ADD: nechat našeho draka o samotě je též nemožné, ovšem Motýlek píše, že její dítě je o cca 2 roky starší (než to tvé i mé)

LUBAR: V tomhle mám pro Motýlka pochopení: nechat mého syna samotného v pokoji by znamenalo najít zabité dítě a zničené věci, že by vydržel stát v koutě za trest si vůbec nedokážu představit. Nás naštěstí nebije, ale když neopatrně zachází s bratrem (nechce mu ubližovat, ale je občas dost drsný), dostává přes tu ruku, kterou bratra majznul (narval mu lokomotivu do obličeje, pokoušel se mu utrhnout nohu... :-)). (Je mu 21 měsíců.)

_AMBRA_: u nás to bylo to stejný, vyčůral se do záchoda a 5min na to mi nešťastně hlásil, že je počůranej...možná je to nějakej mezistupeň mezi čůráním do plíny a čůráním bez plíny :) ostatně i teď si aris na záchod říká každých 15min když hodně pije...podle mě si prostě ještě úplně neuvědomují, že nemusí jít na záchod pokaždé hned jakmile mají pocit, že se jim chce, že to prostě dokážou i vydržet a jít až je toho víc a je to opravdu potřeba...ono jim to časem dojde, jen to chce trpělivost (což teda není zrovna má silná stránka) :)

ORIKA: tak to mám radost s tebou :)
Dejv si tak 5x denně řekne "mamika zachod" z toho se tak 3x skutečně vyčurá, a i po té, co do wc udělá pár kapek, je schopný se za 5 minut počurat...trošku mám strach, jestli nemá problém s močákem nebo tak něco :/
teď je nastydlý, tak možná i proto je tak učuraný, ale měl to tak i před rýmou :(

nemáte někdo tuhle "naučnou" knížku :)?

myslíte, že opravud může pomoci při učení na nočník?

MOTYLEK: já tenhle typ provinění dost často řeším postavením do kouta... je to jiný způsob izolace, ale podle mě taky dost účinný, a navíc máš dítě pořád pod kontrolou. Odvedu dítě do rohu, řeknu, že se mi jeho chování nelíbí a ať chvilku přemýšlí, co se mi nelíbí a pak ať přijde s návrhem, co s tím uděláme. A funguje to už od nějakých dvou a půl, i když samozřejmě na začátku jsem jim dávala návody, co by asi tak mohli udělat.

ORIKA:
Byt máme docela malý, můžu ho eventuálně poslat do izolace jedině do ložnice nebo do kuchyně a u oken máme v ložnici postel a v kuchyni rohovou lavici, takže si tam může vylézt. Přemístit se to vpodstatě nedá, není kam. A nevěřím si natolik, abych si myslela, že než by si otevřel okno a vyskočil, tak bych si toho všimla, zvládla to odlišit od jiných zvuků -jinak bych do toho pokoje musela chodit každou chvilku, viz níže) a zastavila ho.w
Můj syn, když ho zavřeš do jiné místnosti, tak tam začne otevírat dvířka od nábytku, šuplíky, vytahovat věci apod. Jednou jsem ho nechala chvíli nehlídaného v ložnici, on otevřel skříň a za chvíli mi přinesl sáček s mýma lékama, který k němu spadl z horní přihrádky té skříně, kde jsem je měla, aby na ně nedosáhl.
V kuchyni se zase zvládl pořezat o struny kráječi na vajíčka. To je jedna věc, že si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli všechno zajistil tak, aby se dítěti nemohlo nic stát. Druhá věc je, že když ho chci izolovat, tak nechci, aby mi tam udělal velký nepořádek, navíc to pak pro něj není žádný trest, když se mu to vlastně takhle líbí.

MOTYLEK: nevím jak máte řešený byt ani jak velký je, každopádně když já šoupnu syna do vedlejšího pokoje aby se uklidnil, ta za sebou ty dveře pouze přivřu, takže slyším co se vedle děje a mám možnost případně zasáhnout...je ale pravda, že syn je mladší (2,5roku) a většinou to oddělení ode mě nese těžce, takže se od těch dveří nehne, max si jde sednout na gauč/křeslo

MOTYLEK: jak říká madietta, já bych to řešila izolací...prostě pokud tě plácne, tak "zaslzet" a říct, že ti ubližuje a tím pádem s ním teď nechceš být a jít pryč/odvést ho do jiného pokoje a říct, že se může vrátit až se uklidní a přijde se ti omluvit
a fakt bych eliminovala používání hrubších výrazů v situacích, kdy se to bez nich obejde (ano, když zakopnu a padám ze schodů, tak mi nějaký ten peprný výraz taky ujede, ale pokud mě "otravují" naše pesy, tak je pošlu do pryč/do háje a ne do pr...), děti jsou v tomhle věku jako houba a sama vidíš, že právě ty nejméně vhodné výrazy si zapamatují hned :)
plus teda v těch 4 letech bych řekla, že už má dost rozumu na to, aby se mu dalo lecos vysvětlit, jako např. to, proč se mu něco zakazuje (je to nebezpečný apod), proč něco není po jeho, že se musí naučit trpělivosti, popř. mu s tím co mu nejde pomoct nebo mu ukázat jak na to (stavění lega)

MOTYLEK: já souhlasím s TERRYNKOU, že oplácení je opravdu nevhodné. A myslím, že čtyřleté dítě už dobře ví, co říká. Záchvaty vzteku, které nedokáže ovládnout, si může dovolit dvouleťák, čtyřleťák už je používá mnohem cíleněji. Než plácáním bych situaci řešila spíše izolováním - jdi za dveře, přijít můžeš, až budeš v klidu a omluvíš se, plus nějakým trestem, který pociťuje jako nepříjemný (zákaz oblíbené činnosti). Na rozdíl od SINSEMILLY se teda nedomnívám, že by to s tím zákazem večerní pohádky bylo tak tragické, já to u svých dětí taky používám a čtou si pořád rády, ale je to pro ně citelný trest, protože o čtení pohádek od nás velice stojí.

NMOTYLEK: no ale kniha je trochu neco jinyho nez pocitac, ten muzes jakkoli zakazovat a stejne bude atraktivni, jestli nechces aby mel kladny vztah ke kniham, tak mu je zakazuj, pro me za me.. a napsala jsem, co bych delala ja, vysvetlovala a popripade odesla.

SINSEMILLA: To je podle mě hloupost. Jinak bych mu nemohla zakázat žádnou jeho oblíbenou činnost, protože bych mu ji mohla znechutit. A už jsem mu mockrát zakázala jeho nejoblíbenější činnost - počítač, a přesto se k němu vždycky velmi rád vrací. Takže takhle to tedy nefunguje.

MOTYLEK: MOTYLEK: já neporadím se vztekáním, ale teď jsem si se sedmiměsíčním synem začala číst říkačky a tak jsem si hledala něco o čtení. a tam v radách zdůrazňovali, že se kniha/čtení nemá používat jako trest, cituji: "Nepoužívejte knihu k výhrůžkám ("Pokud si neuklidíš pokoj, nebude večer povídka!"). Jakmile dítě nebo třída vycítí, že jste z knihy učinili zbraň, změní svůj postoj ke knihám z kladného na záporný."

a to oplácení, to bych rozhodně nedělala, i když tak daleko ve výchově ještě nejsme. myslím, že nastane situace, kdy dostane malej přes ruku nebo přes zadek, ale mělo by to být vyjímečně, ne v takovémhle případě (třeba když se vrhne do silnice nebo tak něco). já bych vysvětlovala nebo odešla do jiného pokoje s tím, že když mě biješ, nechci si s tebou hrát..

Ahoj rodičové. Zajímal by mě váš názor na můj "problém".
Mám doma čerstvého čtyřleťáka, teď v září začal chodit do školky. Ten problém je vztekání se. Začne se vztekat, když není po jeho, když mu něco zakážeme, nebo když si třeba staví něco z Lega a něco se mu nepodaří. Když se vztekne, mrští hračkou nebo přijde za mnou a bouchne/plácne toho, kdo ho zrovna hlídá. Když mě plácne, snažím se mu to vrátit, aby viděl, že se nenechám bít, on mě pak znovu plácne, já jeho, on zase mě atakdále... Když jsme se takhle "pomlátili" naposledy včera, začala jsem mu naštvaným hlasem vysvětlovat, že maminku nesmí nikdy bít, protože maminka ho má ráda. A on mi na to řekl: "Já tě nemám rád, jdi do pr****!" (Ty výrazy má od tatínka, ten tam občas posílá našeho kocoura.) Načež ho pokáral tatínek a za trest šel malej spát bez pohádky.
I ze školky máme echo, že se tam vzteká, a to tam byl zatím jen 6 dní (zbytek byl nemocný).
Možná bych z toho tolik nedělala, myslím si, že ještě nemá moc rozum z toho, co říká, ale co když se to bude časem stupňovat a až bude velký, bude si myslet, že mě může kdykoliv zbít, když se mu něco nebude líbit? Ne, už teď mu musím dávat důsledně najevo, že bít mě nesmí. Ale dělám to správným způsobem? Máte nějaké návrhy, jak mu to vysvětlit?

HAWKS: nápodobně