Trochu mimo ale trochu k věci: jednou jsem měl takovou vizi (není to nic převratného, ale já to viděl najednou, emočně, barevně, trojrozměrně a v jazyku mojí duše) o tom, jak tady všechno odvisí od poptávky. Jednoduchý příklad je, že je někdo pedofil, tak potřebuje vidět nahý malý děti, tak se vždycky najde někdo, kdo mu je vyfotí a nechá si za to zaplatit. Nebo třeba dámský/pánský style časopisy - ten obsah je tvořen důkladným zkoumáním, co chce čtenář číst, a ne tím, co chce časopis sdělit. Samozřejmě, že to funguje i obráceně, i ta nabídka umí upravovat poptávku (marketing, PR atd). Kolo se roztočí a pohybuje se to ve spirále končící v extrému. No nic. Vize není důležitá. Důležitý je důsledek na moje myšlení.
1) Přestal jsem se zlobit na ty zlý korporace, co nám tady ničej přírodu, prodávaj levný a nekvalitní jídlo a dělaj výrobky, co vydržej jen do konce záruky.
2) Nestresuju se svojí bezmocností a malostí.
3) Jediný způsob, kterým zachraňuji svět, je můj život.
Bod tři trochu osvětlím na jednoduchém příkladu - jednou jsme vedli s přáteli diskuzi, která lyže je nejlepší, protože kolega chtěl poradit, co si má koupit. Tak sem do něj hučel všechny ty novinky a výhody a tvrdosti a oblouky a vázání... No a poslouchal to můj nejlepší kamarád, a když ho to už nudilo, tak prohlásil, hele vyser se na to, co mele a zeptej se ho, co si letos koupil za lyže. Tečka. Jako v tom je obrovská moudrost. Myslim že i ti Japonci to věděli, princip BUDO je v sesouladění mysli, ducha i těla (a pro zápaďáky tam ještě patří "a řeči"). Co myslíte že si koupil za lyže?
Oklikou zpátky. Hrozně bych chtěl umět říci "Když se mi něco nelíbí, tak to nedělám nebo nepodporuji". Místo toho mohu říci "Když se mi něco nelíbí, tak se snažím to nedělat nebo nepodporovat". Ale i tak je to nejmocnější kouzlo, který umím, a fakt funguje. Léčí to mně, moje okolí a koneckonců i svět.