AXTHEB: Mozes chodit so mnou :)

Ja mam ten navyk vytvoreny. Ale je chemicky, proste bez endorfinov z cvicenia mi klesa nalada a horsie spim. Plus mam rada ked sa v niecom postupne zlepsujem.

Před pár lety jsem jednoho dne začal cvičit. Nic sofistikovaného. Začal jsem a vydržel jsem to myslím něco přes 2 roky. Nebylo to asi každý den, ale průměrně klidně 5 dní v týdnu. Neřešil jsem jestli se mi chce. Hlavu jsem vypnul a prostě to šel dělat. Pak jsem zas jednoho dne přestal nebo zvolnil a pak přestal úplně. Teď bych se k tomu chtěl vrátit a nějak do toho nemůžu naskočit. Ale pamatuju si že to jde.

Já o tom teď přemýšlel jak to funguje protože s tím mám taky samozřejmě problém a ke cvičení už se snažím vrátit několik měsíců spíš neúspěšně.
Funguje mi třeba když chci jít běhat, tak hned po práci se začnu převlékat a pak už není prostor na váhání.
Na druhou stranu racionalizace toho že cvičení stačí věnovat každý den 5-10 minut mě stejně nepomáhá k tomu to dělat.

Z_RYBY_KOST: Presne. Mam rada vylety do prirody, milujem lesy, ale dokopat sa do toho, aby som dvihla zadok a vypadla von, je strasny boj.

UNREALONE: no, tohle zní logicky, že ano. No, akorát, že na mě to třeba vůbec neplatí. I po několikaletém návyku jsem to pak klidně přestala dělat. Jen tak. Nevím. A to mám za sebou i vrcholový sport. A jo, endorfiny, adrenalin, dobrá kondice, pěkné osvalené funkční tělo, to je všechno super, ale na to se zvednout a jít, na to to prostě stejně někdy nestačí. A úplně nejhorší pro mě vždycky bylo si něco předplatit nebo víc investovat do vybavení, to je skoro jistota, že s tím sportem/cvičením brzy seknu ://
Celoživotně bojuju s problémem se zvednout a jít na to, a to ikdyž se jedná o aktivity, které dělám moc ráda a dobíjí mi to baterky... Je to padlý na hlavu.

FRAKIRA: Ja mam teorii, ze budou zavisli na necem jinym (socialni site, fitness kultura) a/nebo maji ppp a cviceni je neco, co jim pomaha k ty jiny zavislosti. Cvicila jsem vzdycky, ale vzdycky pro radost a sklony k zavislosti mam velky. Nikdy jsem ale do toho nezahucela. Navic to vyzaduje preci jen nejakou disciplinu, zvednout se a neco delat. Neni to hned zabavny, boli to. Pro nemoc dva tydny vynechas a zas je to na hovno chvili. A z toho pohybu mas endorfiny, ale takovy jako mild, ne? Ze bych byla ze cviceni vystrelena jako z nejakych chemickych zalezitosti, to se mi nikdy nestalo.

UNREALONE: Hele já párkrát něco cvičil i víc než rok, a nemám pocit, že bych si nějak specálně zvykl. Nejdýl jsem chodil posilovat do Arény, a jakkoliv jsem si tam nikdy s nikým nepovídal, tak jakmile odpadl poslední z těch lidí, se kterýma jsem začínal, tak už jsem se nepřemluvil.

FRAKIRA: na prvotní vytvoření zvyku je potřeba vůle a pravidelnost. Jakmile z toho je zvyk, tak už se pak nemusíš tolik přemáhat. Ta závislost imho přichází až potom co si zvykneš na ty endorfiny. Asi to teda nemusí platit univerzálně. Myslím, že ale pozitivní motivace by pak mohla taky být, že máš radost z výsledků (svaly, nebolí té záda, atd.).

KOTENCE: Jen takova poznamka - nemyslim si, ze si na sport kdokoliv udela navyk. Zkousela jsem to nekolikrat, nejdyl to bylo par let, ale jakekoliv cviceni podstupuju porad se stejnym odporem. Fakt zavidim kolegum, co "bez cviceni nemohou zit", myslim, ze to musi byt supr - ale pripada mi, ze cviceni ej snad jedina vec na svete, na ktere nejsem schopna ziskat zavislost. Ale kdyz te tak ctu, rikam si, ze meditace by mozna byla druha :-D (ty dlouhe taky ukrutne nedavam, po kazdem pokusu jsem byla vystrsla na kost)

PAKOBYLKA_: Mne hovorila psychiatra, ze podzim a jaro su vzdy najhorsie

Mna by zaujimalo, preco tie hyperfocusy chytam vacsinou o 11 v noci. Jako bud tu budem este par hodin poletovat a budem spokojna. Alebo skusim ist spat, ale to zas nevypnem hlavu. Tak ci tak, stejne budem nevyspata. Len v prvom pripade s lepsou naladou ale zase s hrozbou, ze zajtra nespravim absolutne nic.

Tak to slapalo. A uz dva tri tydny jsem marna, zapominam planovat, zapominam si zapisovat, pak jsem za kravu. Ztracim veci, nedavam pozor, utikaji mi myslenky, skacu do reci, neposloucham. Pletu terminy, vrsi se mi prace. A nevim proc se to zhorsilo, co je jinak.

MAJKA: jj, ja si pučila a čtu tu knižku od Carolla a zní to opravdu dobře. A na pinterestu jsem našla hodně vizuálů, tak asi netřeba sdílet, ale děkuju.

KOTENCE: Co sa tyka spania, tak jedine, co mi funguje zarucene je udrziavat si pravidelny rezim, vstavat kazdy den v rovnaku dobu a chodit spat v rovnaku dobu a mat cvicici rezim cca obden, tzn. dat telu moznost sa regenerovat, ale nedostat sa do stadia, ked mam tolko energie, ze by som o 11 vecer ubehla polmaraton. Nepit alkohol, nefajcit, jedina “droga”, co mi nenarusuje spanok je CBD. Plus spankova hygiena, po 10 vecer ziadne nove impulzy. Nesmiem si rozsvietit hlavu, nesmiem zacat nakupovat cokolvek, nepracovat, neflejmovat na nyxe, neplanovat dovolenku :)))
Boze, to je pravidiel aby sa clovek nerozpadol… hlavne pomaha fixny start prace 8:30 dany z externa… ked som mala volnu pracovnu dobu, tak bola anarchie.
Co sa tyka meditacie, mna ju naucil az teraz trener. Predtym mi to na kurzoch neslo. Zvladam sediet 30 min i bez bolesti. Ide o spravny posed. Inak dychy nepocitam vobec, tam by som to nevydrzala, myslienky nechavam plynut, ono ked sedis dost dlho bez vonkajsich vnemov, tak uz hlavou prejdes vsetky tie myslienkove clustery co tam jedou. Sustredim sa pri tom na spravnost sedu viac, nez na svoj dych. Zo skusenosti cim viac messy den, tym viac nad 15 min potrebujem. Ale 15 min je taky dobry cas pre mna. Ked som meditovala 30 min po navrate z trojdnovej vysokohorskej tury, tak som z toho mala uplne uzasny zazitok, ale to sa po beznom dni plnom shitu nepodari. To sa stihnem akurat tak trochu uzemnit. Inak prekvapivo je super si kupit svihadlo a pocitat sustavne skoky. Velmi rychlo zistis, ze ked sa na to nesustredis, tak sa ti to mota pod nohami. Na momenty ked je clovek nabity uzkostou a ma restless legs to pomaha hodne.

KOTENCE: existují rychlé meditace na desítky způsobů, které jde dělat i za chůze nebo při věšení prádla.
Třeba různé druhy počítání kroků (od zadu v násobcích apod, aby se ten mozek zaplnil), sledování krás okolí v detailu - jako jdu pro kafe do kavárny a chvíli zírám na lístěček růže za plotem, dýchání v chůzi atd. Opakování si dobrých zážitků dne v hlavě ve sprše. Nic pomalejšího a náročnějšího můj mozek nedá.

Třeba tu techniku: ležím a myslím na prst na noze a pak lýtko a pak..., já nedám vůbec, jak mě sere. Tak ji nedělám.

https://www.alza.cz/media/rychle-meditace-pro-zklidneni-tela-a-mysli-jak-meditovat-kdykoliv-a-kdekoliv-d5176307.htm

MART1NKA:
AXTHEB:
Takže říkáte spíš ten mozek zaměstnat něčím jiným, co ho zabaví a nedovolí usprostřed prádla odskočit k špinavýmu umyvadlu/nezaplacený složence/whatever?

Sport mi jde pravidelně. Vnímám tam teda trochu závislost, ale lepší, než drogy. Jídlo taky. Spánek je těžkej, ten mi rušej myšlenky, což by asi mohla řešit ta meditace...

Meditace mám teď čerstvou zkušenost. Byla jsem 5 dní na akci, kde byly každý ráno a večer pulhodinovy společný meditace. Kdo to ještě neumí, tak může ty nádechy počítat... Prvni meditace 195 nadechu. Všechno me bolelo, nedokázala jsem sedět v klidu. Dalších několik meditací jsem se zdokonalovala v násobeni a dělení - 19 nádechů, jsem v desetině, 39 nádechů pětina... a mezitím jsem měla vztek na ostatní, že jim to jde a sedej klidně a co se jim sakra děje v hlavě, že netrpěj :-)
Musím teda uznat, že ke konci pobytu už jsem to měla jen na 138 nádechů, vymyslela jsem polohu, ve který jsem nějak střídavě vydržela, a třeba do dvou třetin času to začínalo být i příjemný a uvolnujici.
No, ale tím to haslo. Jsem doma a tady mě každej den žádnej týpek neposadí na polštářek a nezazvoni na tibetskou mísu a já si ten čas neudělám, protože pořád je to víc otrava, než radost.
Předpokládám teda, že je to jako ten sport, a když člověk vydrží, udělá si i na meditaci návyk a pak to chce...

+ internet se spoustou možností kam každou vteřinu na vteřinu utéct k jiný bezcenný vteřině