PAKOBYLKA_: To robim tiez. Polovicky to vzdy strasne vytacalo, pretoze razili pristup "pockam, ako sa to vyvinie a tak uvidim, co s tym". Lenze ja bola z toho strasne v strese a premyslala milion moznosti, co mozem spravit ked hento a co ked tamto. Sice som urcite neprisla na vsetky varianty, ale mat vymysleny postup na viacej moznych, bol jediny sposob ako sa aspon trochu ukludnit.

UNREALONE: Predstavim si mozny scenare a kazdymu najdu reseni, to me uklidni.

VON_GILOTINE: U me to funguje tak, ze kdyz mam dobry a uspesny den, tak nejcasteji na konci prace/dne mi mozek odepre klid a pocit toho, ze jsem neceho dokazal. A prijde s: “neco je spatne, na necos urcite zapomnel”.

LAUNCHER: a kdyz to jeste trochu zrychlis, tak ti z toho vyjde mozart na perniku...

Wolfgang Amadeus Mozart - Eine Kleine Nachtmusik (ID Remix)
https://www.youtube.com/watch?v=gZ8uqqX1b9E

UNREALONE: to mam poslednich 20 let nonstop. Mozek se specializuje ve vyhledavani neceho na co sem zapomnel aby mne tim zmrazil kdykoliv se citim trochu dobre nebo uvolnene.
Jest to zdrojem vecne viny a tezke depresei naprosto morbidni sebenenavisti a zaporne lidske hodnoty ci sebeucty.
Kdyz vyresim jednu vec stydim se kolik dalsich tam jeste je. Radost ci klid nikdy neprijdou.
Myslim ze to bude duvod proc mozna nekdy udelam krok navic.

UNREALONE: Jo. Neumím si s tím poradit.

Řešíte taky téma "panika"? Často se mi stává, že když se objeví více než méně témat/problémů/věcí k vyřízení a/nebo mám v životě nějakou nejistotu kterou bych měl řešit a tím pádem je zdrojem stresu, tak můj mozek přepne do režimu "nevím co dřív řešit, takže budu střídavě ve stresu z každé té věci". Přitom ty jednotlivé věci můžou být klidně úplně v pohodě bez problémů řešitelné, jen je jich víc zároveň.
Postupně se učím v takových chvílích sám sebe uklidňovat, že to nic není a bude to dobrý. Je to docela otravné, že i když mozek ví o co jde, vystresované adhd zvířátko má stejně hlavu v kopru.

DR_NIKITA: já mám většinou limit tak 1 zelený čaj a jedno kafe, pak už je to špatný, ale někdy je to horší někdy lepší.

Na dovolený nic. Skoro nikdy.
Pak sednu k počítači a mozkomlha...
Řekla bych, že to je tím, že jsem nebyla třeba venku, jenže i když jdu ven a dělám věci "správně" tak ji mívám.
Ach jo.
A na dovolený jsem samozřejmě zapomněla na AD jako na smrt. Ještě, že na ADHD mam "jen" ten Ritallin u kterého vynechat nevadí.

Od příštího týdne chci začít s Whole30 a nějakým trochu ucelenějším životním stylem, tak třeba to k něčemu bude.

SHARKIE: Ako ja ten stav ked je toho kofeinu primerane milujem, akurat ked chce clovek spat tak to nie je uplne idealne.

Mne "dnes" vobec nedoslo, ze ten sirup, co som dost pozde vecer skusala, ma v sebe kofein. Kto by to cakal od energy drinku, ze? :D Asponze som dala len polovicnu davku, pretoze byvaju na moj vkus moc sladke. Ale aj tak to k tym 2 dvojitym kavam, co si davam bezne cez den, zaposobilo dokonale. Spravila som za vecer asi tak milion veci, dokonca medzi nimi ani moc nepreskakovala. Teraz som si lahla, ze uz moc boli chrbat, ale hlava ide furt naplno. To bude este dlha noc a narocne rano. :D

Achjo.. Zavidim lidem kteri muzou vypit kavy, kolik maji chut. Dala jsem si vcera dve a prisla jsme si jako bych si dala caru neceho fakt spatnyho..

Ja som dnes uplne marna. K vsetkemu sa musim hodiny strasne dokopavat a jak som nevyspata a boli ma hlava, tak strasne moc chaosim. Ovela viac jak normalne. Napr. len blbu kavu som varila 3x a nakoniec nevypila ani jednu.

A do toho vsetkeho som si este omylom dropla kus produkcnej db, ked som uz teda konecne nieco dokoncila a chcela to nasadit. Nastastie som naucena robit zalohy, takze sa "nic moc" nestalo. Len teda pri tom vsetkom ma chytla fakt velka panika a kolega mi musel nakoniec radit, jak to obnovim. Hlava sa proste uplne vypla a odmietala cokolvek dalej spravit.

Asi nejak dorobim este jednu nutnu a nastastie bezpecnu vec a tak to na dnes zabalim. Bude rozumnejsie sa k tomu vratit zajtra. Aj efektivnejsie.

ALONSY: "Ale taky si říkám, je to fakt adhd nebo jsem lempl?"

Několik kolegů mi řeklo, že já rozhodně nemůžu mít ADHD (no, nejvíc přesvědčený o tom byl týpek, který mě ten den viděl poprvé a bylo to asi po půl hodině v hospodě, protože "já znám HODNĚ ADHD lidí a chovají se ÚPLNĚ jinak" - tam mi to bylo jedno, ale kolegové mě překvapili, jelikož spolu trávíme poměrně dost času). Když mě kdysi poslala moje psychiatrička za psycholožkou, protože mi chtěla předepsat léky na ADHD a prý to nemůže jen tak, z psycholožky se vyklubala hrozná kráva, která mi oznámila, že ADHD samozřejmě nemám, protože mám vysokou školu (a jako bonus mi vysvětlila, že jsem nikdy neměla ani deprese, protože člověk v depresi nemá sílu se najíst, co zcela evidentně není můj problém :-D)

Každopádně tehdy jsem si řekla, že si sice myslím, že mám ADHD, ale ne tak strašné, abych kvůli němu musela být medikovaná, takže na to, jestli to mám diagnostikované, kašlu. Je mi jedno, jestli mám ADHD, nebo ne - když zjevně funguju tak jak funguju a jinak fungovat neumím. V takovýchto diskusích se prostě cítím jako mezi svýma a je mi jedno, jestli vy jste nemocní a já jenom nepoužitelná :-D

(Jak je možné, že mě dodnes nenapadlo, že ADHD auditko musí být i na Nyxu??!!)

Každopádně chtěla jsem se podělit o video:
https://www.youtube.com/watch?v=uMK4gdR7c18 (ještě jsem ho neviděla celé, je v angličtině a dlouhé, ale líbí se mi)

KOIRA: Mne pomohlo prijmout a pochopit, ze jsou veci, ktery nezmenim + si praci s detma postupne nastavit mindset “nevadim ja, vadi moje chovani”. S nejblizsima mam vety typu “ted nechapu jak to myslis, nevyznam se v tonu tvyho hlasu” a naucila jsem se uznavat pocity a souhlasit neironicky (zase diky detem, pubosum hlavne) a to casto zastavi / pribrzdi utok (kterej casto neni vubec utok). A taky se ucim se postavit sama za sebe. Ja to umela, ale odnaucili me to. Byla jsem “moc”. Mam sklony k agresi, kriku, i bych se porvala (rvala jsem se jako dite). Takze se nejak zdrave vymezit, pracovat na svym sebevedomi.