TMA: Jinak, co se inteligence týká, tak mám dojem, že mít ji vysokou je spíš na škodu. Znamená to, že nemůžete mluvit s lidmi. Ne normálně, tak jak by bylo pro vás přirozené. Musíte se nenápadně překládat do jazyka, kterému rozumí. S důrazem na nenápadně, pokud vás odhalí, budou mít pocit, že se na ně vytahujete. A dají vám to příslušně sežrat.
Nikdy jsem se do Mensy nepřihlásil, nevím ani, jestli bych pro ně byl dost, ale nabyl jsem dojmu, že tam stejně nechci. Že by moje číslíčko, které definuje moji hodnotu jako člena Mensy, bylo určitě příliš nízké a byl bych tam stejně tak na okraji, jako všude jinde.
Myslím, že od doby, kdy jsem nad tím aspoň uvažoval už stejně IQ kleslo dost na to, abych tam nemohl jít. IQ testy totiž neměří jen schopnost řešit nějaké úlohy, ale i rychlost a přesnost, čili v zásadě částečně i soustředění. A to je u mne trochu problém.
Mám soustředění dost na to, abych dokázal vystudovat libovolný předmět, ale ne dost na to, abych dokázal dokončit studium/napsat závěrečnou práci. A zhoršuje se to. Nejen u žen po 40.
Je pravda, že jsem ještě nezkoušel studovat s medikací. Pro medikaci jsem si došel až v rámci marného pokusu udržet si vztah.
A ještě ke vztahům: jestli to správně chápu, tak obecné pravidlo je něco jako "ve vztahu může být maximálně jeden neurodivergent, jinak je to peklo." A pak je druhé pravidlo: "v harmonickém vztahu s neurotypikem může být jen neurotypik." Jako vždy, jsou možné výjimky, jako je možné vyhrát loterii, ale statisticky to platí.