SHARKIE: Moje dcera to většinou má takhle mezi vrstvama, já to mám na speciálním místě 🤣

ELLIE: Ta ctecka, ktoru som hladala par tyzdnov, lezala uplne navrchu stola. Viditelne. :)

MARWIN: ...a mezi nimi, tak, aby nevypadlo, když papíry nadzvedneš, je to, co hledáš. 😶

PAKOBYLKA_: Druha moznost je polzit to nekam kde to uvidim - takze mam pred sebou na stole vrstvu papiru a ruznych rozdelanych veci...

ILTU: “Ja jsem si rekla, ze to dam nekam, kde to zarucene najdu, ale pamatuju si, ze kdyz jsem to tam davala, rikala jsem si, ze to tam asi nikdy nenajdu, protoze me nenapadne to tam hledat.” Ockovaci prukaz syna. Pribeh z cervna. 2 tydny jsem ho hledala. Nasla!!!

RANDOM_NIGHT: A nejhorší je to vědomí, že jsem to MĚLA v ruce. Ach jo.

QUANTI:

VITEX: 51/53. Cool.

RANDOM_NIGHT: Napodobne, uz ho mam konecne poslany. Ja vedela, ze mi to zas vyfuci.. :-D

SHARKIE: Díky za připomenutí, mám odesláno. :)

Ve vedlejší diskuzi s Nellas jsem objevila Ameriku. A to svou šílenou potřebu neustálého a jasně viditelného progresu. Jakmile se na něčem zaseknu na trošku delší dobu bez viditelnýho pokroku, tak to pro mě končí.
Jasně, je to normální.
Ale vysvětluje to docela dost.
Včetně mojí otrávenosti z jedný konkrétní práce.
A všechny zájmy, co mě baví chvíli a pak se k nim vracím po roce nebo vůbec.
Vlastně i to moje neustálý (ne)cvičení.

AXTHEB: Ja to snad zvladnem po obede. Ak zas nezabudnem. :D

SHARKIE: Mno, já taky. A stačilo so přečíst tvůj post a už je to vyřízené, proč si teď čtu linkedin, nevíte?

QUANTI: Jojo, mail o doplnenie liekov pisem uz taky nejake tie 3 tyzdne..