MART1NKA: "donuti ji ucty" mne prave uz parkrat nedonutily.

Na podzim se uvolní moje místo bači (managementová pastva zvláště chráněných územi). Práce je to dost specifická a úplně mimo to, co si tak moderní člověk asi představuje, že by mohl dělat, ale ze všech prací, co jsem kdy měla, u téhle ADHD vadilo nejmíň a taky pro mě byla nejsnesitelnější a paradoxně nejmíň svazující, i když člověk 3/4 roku bydlí v přívěsu u stáda a ty ovce si prostě musí uhlídat. Tak kdyby náhodou někdo měl dojem, že by ho to třeba zajímalo, ozvěte se a můžete si to během jara léta přijet zkusit.

MART1NKA: Tak účty jsou přesně ten důvod, proč tu práci vždy tak nějak udělám.
Ale fakt bych si strašně moc přála mít něco namakaný dopředu, abych se vyhnula zpožděním kvůli propadům.
A taky bych si STRAŠNĚ MOC přála mít peníze na zábavu. Ne jen na placení účtů. Chtěla bych se dostat do stavu, kdy nemusím přemýšlet, jestli si můžu koupit knížku nebo ne.
Grrrr.
36, bezdětná a nemam absolutně nic. Jen jakousi pochybnou svobodu, která je fajn, ale velmi pochybná.
Vždy mě bavilo, že můžu v týdnu na výlet nebo kam, ale v podstatě vlastně nemůžu, protože to mi ten režim už úplně naruší...
No nic,
Mám prostě špatné obodbí a nejsem asi jediný člověk, jehož špatné období (ale ne nejhorší, furt to jde) je poznat na zaplevelenějším nyxu...

ALONSY: Ju donuti strach z toho, ze nebude mat z coho zaplatit barak a klesajuca hodnota na ucte. Keby mala pol mega na ucte, tak kouka na mach a nepracuje.

VON_GILOTINE: Hele mam kamosku co je osvc graficky design a pracuje len vtedy ked jej to ide. Vacsinou robi zakazky vkuse bez spania cez noc a potom niekolko dni nic. Ta nefunguje ako clen beznej spolocnosti. Ale ma stastie ze je sikovna a moze si to dovolit. Tiez je solo, nema ziadnych kolegov, zakazky cez reference. Ale na nejaky prac cas ci co sa fakt nehra.

ALONSY: Hele vzdy ked sa snazim o nejaky rezim, tak ma to casom vytresta. Som to vzdala.

Ja jsem bohuzel cim dal vic presvedcen ze me niterne nastaveni naprosto nekompatibiluje se spolecenskym nastavenim sveta jak dopadlo, tj musis nekam neco abys mel narok na jidlo a strechu. A ikdyz to zvladnes tak je to jako bejt ve vztahu kde bejt nechces, vnitrne te to skrti i kdyz "mas hotovo" a furt to cejtim. To ze "je spatne" ze dnes chci jen sedet pod stromem a koukat do mechu. A ze to musim obhajovat.
A neni tu nikde komunita natoz societa kam.bych mohl odejit.
Holt dan za to ze takle.dopadla spolecenska smlouva na jejimz zaklade nemusim lovit zvirata a nahodne kolemjdouci kmen me nezabije z nudy.

AXTHEB: Vyzevlila a sere mě to, no. A nejhorší je, že je teď ani nemůžu najít... A stejně se vracet skoro po měsíci bez konzultace není asi dobrý nápad.
Ale stávalo se mi to i když jsem je brala pečlivě.

Hm, únava z timeboxingu může být, ale lepší systém na to, mít uděláno práci, jsem prostě neobjevila.

ALONSY: Třeba jen proto, že hlava byla z toho timeboxingu unavená. Jestli si brala nějaké SSRI nebo jiné léky s velkou setrvačností, může to být opadnutím efektu.
Léky si vysadila záměrně, nebo fakt jen vyzevlila?

WOLFGAR: Me na tomhle frustruje to, ze s tim nedokazu nic udelat. Plno veci jsem se naucila/odnaucila, nasla nejaky techniky, zpusoby… ale tohle + nejaky dalsi veci, s tim nehnu, nelze. A je to casto vycerpavajici.

MAR_TINA: Jojo ja k tomu mam jeste to ze neco malo udelam, poslu, ziskam pocit ze jsem aspon neco zvladnul, usnu v kresle (protoze jsem nespal) vzbudim se po obede a ten den uz nezvladnu udelat vubec nic.

Nemam teda takovej problem s uzkostma a depresema kdyz ty veci nezvladam (jen s sefem, ale nejak mi to toleruje jen se mnou pak vyjebava na vyplate protoze kdyz sem linej jak to on vidi tak si to prece zaslouzim) driv me to urcite pronasledovalo vic, ale zaroven me to taky tlacilo k nejakym lepsim vykonum. Cim jsem starsi tim se dostavam na vyssi uroven mamvpicismu, ale zaroven to znamena, ze tech nadelanych hodin mam mene a mene.

MAR_TINA: Me se na to libi obecnejsi anglicke "Time blindness" protoze to dokonale vystihuje cely ten problem nejenom ze praci co mam nechanou na vikend zacnu delat v pondeli ve 4 rano, ale obecne i to co me do toho momentu dostane, s tim spojena neschopnost cokoli planovat a zaroven pocit, ze ti cas neustale proteka mezi prsty. Ubehnou hodiny a ty nevis jak a tak dale.

Mně se daří hlídat objemy práce a veškerých aktivit díky faktu, že jakmile se přetáhnu jeden den, dalši dva dny mě ztrestá úzkost a přijde deprese, že jsem to nezvládla. Tohle pochopit mi trvá teď rok. Teorie fajn, praxe jak kdy, ale pokroky vidím. Třeba teď jsem měla tři dny v práci vcelku fofr, mám děti a blbě spím. Tak jsem místo odpoledních extrémů začala malovat obrázky akvarelem, pro získání klidu. Neřídím auto, když nemusí., úkoluju děti, aby nakupovaly ve velkým obchodě. Na pátek, dnes a zítra jsem si naplánovala jógu(samozřejmě jsem to včera nedala a i když jsem to plánovala, tak jsem měla velký oči). Když jsem to pak zpětně analyzovala, výčitky nepřisly, spíš uvědomění, že opet toho bylo moc. Mám doma zpracovanou pomocnou čtvrtku, takovou myšlenkovou mapu, kde jsou faktory, které mě dlouhodobě háží do těch blbých stavů zároveň tam mám vypsaný ty pozitivní. Snažím se fungovat vědomě, denné s tím pracuju a malý krůčky vidím. Nejhorší pro mě jsou momenty, kdy dostanu v práci projekt, něco mi jebne, mám na to 3 měsíce, chci to urvat za týden a ze stresu po třech dnech odpadnu. Přitom plánovat umím a dobře. (Dle hodnoceni). Ta hlava chytne rapl, že všechno hned, což se snažím transformovat na každodenní malý krůčky. No, je to boj, takový jakoby až moc klidný flow. Ale uvědomuji si, že ta normalita asi taková opravdu je. :-).