FESTER: jenom bych k tomu dodal, že žádný reálný "communism" ani náhodou ty liberální hodnoty z modré části tvého grafu takhle nevnímal.
Komunismus skutečně hlásá podřízení jedince zájmům kolektivu - a to v krajním případě i násilné - a to je extrémně nedomyšlené a zneužitelné. Ovšem toto podřízení jedince nějakému "vyššímu řádu" je charakteristické i pro konzervativní proudy! Ty také hlásají podřízení jedince zájmům národa (nacionalismus), zájmu celku, party, smečky (fašismus - ano, ten má k socialismu blíže, než by se zdálo), zájmům rasy a krve (nacismus).
V případě skutečných komunistů by heslo bylo "obey others, obey society" - v případě nacionalistických konzervativcům by tam rozhodně nebylo "others must nost interfere" - toto je specificky americký, svým způsobem utopický přístup. Většina reálných nacionalismů a jiných diktatur většinou vynucuje pořádek skrze profesionální represivní složky, které většinou "interferují" s právy jedince až dost.
Je tedy vhodné poznamenat, že tvoje docela kvalitní vizuální schéma vypovídá pouze o individualistickém liberalismu (případně nerealizovaných utopiích, typu anarcho-komunismus, apod.) na jedné straně a individualistickém, libertariánském konzervativismu na druhé straně.
V čisté podobě tyto dva proudu existují ovšem zřejmě jen v USA, diskutabilně pak i jinde v anglosaském světě. Většina "levicových socialismů" i "pravicových nacionalismů" klade daleko více důraz na podrobení jedince zájmům celku (a je jedno, jak je ten celek vlastně vymezen).
V té výchově ti tam chybí vychytávky jako státní školy vs. církevní školy či internátní školy, apod.: reálné společnosti, ať už se navenek tváří nalevo nebo napravo, většinou věnují obrovské úsilí "naprogramování dětí" a zdaleka nedovolují rodičům, aby děti "naprogramovaly" k obrazu svému (protože koneckonců - liberálové by nedej bože mohly děti vychovávat v liberálním duchu, že...)