Tak si žijem 1. | CEZ OKNO
http://www.cez-okno.net/clanok/civilizacie/tak-si-zijem-1

Rozhodol som sa dať nazrieť do hrnca môjho komu sa zachce, lebo mnohí sa pýtajú: ako žiješ? Nuž, šťastne, v slamenom domčeku, niekedy i po svete šírom cestujúc... jednoducho. Pekne. Ako strom, či kamzík v Tatrách. Sem-tam ma i vlk preženie, i vietor zabúri, ale to život len živším robí. A než knižky písať čo a ako sa vo svete má, radšej všedný deň zobrazím, tak ako z rána nariastol, bo to život najpravejší, i keď tebe zas len za sklom... Ale nie preto píšem, že niekto tak žiť má, ale že tak v šťastí mne dá sa. A možno i tebe k úžitku o niečom napíšem. Všetko písané je len o mne, nie o inom, a nie o Pravdách hovorím, ale len o svojich pocitoch.

RANGDROL: dik a uzijte si to vsichni :-)

[ Zimní slunovrat / 21.12.2010 - Všude ]

21.12.2010
During the solstice we experience the longest night of the year. This darkness helps us to enter into our own darkness and to search deep inside for all things hidden, put away and suppressed. We will spend some time traveling deep into our body and soul and making loving contact with all we find within ourselves. We will be arriving at the bottom at the deepest center within. Here the darkness is complete and there is just nothingness, a void. From there new things can begin to grow again.
After the darkest night, light will slowly start to come back into nature and into us. Now is the moment to open ourselves to this light and receive it, observing how it gets stronger everyday. The solstice marks the end of a time of introspection and is the beginning of a new expansion. We will symbolize this new beginning by lighting a candle: " I have travelled into my darkest self and am now ready to start traveling back into the light.

JARAX: Je zajímavé, že něčím podobným procházím už několik měsíců s docela stejným scénářem. I když mě dalo zabrat nejvíc něco jinýho, co ty nezmiňuješ. Tvůj post jsem četl několikrát, protože jsem po prvním přečtení nemohl uvěřit, jak to mám podobné..

A jinak teda, když má někdo systematický komplexní plán změny svého života jako celku, jako popsal Jarax, to mi přijde úplně boží, a je naprosto super, že se to tu objevilo, a ano, takovej přístup považuju za úplně nejlepší a za velikou inspiraci.

Přesně o takových věcech bych chtěla časem snad už konečně ten web organnic.net. Sdílení takovéhle inspirace - nápady, nástroje, příběhy - vzájemná podpora. Často člověku pomůže, když nemusí na všechno přicházet sám, a ví, že to řeší spousta dalších lidí - a úspěšně.

Ještě jednu věc už jsem slyšela od mnoha moudrých lidí a přijde mi z praxe, že to tak funguje:

Nezáleží až tak moc na tom,čím člověk začne. Podstatné je, že začne. Začne se změnou, začne něco dělat pořádně, začne nějakou oblast léčit. Která to je, to záleží na něm, co nejvíc cítí že je potřeba - a samozřejmě také, čeho je schopen a co si vůbec uvědomuje.

Když začne, začnou se věci hýbat - a ty další oblasti pak začnou postupně vyplývat samy.

Někdo začne tím, že změní zaměstnání. Tím mu vznikne v životě více prostoru, a pak třeba zjistí, že se chce věnovat meditaci, nebo věnovat víc pozornosti jídlu, nebo chodit do lesa, což předtím ani nešlo, ani ho nenapadlo, jak byl v každodenním kolotoči.

Pro někoho je to naopak. Nemá sílu změnit zaměstnání, možná ho ani nenapadne, že by chtěl - ale napadne ho změnit něco ve svém životním stylu. Začne třeba praktikovat nějakou formu práce s energií, nebo zase po letech chodit po horách - a najednou zjistí, že vlastně touží dělat něco jiného a že vlastně může.

Někdo se zamiluje :)....a vyplyne z toho,že se staví s větší láskou ke všemu ostatnímu a najednou ho napadne, že by mohl víc dělat, co miluje, a mít víc rád sám sebe a své tělo....

To je zjednodušené, obvykle mi přijde, že lidé, co cítí potřebu změny a vývoje, na to jdou tak nějak smíšeně v několika oblastech najednou, a různě se jim ty výsledky prolínají a navzájem podporují.

Jde mi jen o to, že se nedá dost dobře říct, co je "důležitější". Všechny prvky jsou důležité. Jde o svobodu a cesta k ní je různá.

mám pocit, že je to individuální...
myslím, že když má člověk zdravotní problémy, bývá přínosnější k tomu přistupovat smířlivě, tzn. nebojovat v první řadě o kalokagathii, minimálně moje zkušenost je taková, že to člověka víc vyčerpá, než by ho to vyrovnalo.
podobně mě vyčerpávají možná dobře míněné rady "co dělat", protože moje zkušenost je taková, že ti, co vám takhle radí, mají většinou odlišné životní příběhy a tím pádem povětšinou nemají hlubší pochopení.

uvědomuju si, že mám jenom dílčí vhled do psychosomatiky v její komplexitě, ale mám dojem, že dlouhodobý těžký stres a další aspekty, ze kterých vznikají zdravotní problémy a tělesná nerovnováha, se většinou těžko odčarovávají během chvilky, a považuju za přínosnější v těhle případech se naučit to všechno přijímat, jak to JE, ne snažit se dosáhnout něčeho, co NENÍ, ale co by být MĚLO.
když se třeba nemůžete kloudně hýbat, jak půjdete cvičit? nejspíš cvičit nepůjdete a budete mít jen další stres z výčitek, že necvičíte. nebo budete cvičit a budete se přepínat.
prostě musí tam být v základu vůle k něčemu, která vždycky není.

což samozřejmě neznamená, že nikdo nesmí cvičit. akorát s Ymladris máme asi jiný typ životní zkušenosti, který si vyžaduje trochu jiný přístup.
imho je krokem k vlastní svobodě i učit se vnímat cesty ostatních lidí, naučit se se nebát dívat do vlastní minulosti, což by se dalo shrnout jako rozvolňování podmiňování lidí, věcí, dějů okolo. jak naznačoval JARAX: , je to dost o stavu mysli, ke kterému vede spousta cest.

pro mě jsou ty nejbědnější stavy nakonec většinou i zdrojem největší radosti, protože můžou být neskutečně osvobozující. deprese a nemoci jsou jedem pro "ego", můžou být lázní v kyselině, která postupně ponechává to nezbytné:) prostě konstrukce i destrukce jsou nástroje.

YMLADRIS: Naprosto s tebou souhlasím, že být pánem sama sebe a svého času je základ všeho.

Ale nesouhlasím s tím, že je to důležitější, než mít zdravé, silné, pružné tělo nebo správně chodit (či dýchat, jíst, atd). Myslím, že tak se to říct nedá.

Tohle všechno je zásadně důležité. Jsou to komponenty svobody. A nejdou od sebe doopravdy oddělit. Liší se jen to, v jakém pořadí a jak moc je někteří z nás potřebují řešit. Někdo potřebuje začít jednou oblastí, a jiná ho až tak moc nepálí.

Osobně mi přijde, že to co říkáš, být opravdu pánem svého času, tj. jednat, když je třeba a jak je třeba, dokázat se soustředit, na to správné a po potřebnou dobu, neplýtvat časem na zbytečnosti nebo destruktivnosti, umět být v přítomnosti a vidět v ní všechny detaily a umět zároveň vnímat celek....to celé je docela pokročilý stav zdraví, a k němu potřebují být v rovnováze víceméně všechny oblasti života.

Mám třeba zkušenost, že pokud se mi nedostává např. schopnosti soustředit se nebo odvahy dělat nějaké kroky, může to klidně být způsobeno tím, že jsem zrovna podlehla nějakým starým návykům a např. začala zanedbávat kvalitu stravy (jedení pochybných věcí venku) nebo cvičení. Rozpoznávám úplně konkrétní souvislosti, například když jsem vypadla z denní praxe dynamické jógy a ztratila tělesnou sílu, ztratila jsem velkou část kuráže a začala zase mít strach ze změn - a naopak, životní období, kdy jsem se ze své váhavosti plně dostala, a naplno dělala velké změny a kroky a posunula se někam, pro mně byla vždycky spojena s tím, že jsem něco velmi aktivně dělala a tělesnou sílu měla na dobré úrovni....

"Standardní" životní styl je nastaven tak, že člověk má energie (ve srovnání se svým potenciálem) minimum, a té energie, co je nutná ke změnám a vystoupení, ještě méně. Pokud chce to, o čem píše Jarax, a o čem je tenhle klub, je prospěšné podpořit to na všech úrovních. Chodit ven, do přírody. Vyčistit si hlavu nějakou formou meditace. Hýbat se. Protáhnout se (a uvolnit zablokovanou energii ve svalech, kloubech, šlachách). Jíst opravdové jídlo. Věnovat se tomu, co člověka opravdu baví...tvořit... Trénovat samostatné rozhodování, jak si plánovat dny.... (to je co mě teď napadá, určitě to není úplné).

Člověk může být velmi silný a dokázat dělat změny, i když některé z těchto oblastí neřeší, ale obvykle pokud si vytvoří nějaký svůj, individuální, jedinečný způsob, jak osvobozovat najednou svoje tělo, mysl i ducha, něco co pro něj funguje, a nezanedbává žádnou část, půjde mu to ještě lépe.

YMLADRIS: my jsme ted shaneli bydleni ve vesnicich na dojezd do prace v Olomouci. Oficiálně podle realitek žádný malý baráčky nebo zahradní chaty se zahradama na pronájem nejsou. Tak jsme to vzali po staru, vytiskli inzeráty s trhacíma telefonníma číslama, objeli vesnice a polepili strategická místa typu hospody, zastávky, obchody atp. a několik lidí se ozvalo. Samí starší, kterým se asi nechce nic řešit oficiální cestou, ale když takhle na něco narazí, tak je napadne, že jim to vlastně nemusí ležet ladem, a navíc těch pár nabídek bylo za příznivé ceny dost pod standartem realitek. (např. malý přízemní barák ve vesnici 5 km od města - jedna velká místnost, kuchyň, sociálky plus 1000m zahrada za 1000kč měsíčně plus energie)