POZITRON: Dospělí to mají v INEPu zadarmo (ale je potřeba žádanka od psychiatra, bez toho tě nevezmou). Za děti se platí?

MAR_TINA: ano, ale prave protoze bez razitka klinicky psycholog si s tim papirem pak muzes akorat vytrit prdel, za to tyhle organizace typu Inep a Nautis vybiraj ty hrozny castky. navic za to, ze ti dg stal stejnej psycholog jako tamhle v poliklinice, ale proste tady na to nekdo, kdo te nikdy nevidel, da razitko, tak zaplat.

ELLIE: mne se jeste vracej situace, kdy chybelo malo, aby se neco stalo. a vcera jsem si zrovna vsimla, ze to mozna zmirnuje atomoxetin. videla jsem z tramvaje obri ruzove auto, ktere mi asi 3 roky nazpet malem prejelo prostredniho syna. chybelo tehdy podle me tak 15 centimetru. vzdy, kdyz jsem to auto pak videla, pohybuje se tady po okoli, tak mnou projel uplnej paralyzujici des a vcera ne. samozrejme jsem si vzpomnela, to ano, ale nenastal ten chvilkovej paralyzujici stav, kterej ani neumim poradne popsat.

Tréner ma učí myslieť na jednu vec.
Dnes sme počítali do 100.
Vyzerá to asi takto:
34
35
Mala som to včera písať na nyx?
36
Nebola to blbosť?
37
Random pesnička od Zary Larsson
38
39
Ty brďo ten týpek na treťom poschodí strašne vzdychá, to pri tom musí hrotne trpieť
Aké bolo posledné číslo? Tak nič no.
1
2
Achjo

Ale teda ako mentálne cvičenie to je fakt dobrá aktivita toto.

Taky mám takovou věc, že zpětně rozebírám rozhovory, rozhodnutí a situace a přehrávám si je v hlavě, abych zjistil jestli jsem něco neudělal špatně a jestli něco co jsem řekl někdo nemohl špatně pochopit. Taky se třeba 2krát vracím jestli jsem zamknul dveře, vypnul sporák i když jsem zrovna nic nevařil a někdy i když to zkontroluju a nedávám u toho pozor abych si v hlavě poznamenal explicitně, že kontrola proběhla, tak pak když jsem jinde tak se užírám co když jsem nechal sporák zapnutý a dveře otevřené.

ELLIE: já mám už od puberty takovou věc že cokoliv dělám, tak mi pak naběhnou v hlavě i "zlé" myšlenky - prostě v dané situaci se mi vybaví to nejhorší co se může stát. Nejdřív jsem si to vyčítal a měl jsem období kdy jsem si myslel že je se mnou něco špatně a že jsem zlej sám nebo tak něco, ale pak jsem prostě vyhodnotil, že je to projev mého strachu kdy se bojím o lidi kolem sebe a nechci aby se ty strašné věci staly, tak je mám v hlavě abych o nich věděl. Někdy je to otravné, ale snažím se to nebrat tragicky.

ELLIE: není to na mě, ale byl jsem v podobném stavu (a taky mám nějakou potřebu to že sebe vyblejt, tak se omlouvám).
Antidepresiva teda neberu kontinuálně, ale už dvakrát mi pomohly se rozkoukat a trochu zjistit kde je problém. A teď (aktuálně jsem zase ve vysazování fázi) jsem zjistil nepříjemnou věc - ano, adhd dělá tok myšlenek a bordel v hlavě, ale aby se stal paranoidním (nebo hypochodrickým apod), jsou potřeba ještě další podmínky, zejména okolního světa. Že to nejsem já, je na jednu stranu úleva, ale na druhou jsem musel přistoupit k dost radikálním životním změnám, které teda docela bolely a nemusely dopadnout dobře.

Vlastně tím chci říct, že možná s naší diagnózou máme sklony na to házet úplně všechno, ale adhd hyperaktivní mozek není automaticky paranoidní nebo úzkostný - to někde nabral, někde se naučil. Jo, někdy v dětství (člověk byl furt buď málo nebo moc), ale někdy v něčem uvízneme do pozdní dospělosti (vztahy rodinné, partnerské, pracovní) a furt hledáme vinu v sobě, i když tam není. A to žádný léky nespraví, jen zametou pod koberec..
Třeba ty výčitky a úzkosti vůči dětem.. měl jsem to HROZNĚ, a už nemám, ale je to díky letité terapii, odhalení, odkud se ten hlas bere a jestli ho náhodou něco/někdo neustále neživí zvenku pořád (spoiler: ano, živilo). A během toho procesu jsem léky různé měl / neměl / tohle tamto.