TMA: Tohle jsou takové ty chvíle mezi sociologií a antropologií, kvantitativním a kvalitativním přístupem... Ve velkém vyprávění to určitě funguje a rozhodně to obecně popisuje nějaké šance a možnosti... Ale do jaké míry se na to dá pohlížet když uvažujeme o situaci jedince v jeho mikrokosmu, který se může od statistického průměrného kulatého člověka ve vakuu různě dost lišit, si nejsem jistý. Stejně jako nemůžeme tvrdit, že ti, co mají teoreticky pravděpodobnost vysokou, mají úspěch jistý, nemají asi ani ti, co mají pravděpodobnost nízkou, neúspěch zaručen.

Asi nejsem úplně mainstreamový člověk a pohybuji se mezi různými pošuky a magory, takže vlastně asi znám spíše lidi, které spojují jejich zájmy a způsoby života, popřípadě nutnost tolerance ke vzájemnému pošuctví, a kde je nutné přistupovat k celému tématu vztahu poměrně nestandardně či nemainstreamově - společné či každého zvlášť dlouhé studijní / pracovní pobyty v Asii, intenzivní cvičení nějakého bojového umění nebo provozování podobné mánie, která člověka celostně pohltí... A vlastně docela dost lidí z těch párů řeší i nějaké psychologické issues, které to z jedné strany komplikují, ale z druhé strany to nějak s tím předpokladem, že to partnerství bude složité, ale stojí jim to za to, nějak zvládají. Nebo celá ta bitevní, LARPová a SF&F fanouškovská komunita (která IMHO byla od devadesátek převážně únikovka pro děti, co to doma měly blbý, včetně neurodivergentních.) Takže asi kolem sebe vidím dost příkladů toho, že to v nějakých případech nějak jde, že ND-ND a ND-NT vztahy mohou fungovat. Často tedy za podmínek, že tomu dva motivovaní jedinci věnují nějakou asi dost usilovnou psychologickou práci.

Ale to je nějaká moje zkušenost s nějakou skupinou lidí, která je nějakým způsobem dost filtrovaná - třeba to jsou lidé, jejichž neurodivergence je taková, nebo jí mají tak zvládnutou, že jim to umožňuje věnovat se intenzivně nějakému tomu pošuctví, které pak ty lidi dohromady spojuje. Nebo když znám většinu lidí z nějakých akcí, tak to jsou lidé, kterým jejich psychický stav umožňuje ve volném čase ještě pořádat nějaké takové akce. A to rozhodně neplatí o všech ND lidech... Dost dobře nemůžu tvrdit, že když znám nějaké ND lidi, kterým fungují vztahy, musí fungovat všem ND lidem. Jen bych si dovolil namítat, že pokud hovoříme o konkrétním člověku, je to spíš psychologická, než sociologická diskuse. Tvůj model nám může statisticky říci, že tenhle ND člověk se pohybuje na okraji toho grafu a jeho šance jsou statisticky nízké - ale už nám neřekne, s jakými přesně problémy se ten konkrétní člověk potýká, jak se s nimi dá pracovat, jak s tím ten člověk bude ochotný a motivovaný pracovat, jak mu jeho problémy umožní nebo neumožní s tím pracovat (což je takovej známej začarovanej kruh)... Celý nám to vlastně jen říká, že to ten člověk má hrozně těžký - a to nechci popírat ani náhodou...

TMA: a o takovým tom konceptu, kterýmu se říká sebenaplňující proroctví, už slyšeli?
pokud budou ke světu přistupovat tak, že je nikdo nemá rád, a rovnou budou naštětěnej jak dikobraz, tak se k nim svět bude chovat jak k dikobrazovi. ale nebude to chyba toho světa, a narozdíl od neurodivergence, s tímhle se dá v terapii pracovat.

Obávám se, že kategorizace o neurodivergentních lidech a neurotypických lidech ve vztazích jsou prostě příliš široké, příliš zobecněné, než aby byly pravdivé nebo aspoň nějak relevantní pro praxi. S různými ldimi je to natolik různý, že se asi nedá říct žádná pravda o ND+ND, ND+NT... ND lidi jsou hrozně rozmanití, ale to jsou NT lidi taky... IMHO nejde o to, že je ten člověk NT nebo ND, ale jestli má možnosti a motivaci zvládnout zrovna to, co je na tom druhém člověku náročné zvládnout. Což může být hrozně náhodný...
MAR_TINA: Ani to, že jsou ND lidé obecně tolerantnější, nebo mají větší pochopení pro ostatní, mi nepřijde nějak automatické. Jo, někteří asi ano, možná kvůli tomu, jak jsou neustále konfrontováni s vlastní odlišností, možná kvůli tomu, že prožili nějaké terapie a vybavili se nějakými nástroji, které jim v tom pomáhají... Ale ta tolerance se nerozdává s nějakou ND diagnózou. Což je vlastně svým způsobem hrozně dobrý v tom smyslu, že ty ND lidi co jsou tolerantní k ostatním a dokážou ti nějak pomoct abyste spolu s nějakou oboustranně vynaloženou snahou dokázali koexistovat, aniž by vám to nějak ubližovalo - tak to jsou vlastně hrozně skvělí a výjimeční lidé a je to jen a jen jejich zásluha. No a zároveň hrozně blbý, protože to implikuje, že jsou i ND lidi, co mají v téhle oblasti velké mezery (stejně jako jsou takoví i někteří NT lidé) a s nima to pak prostě je blbý, no...

TMA: to je komplikovaná otázka.

Já se vlastně obklopuji převážně ND lidmi, když o tom přemýšlím. A baví mě tenhle svět lidí, kteří přemýšlejí o spoustě věcí, mají hyperfokusy na rozličný i naprosto okrajový věci a pak mi o tom řeknou, jsou zábavní, přemýšlejí o svém chování a chování druhých a jak a proč na to reagovat, i to kolikrát zvládnou prodiskutovat a nemívají ten postoj "přece to je jasný a všichni to tak dělají." Neošklíbají se, když nechci dát do pusy tlustý maso a sahat na samet ani když osahávám obal od kafe. Mají vůbec pro svoji odlišnost větší pochopení pro ostatní, si myslím.

Užívá tu někdo bupropion? Nebo zkoušeli jste a pomohl na zlepšení příznaku ADHD.

Což jim nevyčítám, vím že některé ty rysy jsou k zbláznění a žádná zábavnost a originalita a blabla to nevyváží, když řešíte každodenní dospělé fungování x let

Já s non-adhd být můžu, ale oni se mnou nikoliv :D

TMA: Žádné takové (to první) pravidlo není, spíš naopak. Neurodivergentní lidé často navazují vztahy s jinými neurodivergenty. Sama jsem AuDHD a manžel ADHD s nepřehlédnutelnými autistickými rysy a máme skvělý vztah. O tom druhém pochybuju taky.

TMA: Jinak, co se inteligence týká, tak mám dojem, že mít ji vysokou je spíš na škodu. Znamená to, že nemůžete mluvit s lidmi. Ne normálně, tak jak by bylo pro vás přirozené. Musíte se nenápadně překládat do jazyka, kterému rozumí. S důrazem na nenápadně, pokud vás odhalí, budou mít pocit, že se na ně vytahujete. A dají vám to příslušně sežrat.

Nikdy jsem se do Mensy nepřihlásil, nevím ani, jestli bych pro ně byl dost, ale nabyl jsem dojmu, že tam stejně nechci. Že by moje číslíčko, které definuje moji hodnotu jako člena Mensy, bylo určitě příliš nízké a byl bych tam stejně tak na okraji, jako všude jinde.

Myslím, že od doby, kdy jsem nad tím aspoň uvažoval už stejně IQ kleslo dost na to, abych tam nemohl jít. IQ testy totiž neměří jen schopnost řešit nějaké úlohy, ale i rychlost a přesnost, čili v zásadě částečně i soustředění. A to je u mne trochu problém.

Mám soustředění dost na to, abych dokázal vystudovat libovolný předmět, ale ne dost na to, abych dokázal dokončit studium/napsat závěrečnou práci. A zhoršuje se to. Nejen u žen po 40.

Je pravda, že jsem ještě nezkoušel studovat s medikací. Pro medikaci jsem si došel až v rámci marného pokusu udržet si vztah.

A ještě ke vztahům: jestli to správně chápu, tak obecné pravidlo je něco jako "ve vztahu může být maximálně jeden neurodivergent, jinak je to peklo." A pak je druhé pravidlo: "v harmonickém vztahu s neurotypikem může být jen neurotypik." Jako vždy, jsou možné výjimky, jako je možné vyhrát loterii, ale statisticky to platí.

..hm, stavil jeden krátký rozhovor se ségrou o tom, že bez přísnosti a sebekázně se nikam nepohnu a muzu6 se jít ožrat. Tak dík, bez toho aby mi to pořád někdo říkal bych to asi nevěděl.

POZITRON: Jooo to byl ten článek o "osobní bublině", kvůli tomu jsme se Silvě smáli už tehdy před čtvrt stoletím (ano, je to 25 let) a samozřejmě to bylo překroucený, aby to vyznívalo jako že mensa mládež je namyšlená. Vidím, že to vyšlo :D Draky je hodná holka, na Buďánku šla z normálního gymplu, kde ji šikanovali (což zní jako onen dobytek) a se stálým zaměstnáním to má taky těžký. Furt prozkoumává nějaký appky, aby porazila svou prokrastinaci...