SHARKIE: Myslím, že to je přesně to, co mi pomohlo, díky tomu jsem se naučila to nevzdat, protože to vlastně není selhání, a jen se vrátit zpátky. A ostatně asi dobře vědí, co dělají, protože obvykle mě vracejí k soustředění pár sekund po tom, co se odtoulám. :)
Další věc, co mi pomohla, je to, že někdy potřebuju meditovat v přítomnosti jiných lidí, z nichž jednomu jsou čtyři a teď hned okamžitě potřebuje pomoct oloupat banán a musíš to udělat ty, protože pak už jsou tam jenom další tři lidi a ti nejsou ty, banán, banán, banán, banán, banán. To je vlastně super trénink. Ohlásím, že jdu meditovat, vezmu si sluchátka a přestanu reagovat na okolí, aspoň pokud nedojde k nějaké pohromě.
Tělo holt musí zůstat tady, ale já se nehodlám nechat připravit o tu chvíli klidu a spustím jakéhosi autopilota. Dítě mi vleze na klín, klidně ho nechám a nenechám se tím vyrušit. Když to není pohodlné, jemně ho ze sebe sesunu, případně nasměruju k někomu jinému. Ostatní vědí, že tu nejsem. Manžel přede mě postaví kafe, nereaguju, poděkuju, až se „vrátím“. Ano, dostala jsem jeden z nejvyšších důkazů lásky a úžasně voní (kafe i muž), ale teď medituju. Když medituju s otevřenýma očima a vidím, že dítě položí hrnek moc na kraj, automaticky ho posunu, aniž bych tomu věnovala aktivní myšlenku.
Jeden čas jsem cíleně meditovala objímajíc psa, protože jsem to jednou udělala náhodně a on v půlce odešel, a já samozřejmě přestala a volala jsem si ho zpátky a pak jsem se na to vykašlala. Tak jsem to začala dělat schválně a naučila se, že moje bezprostřední okolí i celé prostředí se proměňuje, někdy i tak, že to fyzicky cítím, ale když mě to neohrožuje, můžu to nechat být a jen si toho nevšímat nebo to setřást nebo to přijmout a neřešit, že ten kamínek, který podle dítěte teď tak nutně potřebuju mít v ruce, je od bahna.
Občas mi připadá, že ta největší překážka pro mě vlastně bylo to, že jsem se snažila meditovat v absolutním klidu a nehybnosti, ale takový svět není, a když tě v sedu začne brnět noha, tak si prostě lehni a neřeš psa, co ti dá packy na břicho. Myšlenky plynou a věci se dějí, zastavit svět a mozek neumím, ale už si umím někde v duchu najít jeden pevný bod.