ADD: ano, já už mám teď jedno takové dítě doma - maminko, zuj se... maminko, tam to nepatří... maminko, sem to nepokládej :) A dorazil mě teď na nákupu v Bille "maminko, už toho mám dost, jdeme k pokladně"
A to mu jsou tři a půl :))

MARKYSHA: U toho mám zase zkušenost, že bordelářství a pořádkumilovnost se střídají po generacích (aby byl vždy někdo, kdo uklidí :-)). Takže je dost pravděpodobné, že syn bude sám od sebe luxovat a říkat "Mami, prosím Tě, nemůžeš si to oblečení dát do skříně?" :-)))

MOTYLEK: božínku, proč se k tomu chceš ještě vracet, milion rad už tady padlo a tys je všechny šmahem zamítla, takže co bys ještě chtěla radit?

ADD: Povídáš, jak jsem krutý, nevkusný a sprostý, ale příjde mi, jakoby jsi pořádně neporozuměla tomu, co já ji vlastně píšu.
Já ji tu nikde nenadávám, já nikde netvrdím, že taková opravdu je.
Pokud si dáš tu práci a znovu si to celé přečteš, narazíš na mojí větu: "Jestli můžu, poradil bych Ti, abyses pořádně zamyslela sama nad sebou a nad svojí rolí matky."
A od té věty ji radím, na co by se měla podle mého zaměřit, jestli by to náhodou nemohla být příčina.
Začínám tématem, jak tráví společný čas, přes společné povídání, až po možnost úzkostného napomínání.
Pak přeskočím na téma, jestli mají v pořádku vztahy s otcem/manželem, kde dávám příklad, že pokud by se chovala jako husička, nebo naopak agresivní hysterická kráva (všímáš si, neříkám: "Když ty jsi hysterická kráva, tak se nediv"), že i tam by mohl být zakopaný pes.
Pokračuji pak dál a zmíním se o borčusu a o tom, jak (dle jejích slov) nemají doma žádný kousek volného místa.
Pak to ukončím tím, že ji poradím, aby se místo trestání syna zamyslela nad tím, jak být lepší matkou.

Tohle všechno jsou možnosti, kde by mohla být (samozřejmě podle mě) příčina jejich problémů a od ní jsem očekával jednu jedinou věc.
Že jako normální člověk si to v klidu přečte, po prvním přečtení se zhluboka nadechne, uklidní se a pozorně si to přečte znovu (aby si uvědomila, že to na druhý pohled není takové, jak si myslíš ty) a začne přemýšlet.
"Trávím s ním dostatek času?" ano, trávím, tím to nebude ...
"Povídáme si dostatečně?" jo, já si myslím že jo ...
"Nejsem moc úzkoprsá?" no, možná jsem, v tom by něco mohlo být, třeba ho moc dusím.
"Manžel se mu věnuje?" jasně, to je super táta, v tom to nebude.
"Hádáme se?" no asi jako každý, ale neřveme na sebe sprostý slova a nebijeme se, v tom to taky není.
"Chovám se jak hysterická kráva?" haha, já taková puťka? V tom to opravdu není!
"Sakra fakt tu mám bordel?" rozhlédne se kolem, omrkne to ... ne nemám, to nevím co viděl, ale krom rozházenejch hraček tu nic není.
No a je to.

Rozumný člověk si řekne, že jsem hodně mimo a jde dá.
Pokud mimo nejsem, a je v tom až moc shodných věcí, tak se rozumný člověk zamyslí a snaží se s tím něco dělat.
No a pokud rozumný není a pravda to je, tak začne kolem sebe kopat, kousat a zlobit se.

Hele promiň, ale nebudeme si tu hrát na sluníčkový svět, obzvláště když v tom její světě se uvažuje o trestání dítěte objímáním "z lásky".
Nepoužil jsem jediné sprosté slovo, tak mě nenazývej sprosťákem.
Možná jsem krutý, ale snažím se ji zabránit v krutém trestání vlastního syna.
A nevkusný?
To už sem snad vůbec nepatří.

ADD: víš co, my jsme ženské a máme tendenci všechno vidět z obou stran a každou kritiku změkčovat a balit do hezkých slov, aby se dotyčný náhodou neurazil nebo nebyl zraněn. MOTYLEK se ovšem ptala na diskusi, kde se dá důvodně čekat přítomnost chlapů (ale je vás tu furt málo, kruci!), a oni si prostě servítky neberou a jdou přímo k věci, žádné okecávání a milá slovíčka, jako že to vlastně myslím dobře.

Mně osobně tento přístup vůbec nevadí, sice dokáže občas tnout do živého, ale pokud je to kritika chytrá a odůvodněná, může velmi pomoci.

MAARISTAAN: Netvrdila bych, že jsou špatné děti, ale rozhodně tvrdím, že děti mohou mít problémy, za které jejich rodiče nemohou. Je to snadno vidět na sourozencích, kdy na stejnou výchovu jeden reaguje pozitivně a druhý negativně.
Chápu, že když o sobě někdo píše na net, dává se lidem všanc, nota bene, když se lidí tam na něco zeptá. Ale přečti si svůj text ještě jednou a zkus se vžít do kůže člověka, jemuž je adresován. Jak by Ti bylo? Když už chceš něco takového psát, piš to do soukromé pošty, a ne veřejně. Ano, je obdivuhodné, jak to máš srovnané a jak to umíš formulovat - ale bylo cílem ukázat, jak jsi chytrý, nebo pomoci? Říznout do správného místa někdy pomůže, ale rozřezat na kousky nikdy.