Chodím pěšky. Taky bydlím v okresním městě, kde je MHD okružní jízda pro důchodce, co mají moře času. Jakože ten bus fakt jede jednou trasou z jedný strany města na druhou a zpět. :)
Občas musím čekat ve frontě. Třeba v Lidlu. Tam toho moc nenacvičím. Jinak jsem se to naučil nějak zvládat. Zpravidla nosím sluchátka a poslouchám podkásty na rychlost 1,5×. To i docela odsejpá (jinak nechápu, proč skoro všichni mluví tak šíleně pomalu). Někdy si rekapituluji, jestli jsem něco nezapomněl. Na to většinou přijdu až při placení, tak už to neřeším. :)
Nejtěžší na tom je vstřebat a přijmout za své, že já s tím prostě nemůžu nic udělat a musím prostě počkat. Jakmile tohle jednou jeden zvládne, tak to čekání už je jenom o tom najít si tu zábavu. Třeba nějaké myšlenkové cvičení, opakování slovíček, pojmenovávání věcí v cizím jazyku. Přepočítávání ceny nákupu v hlavě...