Continuity: Ted me napadlo, proc si mozna nerozumime. Pro tebe a Ymladris a jine pozitivisty jako by to "posvatno" bylo totez co individualni "spokojenost/radost/klid duse", prip. jako kdyby nejaka ta spokojenost a zalaskovanost byla cestou k tomu posvatnu.

Treba pro me ma ale posvatno uplne jiny, tradicnejsi vyznam, jako neco, co skutecne jednotlivce presahuje a neni to teda vubec vazany na nejakou jeho spokojenost a radost a poteseni atd. Kvuli posvatnu muze clovek nebo i vsichni lidi klidne trpet nebo i zemrit. Smrt neni negaci posvatneho.

Cestou k posvatnu je pro me spis hledani pravdy, ktera je nekde mimo svet a i mimo moje vlastni touhy a potreby. K tomu je predevsim treba umet rozlisit pravdu od prevladajici, historicky specificke spolecenske ideologie/propagandy (to se chytri lide nauci nekde okolo dvacitky a stavaji se z nich rebelove), a pak taky rozliseni pravdy od svych vlastnich individualnich potreb a tuzeb (tohle uz je slozitejsi).

Vysledkem by mel byt jakysi objektivni negativismus, dobrovolne a kontrolovatelne odcizeni se od spolecnosti a sveta smerem k posvatnu, imho. Naopak pozitivisti se vetsinou nedokazou dostat ani do te prvni faze, protoze nechteji snaset ty pocity odcizeni od spolecnosti a souvisejici rizika a nutny obeti.

YMLADRIS: chapu, a z toho co pises se mi zda, ze take se skatulkou posvatno/posvatne moc nepracujes (minimalne ted uz).

btw definice, kdyz uz se v tom hrabeme:
posvátno - ABZ.cz: slovník cizích slov
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/posvatno

imho posvatno souvisi se vzhlizenim k necemu vetsimu nez jsem ja, co me presahuje ve 'vertilanim smeru'.

LOOK: no driv jsem to tak mela dost, tj. ruzny tyhlety mily experiences mi pripadaly cenny samy o sobe, jedes na vylet a tam neco zazijes treba, o je to uzasne, a tak chces jet priste zase, tam. tedka, jak jsem psala, mi nejhodnotnejsi pripada ze si tak mirka znovu ujasni, co je _cesta_ tj. jako by pripomenu si pristup jakej chci mit k jakymkoliv zkusenostem, ke kazdy domovnici, popelnici, ... o kus bliz ne-potrebe kamkoliv jezdit, tady.

pak se zas clovek rozptyli, dle sve povahy necim, no a pak se zas vic pripomene, a tak porad dokola ;)

ANNA: ad sorry ;) neni se zac omlouvat, proste kazdej ma ty receptory v sobe hozeny jinak; ja jsem spis jako ze sama za sebe hrozne vdecna ze tak tupy hardhead jako ja nasel neco co mu celkem effortless funguje. Milost velika pro mne. Tedka jak bylo to sneho-psicko, zase jsem si behem hodiny vzpomnela jak to vsechno je atd. ;) .

asi neco o mym, typicky prilis jednostrannym, mozku

YMLADRIS: tak ono je spousta forem pohybové terapie, až po ty, kdy si člověk prostě zatrsá a je mu líp. já v tom vidím hlavně obejití vědomé kontroly a prostor pro spontánní projev.
jinak mě obecně patries nijak moc nebaví, na psíčka jezdím kvůli terapii prací a nějakou tu léčbu šokem (ala co tě nezabije, to tě posílí). čím jsem starší, tím jsou pro mě nejdokonalejší hudbou zvuky přírody (tam pozoruju nejharmoničtější propojení těch dvou základních prvků "hudby", zvuku a ticha (pomlk, nízké intenzity zvuku)). psíčka mám po dvou hodinách dost dost. co já vím, možná že jsem jen přecitlivělá i na zvuk, když jsem přecitlivělá na kdeco. vnímám, jak všechno mění vědomí, z psíčka cítím psíčkaře, ne Boha (posvátno, whatever) (to se musím snažit, abych přestala vnímat vlastně skoro veškerou tu hudbu a její působení a dostala se dál...). v ohledu vyřazování ich formy považuju za funkční africký bubny, pro mě psíčko v tomto ohledu zprostředkovává spíš bad tripy a nedosáhnutý bažení po transcendenci svých tvůrců a posluchačů. sorry, no:)))