TILIO: Protože máš jasně daný úkol: MÁSLO. Zatímco u těch svých věcí, na který ses těšila, už nevíš, že existují. Mám to, opět, stejně :D

A specialni pripad, lednicka? :D Cokoli koupim, tak to musim tak do 24 hodin (a idealne tak do 12) sezrat / spotrebovat na nejaky vareni. Jinak to shnije, protoze se na to zapomene, a to i v momente, kdy to lezi vsem na ocich. Proste to nejak odstinim, a to i kdyz jsem se na to treba v momente nakupu mega tesila.

Jinymi slovy, dlouhodoby planovani jidla u nas fakt nefrci. Kdyz mam v lednici jidlo na 2 dny, tak uz me chyta nerv, ze se to jiste zkazi, protoze se to nestihne snist. Nakupovat musim kazdej den, par veci. Za covidu velika prdel, kdyz na me zrizenec v mistnim lokalnim ksefte hledel s podezrenim, co tam furt vopruzuju a jestli uz jsem tam nebyla vcera, a predevcirem, a......


Zajimavy, ze moje superschopnost najit manzelovi maslo (nebo co zrovna hleda a ma to pred ocima, jak to tak manzelove nekdy mivaj...) je timto nedotcena.

MARWIN: "ruznych rozdelanych vec"

Tak vznikla minimalne pulka z meho urcite aspon milionu nedodelku - neco me prinutilo uklidit ze stolu a uz jsem to nikdy nevytahla!

SHARKIE: Moje dcera to většinou má takhle mezi vrstvama, já to mám na speciálním místě 🤣

ELLIE: Ta ctecka, ktoru som hladala par tyzdnov, lezala uplne navrchu stola. Viditelne. :)

MARWIN: ...a mezi nimi, tak, aby nevypadlo, když papíry nadzvedneš, je to, co hledáš. 😶

PAKOBYLKA_: Druha moznost je polzit to nekam kde to uvidim - takze mam pred sebou na stole vrstvu papiru a ruznych rozdelanych veci...

ILTU: “Ja jsem si rekla, ze to dam nekam, kde to zarucene najdu, ale pamatuju si, ze kdyz jsem to tam davala, rikala jsem si, ze to tam asi nikdy nenajdu, protoze me nenapadne to tam hledat.” Ockovaci prukaz syna. Pribeh z cervna. 2 tydny jsem ho hledala. Nasla!!!

RANDOM_NIGHT: A nejhorší je to vědomí, že jsem to MĚLA v ruce. Ach jo.

QUANTI:

VITEX: 51/53. Cool.

RANDOM_NIGHT: Napodobne, uz ho mam konecne poslany. Ja vedela, ze mi to zas vyfuci.. :-D

SHARKIE: Díky za připomenutí, mám odesláno. :)

Ve vedlejší diskuzi s Nellas jsem objevila Ameriku. A to svou šílenou potřebu neustálého a jasně viditelného progresu. Jakmile se na něčem zaseknu na trošku delší dobu bez viditelnýho pokroku, tak to pro mě končí.
Jasně, je to normální.
Ale vysvětluje to docela dost.
Včetně mojí otrávenosti z jedný konkrétní práce.
A všechny zájmy, co mě baví chvíli a pak se k nim vracím po roce nebo vůbec.
Vlastně i to moje neustálý (ne)cvičení.