Ahoj, měli byste někdo tip na diář?
Už jsem jich vyzkoušela hodně, ale zkouším dál. Co jsem zatím zjistila je, že potřebuju aby tam byly uvedené časy, nejlépe po půl hodině, a aby byl denní, aby tam bylo dost místa na hodně poznámek.
Vyhovuje mi víc papírový, ale smířím se i s elektronickým.
Díky za tipy!

Inak ja mam nedavnu zaujimavu skusenost s antidepresivami na uzkost. Cyklila som sa v jednej situacii, ktora mi ju sposobovala, psychiatra mi naordinovala setralin. Uzkost presla okamzite, bola som i menej zmatena ako normalne, ale co sa mi zhorsilo bola exekutivni dysfunkce. Zvlastna situacia ked viete, ze nieco mate urobit a nechce sa vam a je vam to jedno. Ako clovek je obecne stastnejsi, ale bez partnera, ktory tieto veci za vas vyresi je to dost nebezpecne. Skoro som nevratila do eshopu hadry za niekolko tisic….
Musela som to prestat brat kvoli fyzickym vedlajsim ucinkom, je to 10 dni a uz som naspat ja :) v utorok som si hodila kluce od auta do kanala, vcera som nakracala na trening ako boss s kalhotami naopak.

PATISLAV: Neni to jen znak toho, ze si proste sedel s lidma, mezi kterejma nemas co delat? Podle me je to jeden z nejefektivnejsich zousobu, jak blbum ukazat, ze mas/znas svoji hodnotu a svoji hloupost si muzou uzivat bez tebe. Pokud si jim nevylil piti do klina a neodesel s krikem, tak se podle me nemas za co omlouvat.

Já jsem někde na půl cesty mezi modrou a červenou, ale už se mi nedaří jít dál. Přijde mi, že mám teď "nejdospělejší" osobnost, co jsem kdy měl, ale na majoritní společnost je to furt málo. Když se dostanu do konfliktu, tak už ho dokážu ustát bez vzteku, ale třeba včera jsem se z večírku zvednul a odešel s tím, že osobní urážky si ke mně nikdo dovolovat nebude. Takže drama queen furt umím.

Taky je vám pak strašně stydno, když uděláte veřejně něco z toho červeného?

TRISSIE: jako bys popsala mne! Obviňování chyb okolí se již odnaučuji (nebo měním formulace), ale je to na výrazně lepší cestě třeba ve srovnání před třemi lety. Hrozně pomáhá vědomí, že nejsem dement a že s tím lze pracovat. Radost z každého posunu je pak nevyčíslitelná (a to nemám medikaci a stále jsem se nedostal k odborné pomoci)

QUANTI: Šel bych někam jinam. O to víc jestli v tobě vzbuzovala takové pocity.
Jsou doktoři a doktoři. Souhlasím s tím co napsala Tilio, hlavně s tou částí o vzdělávání.
Ani placená péče není zárukou toho, že doktor bude profesionál. Je to jak s řemeslníkama :D
Osobně jsme měl na paní doktorku velké štěstí. Nepíše jen recepty, ale pomáhá. Když mě posílala na testy, aby měla druhý názor, tak k doktorům co se specializují na dospělé. Když mi doporučovala terapie, tak mi rovnou vytiskla seznam těch, kteří mají volné kapacity na pojišťovnu a zakroužkovala mi ty u kterých si myslela, že pro mě budou nejlepší. Zdravotní péče je u nás sice dostupná, ale člověk se v tom objemu musí pohrabat, aby našel někoho kdo mu opravdu pomůže, ale i na pojišťovnu je to reálné. Držím ti place :)

TILIO: Ja uz nemam disregard rules, nejsem prvni modrej radek a misto calm jsem spis rezignovana, jinak nejak sedi vsechno ostatni, zalezi na okolnostech.

Rudou stránku znám taky velmi dobře. Modrou občas, když se zadaří.

TILIO: znám jednoho rudo rudeho :/ a trpí tím.

TILIO: Já toho mám hodně z té modré části, ale ne pořád. Co rozhodně nejsem je energická, vtipná, nadšená, life of the party :)))

TILIO: Za mě je modrá dobrej den, a červená špatnej. Běžný dny jsou nějak namíchaný...

TILIO: Hezky popsáno!

K doktorům obecně mám takový přístup - důvěřuj, ale když se ti něco nezdá, sháněj second opinion. Protože přesně, jsou doktoři zaseklí někde ve svém a nemusejí mít pravdu, to jsem zažila hodněkrát a u nejrůznějších specializací.

TILIO: muž je ADHD a většinu svých tendencí přetvořil v něco konstruktivního. Díky hyperfocusu a perfekcionismu ví, že on to blbě nedělá, takže může s klidem z chyb obviňovat ostatní :-) Jen to "calm" mu ve stresových situacích teda nejde a nedokáže operativně přehazovat priority oproti "obvyklému nejlepšímu postupu".

jestli za pomoci psychologa a rodinné terapie dokážeme syna dostat taky do tohohle stavu, budu to považovat za hodně velký úspěch!

Znate nekdo nekoho "adapted" z tohodle obrazku?

Ja bych hrozne chtela bejt to modry, ale (blames others!) NT spolecnost mi to neumoznuje 😭😭😭

QUANTI: Presne tak!

Hledej dal. Vim, ze je to narocny, ale - second opinion, nebo hledej co je to jestli ne ADHD. Zaver "jsem proste dementni" je chybnej, nenech se do nej natlacit. Jsme s tebou! :)

IOM_NUKSO: Myslim ze to pochazi z nekolika aspektu, to zpochybnovani:
- my vime, ze je neco spatne, nekam jdeme, snazime se resit, ale na zaklade nejakyho testu nam reknou "nic vam neni" a tim to konci - zadna dalsi pomoc, zadnej dalsi engagement, zadny hledani alternativni diagnozy, i kdyz je fakt neco obektivne spatne
- testy jsou zhusta vysoce pochybny, napr. kdyz ti predlozi test v podstate pro chlapy, ale ty jsi zenska, neubranis se jisty neduvere, ze vedi, co delaj
- ne kazdej doktor se vzdelava - nektery si furt myslej, co slyseli na skole pred xx lety, napr. ze autismus maj jen chlapci - ach jo
- dokrorskej pocit ze vedi vsecko nejlip, i kdyz te znaj 5 min a ty sama se sebou zijes 24/7
- nekdy totalne zkratkovity uvazovani a pochybna logika, takze jim treba reknes "na testy mam hyperfokus, ale na nic jinyho to nefunguje" a oni reknou ze to je jasny, pritom z toho neplyne nic - kdyz mam 99 problemu, ale 1 umim vyresit, neznamena to, ze tech 99 problemu se muze ignorovat

Atd., atp. Spousta z nas tohle zna i z normalniho sveta (napr. job interview... reknes jednu vec a zamestnavatel hned usoudi neco co ty vis, ze je uplne mimo, ale proste prilezitost uz je pryc) a jsme na to ponekud precitliveli.

A jasne, jsou doktori, co znaj svoji praci excelentne. Ale kde jsou kdyz je potrebujeme? 😭