MARKYSHA: muz mi nic nevycita. vedel, do ceho jde, kdyz si me bral.
toleruje neporadnost, roztrzitost, to, ze neustale nemuzu neco najit a pisu mu nebo volam, jestli nevi, kde mam to ci ono, kam jsem si to asi dala, coz se deje pravidelne, to jako vazne. co mu asi vadi je, ze se vrham do vseho bez premysleni, naberu si deset aktivit, pak nic nestiham a jsem z toho akorat nervni. plus impulzivita.
spise jsem rada, ze me usmernuje. i takovy situace, to si pamatuju doted, kdy jsme sli v lete 2023 poprve na rodinne foceni, nestihali jsme, uz jsme meli odchazet, ja se sla namalovat do koupelny, ale manzel me jaksi nasel, jak misto toho v detskem pokoji s plechovkou barvy v ruce opravuju defekty na zdi. :) ale stihli jsme to, takze cajk.

kdezto kamaradka, ktera ma ADHD zcela zjevne take, znam ji 22 let, takze to myslim mohu posoudit, si vzala psychopata, kterej ji za bordel kritizoval a nadaval ji napr. ze je lina, prave hlavne kvuli neporadku. no tyvole, tak ta jestli neco opravdu neni, tak lina. a vlastne jak jsem nize psala o svem hyperaktivnim prostrednim, jeji sestileta dcera Zuzka je na tom dost podobne jako nas Jindra, mozna stejne. :)

1KA: jo a že vypocítám,co všechno zařídím a udělám a protějšek to vezme fakt a ono není nic.

MARKYSHA: že se nesoustředim; že něco začnu a mezitím dělám něco dalšího, tudíž věc nedokončím; vcelku často něco někde zapomenu, odložím a hledám; že nevydržím v klidu ležet a sledovat film; řízení auta; skákání do řeči a když se KONEČNĚ soustředím, tak mi do toho furt někdo kecá:-))

POZITRON: to je zajímavé.

Jak se tady psalo o těch vztazích, tak já mám prostě strašný problém s prokrastinací a hlavně ohledně uklízení. Ten bordel mě sere, necítím se v něm dobře, ale musím překonávat úplný odpor, abych uklízela. To chlapům vadí. Nevnímám a něco odkejvu. Nebo vnímám a zapomenu to. Zapomínám,co jsem komu říkala, tak říkám ty stejný historky dokola. Nákupy si musím psát a i tak tak dvě, tři položky zapomenu. Dávám věci na na divná místa atd. atd. Ale kromě toho uklízení to nikdo jako nesnesitelný nevnímal. Co vyčítají vám?

MARKYSHA: jak psala ALONSY není to povinnost. Navíc, většina toho, co se kdy napsalo o ADD/ADHD vychází z pozorování chlapců.
Projevy se u dívek liší a mění se i s věkem.

Ta písmenková polívka je je spíš takový lavór, ve kterém se hromadí symptomy, které lze spojit s poruchami okolo dopaminu. A každý si vytáhne něco.

MARKYSHA: hyperaktivita = neklidné sezení, rozebrání propisek, hraní si s křečím na stole, náhodně rozbité věci a občas, když má člověk štěstí, hyperfocus, který nestojí moc peněz

MARKYSHA: ADD neexistuje. :-)

Je to spektrum.

Můžeš být ADHD s převládající hyperaktivitou, pozorností, nebo kombinovanou.

Hele a je tady někdo taky jenom ADD? Protože s částí se tady ztotožňuju, ale s hyperaktivitou vůbec ne.

XARGH: HiHi, to mě vede k myšlence, kterou jsem si lámala hlavu vždycky. Kolegyně přijde do práce, sedne si, otevře počítač a maká. HNED. Tohle jsem nikdy nedokázala pochopit, kdy já přijdu, jdu rovnou do kuchyňky, mezitím se zakecám a potom nestáhám přípravu na meetingy a doháním to v noci. Nehledě na to, že vydržím v klidu sedět tak 30 minut. Disciplína hadr. Ale už končím a jdu...vytvářet pivot table, která mi to určitě :D usnadní. Bože. Díky, že jste tady.

1KA: "kdyz nemůžu, tak nemusim!"

Kopytem sem, Kopytem tam

1KA: ne, znas to, zitra se ukaze, ze to nejak omylem pujde, nebo se celej ukol zrusi. je to tak vetsinu zivota. moc tomu nerozumim. jen vim, ze z toho sedivim od dvaceti a skoro nic me nerozhodi. protoze od detstvi takle sedam pod parni valec vlastni hyperviny v domneni ze me to donuti s necim hnout.

VON_GILOTINE: a zejtra se zhroutím :D

1KA:
A co že to dnes dělám? Místo, abych postupně začala krájet velmi nepříjemný pracovní úkol, jezdím autem po městě, čtu každou bulvární zprávu a hledám obezličky, proč to nejde.

20yrs nonstop

Já teda ve vztazích dost trpím a osoby v mé blízkosti taky. Musí to být vcelku fraška, sledovat moje chování a reakce okolí. Někdy mi je i do breku, když vidím to nepochopení, já se strašně snažím, ale není to občas moc "dost". Každopádně, přijetí toho, že ADHD mám jak z praku, že s tím snažím na terapii pracovat mi přináší úlevu, že to snad bude lepší.

A co že to dnes dělám? Místo, abych postupně začala krájet velmi nepříjemný pracovní úkol, jezdím autem po městě, čtu každou bulvární zprávu a hledám obezličky, proč to nejde.

Zítra budu brečet, protože nestíhám, jenomže, deadline je až ve středu, žejo:D. Proč já krává nevyužiju jedinej volnej den, kdy mají Němci prázdniny a nikdo neotravuje, klasika. DPC.

Protože si jdu dát kafe :D.

BOD: Hele já jako člověk bez ADHD tyhle články vnímám pro vás jako dost užitečné, protože jsou v nich akcentovány některé silné stránky které můžete rozvíjet, nicméně jsem moc alergická na tu křečovitou pozitivitu titulku, asi všichni víme, že takhle to není.

A zpětně mi došlo že to mínus jsem neřešil racionálně jen kvůli tomu že chci vědět jestli to daný*á četli a co na to říkají, ale že mám RSD, což se s ADHD často pojí a člověk prostě špatně dává minuska. (kdyby jen je)

Moje první reakce na ten text distributora byla čirá frustrace, ale poslala mi to matka, se kterou opravujeme zbytky vztahu, tak jsem chtěl reagovat citlivě a asi mi to vymejšlení co napsat změnilo perspektivu na to.
Na mě mají vliv primárně ty negativní věci a dle mnoha měřítek jsem podprůměrný/mimo tabulky, takže těžké přežít v NT společnosti. Ale taky vnímám nějaký pozitiva, třeba kreativitu, schopnost si uvědomovat a přepínat perspektivy, to neustálé selhávání znamená že mám schopnost i neustále znovu vstávat, vyšší odolnost vůči velkém sračkám typu válka a hyperfocusy co si už umím i nějak sám spouštět. Ty negativní věci to ZDALEKA nepřechčije a například zmíněnou maturitu do značné míry i kvůli ADHD nemám, ale jsem pro se na to nedívat černobíle ať je ta moje praxe jakákoliv a vnímám že je to o NT optimalizovaném kontextu ve kterém žiju.

Ad blízké/partnerské vztahy výrazně lepší zkušenost s lidmi co mají sami nějakou míru ADHD a tím pádem chápu na základě zkušenosti a ne že přečetli knížku, ale ve vzteku zase switchnou do toho NT "proč se prostě víc nesnažíš". Mám i autismus a tam to kupodivu vůbec neplatí, s autisty mám až na vyjímky v nějaké bližší rovině problémy, nesoulad potřeb nebo tak něco. A pak mi hodně pomohlo 15 let zpět přepnout na nemonogamní věrné vztahy, nebýt potenciálě ten jediný kdo musí splnit všechna očekávání a nějaká volnost a dobrovolnost v tom vztahu mi dává možnost být s lidma blíž. Děti jsou trochu hořké téma ve vztahu, protože nemám pocit že bych to zvládl bez zásadních selhání a nechci nikomu dalšímu posrat život. Ale vztahy jsou přes mnohé průsery a selhání čím dál víc fajn jak zjišťuju co mi funguje

COCOBRYCE: tolerance je obousměrný vztah, pokud je asymetrický tak to nefunguje