CONTINUITY: co treba tohle na zamysleni nad veganstvim? :D
http://www.mindbodygreen.com/images/features/products-made-cattle.jpg

Napadá mě, že jsou dva možné přístupy.

Buď člověk změny vnímá tak, že se v něčem "omezuje", protože by "měl" (proč? říká kdo...?)
To se mu samozřejmě dělat nechce, má k tomu odpor, vnímá to jako utrpení, a vůči takovému nepříjemnému chování se potřebuje vymezovat, mj. například v internetových diskusích ;)

Druhá možnost je, že si vybírá to, co mu nejlépe vyhovuje, protože chce. Zkoumá svět, a volí to, co je nejlepší pro jeho cestu tak, jak ji sám cítí, a co mu dělá dobře a radost. Což je velice příjemnej proces. Není v tom žádné "měl bych", protože tam nejsou vnější autority. Z vnějšího světa mohou přijít informace, a ty jsou zhodnoceny "je tohle pro mně funkční, hodilo by se to třeba vyzkoušet?" - někdy ano, někdy ne.

To, co řeší jiní lidé, potřebuju řešit, jen pokud sama vnitřně cítím, že je to dobrý nápad. Pokud ne, přenechám to jim ;)

OGMIOS:
Souhlasím s tím, co píše
DAWYT:
;))
Taky jsem byla násoska, nemálo ;-D
Mnoho lidí, kteří mají v sobě hlubokou touhu přiblížit se k tomu "božskému", jak říkáš, si taky vybere takovej život, takovej začátek života, podmínky, rodinu, genetickej materiál, že to představuje zkoušku....že například člověk ze začátku neví co se sebou, všechno ho bolí a ničí se. Potkala jsem spoustu skvělých lidí, co se ničili, ale kvůli tomu si rozhodně nemyslím, že by bylo dobrý nebo v pořádku se ničit, na vlastní kůži jsem si zkusila, že je to akorát způsob, jak žít v utrpení a neuplatnit svůj potenciál....

Mírnější stupeň je "neřešení", a tam si myslím, že je to tak, jak jsem psala níže: někteří lidé některé věci nemusí řešit, a nebrání jim to v naplnění jejich životního úkolu. To podstatné je láska. A nebo mají třeba nějaké "nezdravé" zvyky, které jsou v jejich pojetí vlastně zdravé, přinášejí jim radost a jsou s nimi sladěni tak, že to není zásadní problém. Tam mi ale přijde, že je to o určité rozumnosti a střídmosti. Člověk může být velice harmonickej a občas se zmastit z podoby, ale být nonstop v lihu je harmonické asi skutečně výjimečně ;-D
Ale taky je to někdy tak, jak píše DAWYT, tedy IMHO: že ten člověk krásně září jak je, ale pokud by některé věci "řešil", měl by té energie ještě daleko víc, a on a celej svět by koukal, jakou dimenzi by mohl ještě objevit :)

pro mně je dost divnej termín "hlídání si". vnímám to spíš jako vybírání si toho, co je příjemné a funguje. není potřeba něco hlídat. stačí se řídit tím, co duše a tělo chce. bolí neřídit se tím.

CONTINUITY: hmm kolikrat jsem ti videl lidi co byly nasoskove a pritom z nich mluvilo vic bozstvi nez z ledasjakyho vegana. tohle je opravdu zajimava zalezitost a zalezi na kazdym zvlast jak umi dat pruchod tomu co prichazi. sam nad tim premejslim protoze si taky hlidam veci a jsem vegetarian atd atd..a pak potkavam lidi ktery mi ukazujou ze to je hlavne o tom osobnim vztahu k bozstvi nez o tom si hlidat vsechno mozny. samozrejme pokud se clovek umi starat i o telo, je to plus, ale ne uplne podminka.

CONTINUITY: prepocitavani mnozstvi cukru na vhozeny vrchovaty lzicky je taky moje oblibena zabava :)

KUATO: není divu....

poslední dobou mi dělá v systému chaos cukr a začla jsem si všímat, kolik ho v čem je, i když je to třtinovej bio cukr, pořád je to koncentrovaná supersladká věc se specifickým intenzivním účinkem.....a teda zírám, v jednom sojovým pitíčku je třeba vrchovatá polívková lžíce ;-D ....to je vůbec standardní množství cukru v jedné 250ml jednotce slazeného nápoje
pokud někdo vykalí celou lahev koly nebo fanty, přijde mi zázrak, že to vůbec ustojí ;-), a vůbec se nedivím, že z toho chaosu v metabolismu má i chaos v hlavě, kterej se může projevit ledasjak.
i když zase, přesně jak píší v tom článku, s vyvozováním přesných závěrů, že je to zrovna tím, bych byla opatrná, spíš je to tak, že ti lidi žijí v celkově rozvrácených a psycho podmínkách

CONTINUITY: jasne, rozumim. muj pristup k jidlu je takovy, ze.. jim, abych mohl zit. jidlo v mym zivote nehraje zasadni roli. zasadni veci je tykaji oziveni bozskeho v cloveku, naucit se vnimat zivost sveta, rozvijet tvorivost.. takze to jidlo hraje jaksi druhe housle - coz ale furt neznamena, ze je to nejak zatracovano, to nechci rict, jen, ze neni tezistem meho zivota. k jidlu mam jedinou zasadni vyhradu - clovek by mel znat "cenu" jidla. cena masa je uplne jina nez cena chleba. oboji clovek pozna jedine tak, ze "si uspini ruce od hliny". imho jidlo posvecuje zejmena postoj cloveka k nemu, uvedomovani si toho, jak je svet propojen, jak jedna vec podminuje jinou. neni to veru mnohdy radostne povedomi. on se svet zda trpkym mistem. ale zase se mi pripominaji verse z Bhagavadgity, ktere imho krasne vysvetluje mnohe :o):

13. Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří,
přechází také po smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.
14. Smyslové vjemy horka a chladu, bolesti a radosti jsou pomíjející. Mají svůj
příliv a odliv a jsou nestálé už svou přirozenou povahou. Snášej je tedy
trpělivě, potomku králů.
15. Vždyť nesmrtelnosti může dosáhnout, Velký mezi muži, jen člověk, který je
stálý v radosti i bolesti.
16. Nejsoucno nemůže nikdy vzniknout a jsoucno nemůže nikdy zaniknout. Ti, kdo
znají pravdu, to vědí.
17. Nikdo nemá moc zničit onu nepojmenovatelnou prasílu, jež proniká vším. Věz
najisto - je nezničitelná!
18. Ve smrtelné tělo se halí nesmrtelný, nevyčerpatelný a neohraničitelný duch.
Proto bojuj, potomku udatných králů!
19. Kdo soudí, že duch, jenž sídlí v těle, usmrcuje nebo může být usmrcen,
nedošel pravdy. Duch nikdy nezabíjí a nikdy není zabit.
20. Duch se nikdy nerodí a nikdy neumírá, a poněvadž se nezrodil, nemůže nikdy
zemřít. Je věčný, neměnný a neumírá, když tělo umírá.
21. Jestliže, Ardžuno, člověk ví, že duch je nezničitelný, nezrozený a neměnný,
jak může někdo někoho usmrtit, či dát někoho usmrtit?
22. Jako člověk odkládá starý šat a bere si nový, tak i duch odkládá vysílené
tělo a vstupuje do těla nového.
23. Šípy jej neprobodnou, plameny nespálí, vody nepromáčí a větry nevysuší.
24. Ducha nelze probodnout, spálit, promáčet ani vysušit. Duch je trvalý,
všudypřítomný a věčný.
25. Tento duch je neviditelný, nepostižitelný a neměnný. Víš-li, že takový je
duch, nermuť se více!
26. I kdybys věřil, že duch nemá věčné trvání, že je podroben neustálému zrodu i
smrti, přece, mocný bojovníku, nemáš příčinu k smutku!
27. Neboť to, co se zrodilo, musí zemřít, to, co zemřelo, musí se znovu narodit.
Proč tedy oplakávat věc nevyhnutelnou?

23. Činy osvobozeného člověka, který není poután proměnami hmotné přírody, jehož
myšlení je založeno na poznání Mé podstaty a který jedná v Mém zájmu, se zcela
rozplynou ve Mně.
24. Jeho oběť je brahma, jeho obřad je brahma a jeho lopota je brahma. Oheň,
jenž ho stravuje, je brahma, poněvadž sám splynul s brahma.
25. Někteří dávají své obětiny polobohům, jiní zase přetínají svá pouta a
odevzdávají svou pomíjivou podstatu v oběť Věčného brahma.
26. Někteří obětují v ohni sebevlády své smysly. Jiní zase v oběť přinášejí
všechno své cítění a vědění.
27. Někteří obětují v ohni sebekázně své smyslové vnímání a všechny své životní
úkony. Jiní obětují zase svou světskou moc.
28. Někteří přinášejí v oběť bohatství, odříkání a své duchovní dědictví z
minulých životů, kdežto jiní obětují zase svou učenost a moudrost.
29. Někteří, když zvládli cesty výdechu a vdechu, vydechují jako oběť svůj
výdech do vdechu a svůj vdech do výdechu.
30. Jiní, když spoutali své životní síly, omezují zase potravu a obětují všechny
úkony svého těla.
31. Jejich hříchy jsou spáleny, a jako se po skončeném obětování všichni
podílejí o zbytky obětiny - krmi nesmrtelnosti, tak se i oni budou se Mnou dělit
o vlastní obětinu.
32. Tento svět, Ardžuno, není pro ty, kdož nechtějí znát oběti. Každá z těchto
obětí se dokonává nějakým činem, jak píší védy. Pamatuj, že oběť tě vysvobodí.