ECLECTICA: dycky tak 2h po sezrani to na me prislo, celkem silny, v praci otravny. Nekomu to prehozeni na noc sedlo a vyresilo.
200mg

ECLECTICA: Ne, začal jsem se po ní budit v šest ráno, což je s ohledem na moje celoživotně rozesraný spaní vedlejší efekt, o kterej jsem fakt nestál :D

VON_GILOTINE: taky jsem byla na začátku nadšená. :-)

PROUTECKA: blahoprejeme. Tez doufame ze se nam to jednou stane

Sakra. I když se snažím, dávám tomu čas, soustředění a tak, stejně ty věci posírám. Fakt to nechápu a fakt mě to sere.

Hele já jsem to tu už psala, ale já jsem totáně nadšená z těch léků. Už jsme zvýšili dávku a já v práci jedu jako fretka, a začínám řešit dlouhodobě odkládané resty sama od sebe. Že mě to prostě napadne a řeknu si super, jdu to vyřešit. Sice ještě nejsme na plné dávce, ale jestli to bude na plné ještě lepší..wow

TRISSIE: Naucila som sa tie dvere zatvarat "vedome" a vzdy nejak inac, takze donutim hlavu aby to fakt zaregistrovala. :) Jednak si vzdy poviem, ze tie dvere zatvaram, ze to vidim a prihodim k tomu nejaku vec, co je aktualne specificka. Napr. ze som vymenila zlty sal za biely satek, alebo ze dnes si beriem do prace skvarkovu pomazanku, alebo ze ide od susedov zvlastny zvuk na tuto dobu. Proste kazdy odchod nejaka ina specificka mala kravina k tomu. Nielenze sa mam potom k comu vratit, keby bolo treba, ale jak som zistila, hlava to proste fakt spracuje a ulozi. Uz niekolko tyzdnov mi potom behom par minur vobec nevytiahla tu paniku, v akom stave som od tych dveri odisla a ze sa musim vratit ich skontrolovat.

Ja som dnes uplne marna. Malo a zle som spala, rano sa nebola schopna obliect v spravnom poradi, takze som sa 2x vyzliekala a teraz sa v praci riesi kopu veci, ktorym moc nerozumiem, takze sa dostavam do stavu len zaklapnut notebook a zmiznut od vsetkeho. NIektore dni su fakt moc narocne.

Ale zas na druhej strane, podarilo sa mi po par tyzdnoch extra sustredenia na zamykanie dveri najst system, ktory mi tu informaciu o zavreti fakt do tej hlavy ulozi, takze sa uz nemusim vystresovana vraciat domov kazdu chvilu a kontrolovat dvere. Obzvlast vyzivne to bolo, ked som nestihala vlak. Predstava, ze 3 dni mi bude v hlave visiet otazka, ci som fakt zavrela a zamkla, ma donutila vratit sa to skontrolovat. Aj za cenu, ze mi ten vlak ujde.

Az sa trochu ukludni vsetok ten zmatok v mojom zivote za poslednych par mesiacov, tak sa vrhnem na zvladnutie nejakej dalsej moc problemovej veci. Jak uz clovek vie, kde ten problem vlastne ma a ze nie je uplne neschopny, tak sa s tym hned lepsie pracuje.

Dneska je ctvrtek?! ... nevim jak ale nekde jsem ztratil stredu.