THOMASMORTA: census tu neni od toho, aby evidoval, co nas trapi. Census proste shromazduje zakladni data o obyvatelstvu a bytovem/domovnim fondu, ktere v takove - komplexni a provazane - podobe proste jinak shromazdit nelze (rad se necham poucit, kde a jak se daji ziskat informace o bytovem fondu na republikove i mistni urovni).

S temito daty pracuji nejruznejsi instituce, a to nejen statni (tj. ty, co nas vsechny proti nasi vuli ovladaji a omezuji nasi svobodu), ale i soukrome, ve kterych si diky tomu muzeme vydelat mrzky peniz na obzivu. Je pochopitelne, ze s daty ani s agregovanymi vystupy se nepotkame vsichni, proto je pro leckoho tezke pochopit, k cemu to vsechno.

Pro me napriklad je profesne nesmirne uzitecne znat vekovou a vzdelanostni strukturu ceske populace (resp. nejen ceske, jak jsem podotknul, census neni zadna ceska specialita), a spolehlivejsi data nez z censu proste neexistuji. Neni to ale nic, s cim by se kazdy obcan bezne setkaval nebo o tom kazdy vecer premyslel.

Mne ten odpor vuci scitani pripomina trochu odpor proti financovani treba zakladniho vyzkumu (nebo jakehokoli jineho), protoze to je prece neco, co neprinasi jasne a hmatatelne vysledky kazdemu z nas (prestoze se na tom podili vsichni danovi poplatnici). Tahleta argumentacni linie minimalni stat, minimalni kontrola je pochopitelna, ale jedna vec je idea, druha pak realita.

_BENNY: Dokud nedefinuješ, podle čeho určuješ kategorii správného a nesprávného chování, tedy jakýsi morální kodex, tak není možné určit, je-li toto chování správné.
Potíž je v tom, že morální kodex je podle zkušeností antropologů velmi pravděpodobně čistě sociokulturní kontext a nenajdeš jedinou univerzálii na které by se jako na normě chování dohodli všichni lidé na světě (některé kmeny mají boha zlodějů, pro jiné národy je v pořádku sníst souseda, cena lidského života je velmi různá kontinet od kontinentu, někde je monogamie, někde mužská polygamie, ale existují i ženské polygamie).
Jak v takové situaci určíš, co je dobré a co je špatné?


NICOLE: Nikoliv. Budu používat svou hlavu, vycházet ze svých zkušeností a počítat s tím, že i já se mohu mýlit. Pokud ale začnu o svých názorech mluvit v gnómickém prézentu (pozn.: obecně platné pravdy vyjodřované pomocí přítomného času), tak se nechovám o nic lépe než Ti, které kritizuji. Což sice nijak neomlouvá kritizované, ale bohužel mě to řadí k nim, což považuji za nežádoucí.

DIVA: Potíž je v tom, že demokratické systémy fungují právě na myšlence, že většinový názor je mírou věcí. Netvrdím, že je to ideální, už vůbec netvrdím, že se mi to líbí, ale například Orwell krásně popisuje, jak může většinový názor ovlivňovat realitu... Například homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu deviací (tj. nebezpečných úchylek) demokratickým hlasováním. Osobně nemám nic proti homosexuálům (a pokud, tak je to z jiného důvodu, než je jejich odlišná orientace), ale tento postup IMHO nebyl metodicky čistý... A jak jsem někde vyčetl krásnou glosu - všechny dodatky americké ústavy, které zaručují demokratické svobody, byly přijaty nedemokraticky, tedy diktatura vnutila lidu demokracii:-)

Nebudu Ti odporovat v tom, že masa průměruje lidi, dokonce bych řekl, že náš názor je podobný, ale vyvaroval bych se kategorických prohlášení typu "dodržovat špatné zákony je špatné. dobré je řídit se správnými principy, včetně těch co většina postavila mimo zákon.", protože pokud nedefinuješ, co je dobré a na základě čeho to určovat, tak se přesunuješ z pole anarchie do hájemství demagogie a to jistě nebyl záměr.