HAWKS: jak kdy, to není obecně platná rada (přemoci).
JAsně, jde se ven (kam dítě chtělo!) a ono najednou chce od jednoho jednu ponožku, od babičky druhou, táta dá jednu botu, dědeček druhou ... no tak to nejde (jediný kdo se baví je dítě, i když u toho řve :-) )
Ale vem to jako UČENÍ se dítěte, kde jsou hranice, kde je moc, že taky nějakou má, ale má limity, co je "tón přes který nejede vlak" (a užívat v těch skutečně nutných situacích, u mě třeba "tenhle lék polkneš" - neudělá-li dobrovolně, užiju fyzickou převahu. Jinde pomáhá mluvit, vysvětlovat proč je nutné teď dělat to nebo ono, proč právě teď není legrace honit dítě v pyžamku, protože už nestihnete bus... prostě tohle je to období, kde dítě se musí učit hranicím a pokud je to necháme pouze "odzírat" dojde k chybám, zbytečným. A spoustě řevu (mnohem víc, než je nutno).
Pak se dítě naučí i to, že je rozdíl mezi tím, jak může manipulovat tatínkem a babičkou (a že nejsou stejný je právě dobře, tohle ho uvede do reálného světa :-) ) a další nutné triky...
Fakt je, že důslednost+láska je dobrá kombinace :-)