K Ich formě :) zkuste to někdy jako cvičení, Hodně z toho, co napíšete změní k nepoznání. Dokonce si troufnu říct, že některé věci, které by jste normálně napsali, tak v "ich" formě už nenapíšete.
Abych neplkal obecně, vezmu to třeba na přikladu tady z příspěvku níže, který byl zobecněný (nebrat osobně, prosím):
"lidi jsou různý. tady je víc lidí, co křičí po změně, možná jsou tu i lidi, co si uvědomujou, že změnu je třeba udělat."
...nahrává na filozofické smeče typu: Říká kdo? jak jsou různý? Kolik jich je? Existujou? Neni to zobecnění?
Ale pokud by tam bylo:
"Myslím si, že lidi jsou různý. tady je víc lidí, co křičí po změně, možná jsou tu i lidi, co si uvědomujou, že změnu je třeba udělat."
...znamená to názor. Můj názor jak to vidim. Ale i ten nahrává na odpovědi typu "pleteš se, tak to neni". Což je dál filozofování, blíž pravdě.
No a když se mrknu ještě více do sebe, třeba to vlastně znamenalo tohle "Nějaká část mého já křičí po změně. No a můj rozum si to i uvědomuje. Ale má strach a tak se ani nepokusí, protože si myslí, že by to nepadlo na živnou půdu"
...tohle autorka třeba vůbec nemyslela, je to jenom příklad, ale nejbližší moje reakce na takový příspěvek je "Rozumím ti, myslím, že by to třeba fungovat mohlo, protože mně se to nějak povedlo" nebo třeba "Nerozumím ti, nikdy sem se takhle necítil"
To co jsem popsal je způsob, kterým se učím komunikovat krok po kroku, víc naslouchám, víc přemýšlím, míň mluvím, a pokud, tak se snažím říkat to co cítím, jak to na mně působí, případně se snažím užít analogii s mojí zkušeností. Je to prostě takový vopravdovější. Kdo mně zná :) ví, že specielně u mně to byla dlouhá cesta. Jedním z fází bylo i mocné filozofování.