ALEXIS: to je hezký :))

Měl jsem po diagnóze fázi sjíždění affirming memů na téma Žijeme ve světě který je stavěný podle někoho jiného a Naše geny kdysi umožnily lidstvu přežít, jen dneska se víc cení stabilní a konzistentní, i když třeba úplně průměrný pracant.. Pak jsem spadl do nory o tom že naprostá většina umělců byli nejspíš adhd a bez mecenášů buď umírali v chudobě (když si dopřáli tvořit podle sebe) nebo v depresi (když byli nuceni se živit podle někoho jiného) (to už je méně povzbudivé)...

Jako ano, obrovský posun bylo už jen přestat se vyloženě nenávidět :D Ale kdybyste měl někdo návod jak přece jen nějak v životě uspět a nevyhořet a úplně se nezničit při tom (zase)...? Nebo je prostě nutné předefinovat si, co znamená Uspět?

EADENN: roky terapie mi umožnily se od toho z většiny oprostit. Jo, z pohledu okolí jsem líná lemra, která nedosahuje svého potenciálu, ale já si říkám, že jsem spíš takový španělský/jižanský typ. Nějak bylo, nějak bude. A když mě zas chytí úzkost, proberu to se svou terapeutkou nebo to za pár dní přejde samo, zatímco budu vymýšlet další vzdušné zámky zaručeně proveditelných opatření, která tentokrát už určitě zvládnu dodržet.

EADENN: Nesnáším to, reaguju na to napřed snahou o vysvětlení a pak to vzdám a nesnáším i sebe. Tak, jak to popisuješ s malováním, to mám s psaním.

EADENN: Posledne jsem mela zajimavy zasek u sveho obvodaka.

>Neco noveho?
> mam diagnostikovane ADHD
> mne na to prijdete nejaka klidna
> mam tu nepozornou verzi, spis mam uzkosti nez hyperaktivitu
> ty mam taky, treba mam adhd!
> byste si vsiml kdybyste mel tendenci odchazet do prace v papucich... ;)

Nasledovala litanie o tom jak to dneska ma kazdej druhej a at si proboha nenechavam predepsat ritalin, ze ti lidi konci na perniku a k tomu kotel dalsich mytu... Asi zmenim lekare.

A jo, posledne jsem vysvetlovala spolubydlici proc jsem zase pripalila kavu a pripadalasi u toho jako totalni vemeno co se malo snazi a vymlouva se na ADHD. Nesnasim kdyz lidi zacinaji vycitky otazkou proc...

(koukám že jsem použil 4x slovo absolutně a teď mám chuť se smazat, tak se omlouvám)

Sleduju debatu ve Zjištění a mluví tam hodně lidí s adhd, s jejichž příspěvky souzním. Tady bych chtěl rozjet debatu z toho našeho úhlu pohledu.

Jak snášíte a jak reagujete na postoj okolí, že jste nejspíš jen líné lemry? Že se to prostě nedá vysvětlit, že jsou lidé, pro které je adhd diagnóza vždycky jen výmluva? A zejména jak jste se zbavili toho, že si to internalizovaně myslíte o sobě taky?

Já mám štěstí, že moje adhd mě nehendikepuje natolik, abych se nedokázal uživit. Ale absolutně to je "pod můj potenciál" a stojí mě to dost sil, které zvenku nejsou absolutně vidět. Když odevzdám práci v termínu, nikdo nevidí, že jsem ji dělal v noci předtím a ještě předtím mě čtrnáct dní paralyzovala. Když namaluju obraz a slyším, jak absolutně nechápou, jaktože s tím talentem dávno umění neprodávám, tak je mi úplně zle, protože ta kombinace snadnosti (když už maluju) a absolutní neschopnosti se k tomu měsíce dokopat mě samotného dovádí k šílenství. Tohle se opakuje celý dlouhý život u čehokoliv co se naučím, co začnu, v čem se stanu dobrým - stane se to prokletím.

Veškerou exekutivní energii spotřebuju na to abych měl v pořádku trvalé příkazy a nevisely mi nikde žádné pokuty apod a na nějaké rozvíjení svých talentů a budování kariéry zbývá nula až minus...

PAKOBYLKA_: nechapu. ani uz nevim co, pred lety jsem s necim pycoval ve vlaku, spatna rezervace ci tak..
pan pruvodci s klidem konstatoval, ze jestli nesouhlasim, tak zavola policii a ta to bude resit. a zpozdeni vlaku pujde na me.
haha.
ty gule jsem nemel.

PAKOBYLKA_: treba sa ist stazovat pruvodci/mu... uz som to resila, chlastaci particka v tichom.

Mě teda ještě vytáčí osoby, který si koupí jízdenku do tichýho oddílu ve vlaku a pak nejsou potichu.
Na upozornění kašlou nebo přidají na hlasitosti.
Nerozumím tomu.

MART1NKA: toto pisem, pretoze to mali dvaja moji expartneri, zavislost na chipsoch a cole k telke. obaja maju v dospelosti nadvahu. obaja pochadzaju z rodiny, ktora si take veci v 90s mohla dovolit. my sme na to nemali, mali sme akurat mrkvu zo zahrady a ja ten zvyk nemam a ani si ho uz nevypestujem.

mne teda nepride nutne ke koukani cohokolvek cokolvek chroupat, bez ohladu na to, kolko mame rokov. potom skoncite tak, ze nebudete bez chroupani schopni na nic koukat, to vyrobcovia chipsov a popcornu (ani jedno z toho nema pre vyzivu tela zhola ziadne benefity) chcu. este sa treba naucit, ze voda nema ziadnu chut, preto ju nepijeme a kupovat im v tom kine liter coly nech to pekne k tomu srkaju.
(do kin kde predavaju popcorn chodim asi tak casto ako ma Nolan novy film)

Co cizí, ale ruší vás vlastní chroupání? Mně to děsně leze na nervy.

chroupat popcorn nebo chipsy v kině, rokáči nebo rudolfinu prostě je rozdíl.

jist v plném autobuse syrečky také není vrchol ohleduplnosti.

na nasranost z toho není potřeba adhd, imo.

CATHERINE: jo, k tomu patrila ta prvni veta - mne to debilni neprijde. a to, ze jsem precitlivela, az extremne, na tyhle zvuky, je holt muj problem. vetsine lidi to, predpokladam, nevadi a zvykani/chroupani/polykani neslysi na kilometr. :)