KROPUCHA: zkusím ti k tomu dát ještě jiné úhly pohledu. Sama se roky snažím uživit ze služeb pro samoplátce a je to dost na hranici finančního přežívání. Já si za svým know-how dost stojím, myslím, že to může být pro klienty hodně přínosné, ale nacházet klienty, kterým to sedí a zároveň si to mohou dovolit, je docela dřina a dost nejistota. Což určitě není pro každou povahu a bude i záležet jaké máš teď finanční zázemí a co si můžeš dovolit.
120k je velká investice s velmi nejistou návratností. Vyrosteš tím výcvikem ty sama osobně? Můžeš to pak brát jako zajímavou dobrou investicí sama do sebe.
Taky bych se sama sebe zeptala, jak seš na tom s dokončováním věcí aneb mávám svým různým výcvikům a akreditacím, které jsem draze zaplatila, absolvovala a pak nakonec zazdila a nedodělala nějakou závěrečnou práci, ehm :(

KROPUCHA: Pokial davas anglictinu/iny jazyk, tak sa nemusis viazat len na nas trh. Online tieto sluzby tiez ludia ponukaju. :)

KROPUCHA: Asi neporadím nijak racionálně, ale zlatá zásada "minimálně 24 hodin na rozmyšlenou" a většinou se mi pak vyplatilo dát na převažující pocit. Týkalo se to hodně ne/přijímání konkrétních velkých zakázek. Pokud byl převládající pocit s časovým odstupem stále "jo, tohle mě láká", i když třeba smíšené se strachem a adrenalinem, ale přistihla jsem se, že vymýšlím, jak a kudy by se to dalo udělat, abych si to mohla střihnout, tak jsem řekla ano. Pokud jsem se přistihla, jak se sama sebe snažím nepřesvědčivě přesvědčit, že "to nějak půjde", protože "bych měla", tak jsem řekla ne. Zatím jsem žádného z těch rozhodnutí nelitovala, spíš naopak.

FIONOR: Je to 100% aktualni hyperfokus :)) Proto by taky tak bolelo to odlozit. Ale zas si rikam, proc ho nevyuzit, dokud tu je.
Ten posledni bod je genialni - splatky by mi to zaplatit mohlo, to je dobry!

PAKOBYLKA_: Ja vaham skoro vzdycky, to bych neudelala nic! A naopak, kdyz udelam neco bez rozmyslu, nebyva to spravne :)

Tady navic nedokazu rozlisit intuici od hyperfokusu.

KROPUCHA: Hele, ja mam mantru “kdyz vaham, odpoved je ne”. Zrovna dneska jsem se o tom bavila s kolegyni. Protoze kdyz je to ANO, vlastne se nerozmyslim a skacu.
Pak obcas trpim, ale to uz nevadi. Je to (pro me) spolehliva metoda jak negaslightovat intuici. Zalezi, jaka je motivace tvoje, co ti to da a co vezme a jak to financne ustat bez potizi.

rozdíl mezi nevědět kam napsat 1234 a vědět to a napsat tam roztržitostí omylem 1235 a tak to stejně nefunguje: #JustAdhdThings

KROPUCHA: budu vycházet z předpokladu, že to je momentální hyperfocus (což není nutně pravda, ale je to dobrý výchozí bod)
Ta částka je ohromná a i když nebude mít žádnou návratnost, je důležité vědět, že ti půjčka nezpůsobí problém později - tzn. pokud si můžeš dovolit dlouhodobě postrádat ty peníze za splátky, tak do toho jdi, ale jinak bych se držel zpátky.
Pokud tam bude návratnost, je to mnohem lepší investice (IMHO stačí aby ti příjem z koučování jako vedlejšák zaplatil splátky).

Ahoj, jdu si pro nyxí radu :)
Stojím před rozhodnutím, jestli si půjčit 120.000 abych si mohla zaplatit třetí a hlavní část výcviku na ADHD kouče u ADDCA. Místo ve skupince mi držej do zítřka. Mimochodem banka mi nabízí RPSN skoro 10%, takže to hodně bolí :) Ale hlavně jako typickej ADHĎák vůbec nevím, podle čeho se rozhodnout, jestli do toho jít nebo ne.
Co byste poradili zvážit?

Zatím si říkám:
Pro ano: osobnostně jsem na to zřejmě ideál, strašně by mě to bavilo, měla bych možnost se vymanit ze svý současný ne úplně uspokojivý práce, ADHD koučů je málo a jsou potřeba, takže bycg mohla být užitečná.
Pro ne: je to strašně peněz a času a ani jedno se mi nevrátí. Jsou v ČR lidi ochotní za něco takovýho zaplatit aspoň 2000 kč/h? Ideální je prý mít okolo 5 klientů týdně, ale to bych se tu asi neuživila.
A ještě je varianta to odložit, ale ta by mě bolela snad nejvíc :)

ELLIE: Nikolivěk milostivá! Nebyl to autocorrect ale moje kreativita. Chtěl jsem aby to bylo už na první pohled výbušný a ftipný. Nic horšího než mínuska se mi tu za to stát nemohly :P

DANIELSOFT: Hele bacha na to, ted jsme zrovna zapijeli kamarada co se takhle ve 30 s nediagnostikovanym apnoe udusil.

neco ze zivota

A High IQ Makes You an Outsider, Not a Genius - The Atlantic
https://www.theatlantic.com/ideas/archive/2025/06/high-iq-intelligence-myth/683023/

VITEX: Vím, že ti autocorrect opravil tváření na vaření, ale to je v pořádku, protože vaření nesnáším podobně jako změny tlaku. 🤣 Já vždycky na to manželovi říkám "v nemoci i ve zdraví, miláčku".

ELLIE: nemluv mi! posledni tri tydny me nizky tlak v tech predbourkovych tlakomelech totalne zabiji a jsem rad ze stojim, vetsinou spise lezim no. a ano. na usmev to neni

ELLIE: zatnout zub a dejchat! Láska vždy nakonec zvítězí nad neštastným vařením a nízkým tlakem!

VON_GILOTINE: No, a můj (podle svého přesvědčení) neurotypickej manžel mi zase dneska vyčetl, že se tvářím furt nešťastně. A já jen mám nízkej tlak, že, takže se nesnažím nijak vypadat. Jen čumím, protože se mi motá hlava.

DRABICZ: 'Měsíček na hnoji' mě taky provázel, mám i tomu ale pozitivní vazbu, stejně jako k 'péro z gauče', asi se zastavím u té představy že jsem měsíček na hnoji nebo žiju život pružiny v gauči a zaměstná mě to natolik, že k myšlenkám na to jak to bylo myšlené a že je to vlastně kritika ani nedojde. Ono to teda funguje i opačně, jsem si nedávno uvědomil, se zpožděním tak 20 let, že mě jeden fajn člověk celkem okatě balil, ale já se zastavoval u těch faktických/doslovných interpretací, občas je to k pláči, ale může to být i osvobozující, stačí ty traumatické sračky co jsem si interpretoval správně, mesička nedám :)

Ja mam problem s vtipama a co uplne nesnasim, jsou filmove hlasky, protoze tam ani pri veskery snaze nevim, cemu bych se mela smat. A jeste se neumim moc pretvarovat, takze ve chvili, kdy nekdo rekne neco jakoze hahaha, ostatni se smejou a mne to prijde uplne debilni, tak se podle toho holt i zatvarim, aniz bych to myslela nejak zle. :) Naopak se necemu smeju casto jedina a to taky nic moc. Ale tak co, clovek uz ma v urcitym veku okolo sebe okruh lidi, kteri ho berou takoveho, jaky je. :) I kdyz teda v mem okruhu zrovna neni neurotypicky asi nikdo, kdyz odmyslim lidi v praci.

já mám otevřenou pusu, protože s ní dýchám: napřed se nevědělo proč, ale jak mi v devadesátkách udělali CTčko tak teprve potom bylo vidět, že nos mám zablokovaný - já jen věděl, že když dýchám nosem, tak mě to bolí - spravila by to snad operace, ale musel bych se přeučovat

když jsem ležel na ARO po těžkém úrazu, tak tam byla protivná sestřička, která mi říkala, ať nemám tu pusu otevřenou, že mi tam vletní moucha (inu, tak jsem jí přezdíval "moucha", to měla za to) - já měl v té době depresi a jí se nějak nelíbilo, jak jsem podle jejích slov "chcíplej"

SHARKIE: jo, máma tomu říkala úsměv "jak měsíček na hnoji" a je to až smutné, ale jedna z věcí, na kterou jsem se těšil, až budu dospělý je, že mi nikdo nebude říkat, jak se mám smát....

PS: u našich trpaslíků to absolutně neřešíme, protože dětský smích je nejhezčí emoce a za druhé ještě nemaj všechny zuby, takže se to ještě mnohokrát znění. Udivuje mne, že si tohle máma neuvědomovala :(