mě to sere.

Hele já jsem to tu už psala, ale já jsem totáně nadšená z těch léků. Už jsme zvýšili dávku a já v práci jedu jako fretka, a začínám řešit dlouhodobě odkládané resty sama od sebe. Že mě to prostě napadne a řeknu si super, jdu to vyřešit. Sice ještě nejsme na plné dávce, ale jestli to bude na plné ještě lepší..wow

TRISSIE: Naucila som sa tie dvere zatvarat "vedome" a vzdy nejak inac, takze donutim hlavu aby to fakt zaregistrovala. :) Jednak si vzdy poviem, ze tie dvere zatvaram, ze to vidim a prihodim k tomu nejaku vec, co je aktualne specificka. Napr. ze som vymenila zlty sal za biely satek, alebo ze dnes si beriem do prace skvarkovu pomazanku, alebo ze ide od susedov zvlastny zvuk na tuto dobu. Proste kazdy odchod nejaka ina specificka mala kravina k tomu. Nielenze sa mam potom k comu vratit, keby bolo treba, ale jak som zistila, hlava to proste fakt spracuje a ulozi. Uz niekolko tyzdnov mi potom behom par minur vobec nevytiahla tu paniku, v akom stave som od tych dveri odisla a ze sa musim vratit ich skontrolovat.

Ja som dnes uplne marna. Malo a zle som spala, rano sa nebola schopna obliect v spravnom poradi, takze som sa 2x vyzliekala a teraz sa v praci riesi kopu veci, ktorym moc nerozumiem, takze sa dostavam do stavu len zaklapnut notebook a zmiznut od vsetkeho. NIektore dni su fakt moc narocne.

Ale zas na druhej strane, podarilo sa mi po par tyzdnoch extra sustredenia na zamykanie dveri najst system, ktory mi tu informaciu o zavreti fakt do tej hlavy ulozi, takze sa uz nemusim vystresovana vraciat domov kazdu chvilu a kontrolovat dvere. Obzvlast vyzivne to bolo, ked som nestihala vlak. Predstava, ze 3 dni mi bude v hlave visiet otazka, ci som fakt zavrela a zamkla, ma donutila vratit sa to skontrolovat. Aj za cenu, ze mi ten vlak ujde.

Az sa trochu ukludni vsetok ten zmatok v mojom zivote za poslednych par mesiacov, tak sa vrhnem na zvladnutie nejakej dalsej moc problemovej veci. Jak uz clovek vie, kde ten problem vlastne ma a ze nie je uplne neschopny, tak sa s tym hned lepsie pracuje.

Dneska je ctvrtek?! ... nevim jak ale nekde jsem ztratil stredu.

Soustředěnost v trapu. Sice makám, ale čumím u toho po všech chatech a čertech.
Ale kdyby mi šlo soustředěně pracovat dva a půl dne v pracovním týdnu a půl středy a čtvrtek jsem pracovala aspoň nějak, furt by to mohla být výhra.
No. Nevěřím. :)

MART1NKA: "donuti ji ucty" mne prave uz parkrat nedonutily.

Na podzim se uvolní moje místo bači (managementová pastva zvláště chráněných územi). Práce je to dost specifická a úplně mimo to, co si tak moderní člověk asi představuje, že by mohl dělat, ale ze všech prací, co jsem kdy měla, u téhle ADHD vadilo nejmíň a taky pro mě byla nejsnesitelnější a paradoxně nejmíň svazující, i když člověk 3/4 roku bydlí v přívěsu u stáda a ty ovce si prostě musí uhlídat. Tak kdyby náhodou někdo měl dojem, že by ho to třeba zajímalo, ozvěte se a můžete si to během jara léta přijet zkusit.

MART1NKA: Tak účty jsou přesně ten důvod, proč tu práci vždy tak nějak udělám.
Ale fakt bych si strašně moc přála mít něco namakaný dopředu, abych se vyhnula zpožděním kvůli propadům.
A taky bych si STRAŠNĚ MOC přála mít peníze na zábavu. Ne jen na placení účtů. Chtěla bych se dostat do stavu, kdy nemusím přemýšlet, jestli si můžu koupit knížku nebo ne.
Grrrr.
36, bezdětná a nemam absolutně nic. Jen jakousi pochybnou svobodu, která je fajn, ale velmi pochybná.
Vždy mě bavilo, že můžu v týdnu na výlet nebo kam, ale v podstatě vlastně nemůžu, protože to mi ten režim už úplně naruší...
No nic,
Mám prostě špatné obodbí a nejsem asi jediný člověk, jehož špatné období (ale ne nejhorší, furt to jde) je poznat na zaplevelenějším nyxu...