CONTINUITY: ten úryvek

Listen: In 1948 Paul Müller of Switzerland received a Nobel Prize for his wonderful work with dichlorodiphenyltrichloroethane, considered the completely ideal chemical means of wiping out unwanted insect species.
Perhaps you don’t recognize it by that melodic name, dichlorodiphenyltrichloroethane. I’m talking about DDT. In the 1950s and 1960s DDT flowed across the earth like milk and honey, like ambrosia.
Everyone knew it was a deadly poison. Of course it was a deadly poison, that was the whole point of it! But we could use as much of it as we liked, because it couldn’t harm us. The earth, doing its job, would see to that. It would swallow all that wonderful, deadly poison and give us back sweet water, sweet land, and sweet air. It would always and forever swallow all the radioactive wastes, all the industrial wastes, all the poisons we could generate, and give us back sweet water, sweet land, and sweet air. This was the contract, this was the vision itself: The world was made for Man, and Man was made to conquer and rule it.
-----------------------
Tohle je další věc, kterou jsem celej život nechápala, a Quinn mi na ni odpověděl.
Když už jsme se tedy rozhodli používat pro všechny možné účely totálně jedovaté věci, proč si to neuvědomujeme? Všechny vlastnosti těch jedů jsou známy, jejich obecná rozšířenost je taky známa, ale přesto se většina lidí chová, jako by je bylo možno bez následků rozlévat donekonečna, a jako by to ani žádné následky nemělo, jako bychom žili v panenské přírodě...
V naší části světa, kde se to dělá nejdéle, jsme si uvědomili některé nejhrubší následky a přijali proti nim opatření (sanace toxických skládech, zákony o exhalacích, a tak). To je dobře.

Ale příklad toho, o čem mluvím. 3 roky jsem bydlela na kraji města u údolní přehrady. Přehradu napájel potok. Ten se vine velmi hustě osídlenou krajinou. Samá vesnice, chata a zahrádkářská kolonie. Procházka kolem toku potoka nad přehradou není nic příjemného pro čich, je zřejmé, že některé domy a sídla nemají pořešenou kanalizaci, resp. čištění odpadních vod. Taky je jasné, že do potoka stéká mnoho chemie ze zahrádek a polí, co jsou všude kolem. Na výtoku přehrady toto bylo na první pohled jasné z barvy, zápachu a pěny na vodě.
Každé léto se v přehradě koupaly tisíce lidí včetně malých dětí. Zjevně jim vůbec nepřišlo divné celý den se v té páchnoucí tekutině máčet. Vypadali, že se nachází v docela přesvědčivé iluzi panenské přírody, a zcela úspěšně ignorují údaje, které poskytuje vlastní čich (a nepochybně se těla brání i dalšími vjemy, které jsou rovněž ignorovány).
Informace o čistotě vody jsou naprosto zřejmé, vyžadují pouze úplně minimální představu o fungování civilizace a jsou rozhodně plně dostupné úplně každému, kdo tam chodil.
?????????????????????????????????????????????
Tohle je rozumné chování vědecky založených a technicky pokročilých lidí?
Pokud je voda v krajině otrávená, přišlo by mi rozumné koupat se jen v bazénech s filtrovanou pitnou vodou přiváděnou z velké dálky. Tak se chová člověk, který si jednoduše uvědomuje základní fakta o svém skutečném prostředí. (Dá se pak počítat s tím, že si i uvědomí, že něco je divně, a třeba by chtěl, aby se prostředí změnilo, nebo by chtěl žít jinde....)
Funguje tu podivná forma masové slepoty k bezprostřední realitě okolo nás.

Jediné vysvětlení tohoto, na které jsem kdy narazila, je to Quinnovo (úryvek je ze Story of B). Můžu mu věřit nebo nevěřit, ale faktem je, že docela přesně popisuje to, co se děje, tu fakt podivnou, magickou víru, že ať se příroda zasere jakkoliv, pořád je v pohodě a můžeme se v ní "rekreovat".... Vysvětluje, jak mohou lidi v neděli korzovat kolem potoka x a nedat se před tím pohledem a smradem v hrůze na útěk....dokonce si zřejmě nosí v hlavě představu, že se prošli hezkou přírodou.

Tohleto vůbec není racionální. Při bližším pohledu celkově svět kolem nás není ani trochu rozumnej a racionální, a že ho můžeme alespoň trochu za takovej považovat je otázka výchovy.
Ta alternativa, o kterou jde, potřebuje být mimo jiné normálně skutečně rozumná a realistická.

líbí se mi třeba myšlenka, kterou mmj. zmiňuje Pjér La Šéz například v dílku Indián (zpráva o archetypu), pro sebe jí beru jako zprávu o kulturním střetu, kdy je západ fascinován primitivním a rajským stavem (a na druhé straně jsou primitivové fascinováni západem). za přínosný považuju taky upozornění, že pouhé převléknutí kabátu nemusí být kýženým řešením, což si fascinovaný člověk vůbec nemusí uvědomovat.
myslím, že boom cizokrajných duchoven byl a je jenom další začátek dalšího vývoje, jehož součástí je i postupný střízlivění. zápaďák si jednou po absolvování x-tého duchovního semináře uvědomí, že je třeba na to jít jinak, indián si asi taky jednou uvědomí, že už toho vybetonoval dost a že technika má omezené možnosti.
mně přijdou některý naše zápaďácký schopnosti jako užitečný nástroje, kterých bychom si měli vážit a rozvíjet je, protože je beztak ani většina zápaďáků kloudně neumí užívat. na něco možná stačit nebudou a tak budeme hledat inspiraci jinde, nicméně nejzazší meze se najdou tak, že už to dál nejde.

jsem až nedávno objevila perplexní slast toho, když si člověk dá rozumovej přístup až k vlastním nejzazším mezím a pak je překročí:))) v podstatě je to takový zážitkový koan. líbí se mi na tom to, že to rozvíjí jak chápavost, tak pouštění se, že je vidět přirozený hranice, který fungujou i bez přiložení vlastní ruky k dílu.

Predevsim je dobry si uvedomit, ze neni ani nahodou nutny spojovat vse do jednoho bodu, jedny ideologie, jedny alternativy atp. Ten nas svetosystem je sice cim dal vic propojeny a unifikovany az z toho jde hruza, ale to neznamema, ze v nem nelze vytvorit nejakou enklavu alternativni.

Jen je treba pocitat s tim, ze zdaleka ne vsichni s tim budou souhlasit a ze zadna 'spolecnost' to nebude platit, a ze to bude mit i sve otevrene nepratele.

Prijde mi trochu autisticke si predstavovat stabilitu a alternativu tak, ze vsichni prijmou bez diskuse nejakou jednu vizi a ta se pak vsude rozsiri. Ja si myslim, ze prave tahle potreba stability a jednoty a vseobjimajici lasky je prave hlavnim motorem toho, ze je vse dnes tak unifikovane a totalitne propojene a nelidsky planovane.

tu diskusi o mentorství, kurzech, lekcích, vzdělávání etc. řeší např. časové banky, zajímavá reportáž v sobotu na čt24 případně další info v angličtině here pro prahu jsem zatím time bank nenašla

já se na tuhle kulturní a životostylovou záležitost nechci dívat z hlediska hodnocení dvou přístupů a následné volby jednoho z nich. dejme tomu pohled západní civilizace vs. pohled přírodě bližší kultury (nebo spíš pohled určitých environmentalistů). nějak mi to přijde jako dva mýty, ze kterých se dá čerpat inspirace pro život, ne dokonalý zákony, které se musí bez rozporování přijmout.

v praxi mám pocit, že alternativa se prosazuje těžko, protože ekvivalentní alternativa k mainstreamu imho není. třeba těžko zabezpečit vysoké životní nároky udržitelně a ekologicky, na druhou stranu těžko udržet se stávajícími nároky. prostě v praxi selhává ekologický i konzumní utopismus.

moje každodenní zkušenost sestává z malých prozření, že dokonalá řešení jsou zřídkavá, vždycky je tam něco pro a něco proti. ono když si o tom člověk jenom čte a nemá zkušenost, tak z toho imho snadno vzniká dojem, že zázraky se běžně dějí.
permakulturní zemědělství měnící brownfieldy v krásné zahrady, nebo eko kořenové čističky... ve výsledku ale všechny vypuštěné sračky nikam nezmizí. alternativní zdroje energie, jejichž výroba sežere víc energie, než kolik jí jsou schopny poskytnout. na druhé straně systém hlásající konečnou svobodu všech a vytvářející dojem pomalu dokonalosti ve všech směrech, přitom realita je jiná. nakonec je pro mě určitá míra skepse jeden z nejefektivnějších nástrojů, jak se nezasekávat na nefunkčních řešeních a snažit se myslet dál a líp.