Myslím si, že pravda je obojí.
Jedna věc je, že se děly naprosto příšerný věci.
Druhá, že některé prvky života byly funkční.

Nesmíme zapomenout, že naše civilizace není nemocná sto let. Je nemocná už mnoho tisíciletí, a ta nemoc se projevuje všema těma přehnanýma extrémama. Souhlasím s Quinnem ohledně toho, kdy to zhruba začalo. Tím pádem kamkoliv se koukneme do naší známý historie, najdeme spoustu věcí, co brutálně nefungovaly. Což ještě neznamená, že by tam nemohly zároveň být věci dobrý, ze kterých se dá poučit. Ostatně, úplně to samý platí o naší době. Civilizace jako taková je do extrému šílená a na hlavu postavená. Přesto v ní žije spousta lidí, kteří dělají mnoho dobrých věcí, dobře a rozumně.
Takže nemá cenu dohadovat se o tom, jestli nějaká doba byla dobrá nebo špatná.

Ale tohle je moje poslední vyjádření k tomu. Buď tu může vzniknout nějaká konstruktivní debata ohledně praktických řešení :) - nebo nemůže, v tom případě to prostě dál nebudu číst ;)

INK_FLO: hm, ano, tyhlety informace jsou mi známy

a tohleto je přesně, co nechci aby z toho bylo, hromada...eh...řečí o tom, jak něco bylo nebo nebylo a nebo co má nebo nemá smysl

nejsme v 17. století, jsme ve 21. století, máme ty možnosti, co máme, otázka je, jak si vytvořit nějakej funkční a příjemnej způsob života. jak to bylo a nebylo dřív někde, není až tak moc relevantní

respektive, pokud někdy někde něco fungovalo a něco se o tom ví, můžem se tím inspirovat
takovýma poměrama, jako popisuješ, se snad tady nikdo dobrovolně inspirovat nebude (a pokud ano, a chce si to zkusit, je to jeho věc, ale to jsem na mysli fakt neměla ;)

CONTINUITY: to mi připomnělo, jak tu kdysi proběhla debata o idylickém/neidylické minulosti na venkově. O víkendu jsme byli v rožnovském skanzenu, a poměry, jaké vládli v tamních vesnicích ještě před 100 až 200 lety by asi zaskočili i nejednoho romantického obhájce starých dobrých časů.

v jedné malé světnici s nízkým stropem žilo třeba i 10 lidí, často dvě rodiny nesvázané příbuzenskými vztahy, děti i dospělí dohromady. Na zimu si tam nastěhovali ještě hospodářská zvířata, protože jedině tam bylo aspoň trochu teplo. Postele měli dlouhé jen 1,5 metrů, spalo jich ní několik v polosedu. Bačové například vařili jen 2x týdně a to jen stále dokola velký hrnec kaše a další dny nejedli.
Okrádání a žebrota byla široce rozšířená, pokud byl špatný rok, tak spoustu rodin muselo rozprodat celý majetek, někdy i s domem, aby neumřeli hlady. Jednou např. poslali dvě ženy do 50 km vzdálené vesnice, aby za poslední peníze přinesly chleba a na zpáteční cestě je někdo hladovější okradl a zabil.
Jedlo se vpodstatě jen kysané zelí, kaše a brambory, chléb byl spíš luxus.
Děti se často dávali do služby k bohatším statkářům, tam sloužili třeba už od 10ti let, většinou jen za trochu jídla, a to pracovali od rána do večera.
Ještě jsme tam koupili knihu "Lidová strava na valašsku", kde je takových historek souvisejících s jejich způsobem života spoustu. Většina z nich je ale bohužel na hony vzdálena představě šťastných lidí pracujících pár hodin na svém a po zbytek času se věnujících rozvoji tvořivosti

liesko, fesak, kaslete na to (varovani)

a muj bratranek ma vymysleno jak stavit z lisovany slamy, tepelna izolace kvalitka, slama se sezene v pohode a tak jen to lisovat ale i to uz si nasel. a barak za levno.

KERRAY: tak to je jasný

řeším dilema mezi touhou být blízko lidí, který mám ráda, a touhou být v přírodě, kde je klid, čistej vzduch, atd

dlouhodobě to druhý je nezbytnost :)...takže je otázka jak to skloubit s tím prvním

a taky je otázka, jak to řešit, pokud člověk necítí touhu být vyloženě zemědělcem, neustále přítomným u pole a zvěře, což teda necítím ;)

Teď mi vyvstal jeden obraz z knihy Toma Hodkingsona "Jak být volný". Hodně tam píše o tom, jak to chodilo ve středověké Anglii. A mimo jiné zmiňuje, že na běžné usedlosti žilo třeba několik desítek lidí. Všechny uživila, pro všechny bylo místo, a každej dělal, co zvládl a na co se hodil.

Dneska v tom samém objektu a z těch samých pozemků žijí třeba tři lidi, jedna atomizovaná rodina.

Věřím, že by šlo najít způsob, jak by v jednom prostoru (statek, několik domů apod), mohli žít různí lidi s různýma cestama, a každej by přispíval něčím, různejma druhama práce, dovedností, kontaktů, nebo klidně penězma. Samozřejmě dneska potřebujeme víc osobního prostoru než ve středověku, a bylo by žádoucí ho udělat, pro někoho je to vlastní místnost, pro někoho vlastní byt, pro někoho vlastní samostatně stojící dům ;-D Ale ten princip, že se dají dohromady různí lidi, mi přijde dobrej.

Jen takový nesouvislý myšlenky zatím, prosím nepodrobujte to brutální kritice, kdo k tomu máte sklony ;-D
Je jasné, že tu jsou lidi, kteří mají tyhle věci daleko víc promyšlené, nebo už je aktivně řeší, a bude moc super, když o tom napíšou :)
Pro mně je to na úrovni vize, kterou už nějakou chvíli probíráme různě, kdykoli potkám dalšího člověka, kterej to cítí podobně.
A ráda bych tu tímto začla debatu o takových vizích :)

co holotropni dychani ?

Přírodní stavitelství
Přírodní stavitelství
http://stastnedomy.cz/index.asp?section=kalendar-akci&page=detail&id=348

Kurzy přírodního stavitelství.

A vůbec, kolik je tady dalších lidí, kterým by se líbila představa nějaké vesničky či osady podobně založených lidí ? :) (samozřejmě každej vlastní barák, soukromí, žádná komuna, prostě jen mít sousedy se kterejma se rádi vidíme, pomůžeme si apod....)

Už tak nějak dlouho vím, že tak nějak by se mi líbilo žít, mimo město, ale mezi pár fajn lidma-rodinama, v dosahu, plus návštěvy, dělat si nějakej vlastní kulturní život a tak :)

Tak mě zajímá, jestli to třeba tady vidí někdo podobně, jestli už má někdo nějaký projekty a tak :)

CONTINUITY: Ten obrázek byl náhodou fajn, jak se načítal, myslela jsem, že je to obrazné gesto k sáhodlouhé diskuzi níže, říkající něco ala "umlaťte se obsahem akademické knihovny":)))