KUATO: jestli se můžu ještě vrátit k debatě o "normálním" a nenormální jídle... :)

Příjde mi, že je to otázka míry, v čem spolu s conti nesouhlasíte. Já experimentoval s makrobiotikou, veganstvím, vegetariánstvím apod. a teďka maso jím (zvlášť když je kosa) a dělá mi fakt dobře. Jím teda hlavně ryby, ale i tak si dám občas něco "silnějšího" a je to moc fajn... a tofu (kterého jsem dřív jedl spoustu) si dám jednou za čas výjmečně.
Mám dojem, že když se člověk oseká o extrémy stravování (takový ty croasany s activií, salám s rohlíkem každý den na snídaní, komerční supersladký věci apod.), který jsou ze své podstaty naprosto nevyvážený, tak je to dobrý základ, na kterém se dá stavět celý harmonický řád. Takový vajíčko se špenátem a knedlíkem, pořádný hovězí vývar nebo dančí gulášek, vždyť to jsou dobroty, které člověka zahřejí na těle i na duši. Naopak, při návštěvě makrobiotické restaurace (nebo když jsem tam dřív vypomáhal), jsem potkával mnohem víc nezdravých lidí, kteří si těmito dietami kompenzovali nějakou potřebu sebemrskačství případně sytili pocit elitářství... což mi příjde mnohem nezdravější než to, že jsem měl včera na oběd kuřecí plátek s bramborovou kaší ,)
Problematický je přebytek mléčných produktů, přebytek salámů nebo obecně masa, přebytek cukru apod. vždyť nejde o samotnou potravinu, ale o množství a častost užití...
Jasně, je dobré se vyvarovat glutamátkových neurokoktejů a průmyslových sraček co obsahují místo 4 složek 25 (jak je třeba časté u penam chleba), ale jinak mi česká kuchyně ve své podstatě příjde super... však když se člověk koukne na různé staré děduly a bábiny na vesnici (i ve městě), tak uvidí zdravý harmonický zen naších krajin.

KUATO: no Bhagavadgíta je fajn, ale celý brahmanismus té doby stojí na obětí, respektive jakési obsedantní introjekci opakované tvoření vesmíru, které musí být udržované neustálými oběťmi... a tak ty verše jsou vlastně na světlo světa vytlačeny strachem ze zániku (což jim neubírá na hodnotě), nicméně odhaluje jejich diskurzivní povahu...

CONTINUITY: jasne, rozumim. muj pristup k jidlu je takovy, ze.. jim, abych mohl zit. jidlo v mym zivote nehraje zasadni roli. zasadni veci je tykaji oziveni bozskeho v cloveku, naucit se vnimat zivost sveta, rozvijet tvorivost.. takze to jidlo hraje jaksi druhe housle - coz ale furt neznamena, ze je to nejak zatracovano, to nechci rict, jen, ze neni tezistem meho zivota. k jidlu mam jedinou zasadni vyhradu - clovek by mel znat "cenu" jidla. cena masa je uplne jina nez cena chleba. oboji clovek pozna jedine tak, ze "si uspini ruce od hliny". imho jidlo posvecuje zejmena postoj cloveka k nemu, uvedomovani si toho, jak je svet propojen, jak jedna vec podminuje jinou. neni to veru mnohdy radostne povedomi. on se svet zda trpkym mistem. ale zase se mi pripominaji verse z Bhagavadgity, ktere imho krasne vysvetluje mnohe :o):

13. Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří,
přechází také po smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.
14. Smyslové vjemy horka a chladu, bolesti a radosti jsou pomíjející. Mají svůj
příliv a odliv a jsou nestálé už svou přirozenou povahou. Snášej je tedy
trpělivě, potomku králů.
15. Vždyť nesmrtelnosti může dosáhnout, Velký mezi muži, jen člověk, který je
stálý v radosti i bolesti.
16. Nejsoucno nemůže nikdy vzniknout a jsoucno nemůže nikdy zaniknout. Ti, kdo
znají pravdu, to vědí.
17. Nikdo nemá moc zničit onu nepojmenovatelnou prasílu, jež proniká vším. Věz
najisto - je nezničitelná!
18. Ve smrtelné tělo se halí nesmrtelný, nevyčerpatelný a neohraničitelný duch.
Proto bojuj, potomku udatných králů!
19. Kdo soudí, že duch, jenž sídlí v těle, usmrcuje nebo může být usmrcen,
nedošel pravdy. Duch nikdy nezabíjí a nikdy není zabit.
20. Duch se nikdy nerodí a nikdy neumírá, a poněvadž se nezrodil, nemůže nikdy
zemřít. Je věčný, neměnný a neumírá, když tělo umírá.
21. Jestliže, Ardžuno, člověk ví, že duch je nezničitelný, nezrozený a neměnný,
jak může někdo někoho usmrtit, či dát někoho usmrtit?
22. Jako člověk odkládá starý šat a bere si nový, tak i duch odkládá vysílené
tělo a vstupuje do těla nového.
23. Šípy jej neprobodnou, plameny nespálí, vody nepromáčí a větry nevysuší.
24. Ducha nelze probodnout, spálit, promáčet ani vysušit. Duch je trvalý,
všudypřítomný a věčný.
25. Tento duch je neviditelný, nepostižitelný a neměnný. Víš-li, že takový je
duch, nermuť se více!
26. I kdybys věřil, že duch nemá věčné trvání, že je podroben neustálému zrodu i
smrti, přece, mocný bojovníku, nemáš příčinu k smutku!
27. Neboť to, co se zrodilo, musí zemřít, to, co zemřelo, musí se znovu narodit.
Proč tedy oplakávat věc nevyhnutelnou?

23. Činy osvobozeného člověka, který není poután proměnami hmotné přírody, jehož
myšlení je založeno na poznání Mé podstaty a který jedná v Mém zájmu, se zcela
rozplynou ve Mně.
24. Jeho oběť je brahma, jeho obřad je brahma a jeho lopota je brahma. Oheň,
jenž ho stravuje, je brahma, poněvadž sám splynul s brahma.
25. Někteří dávají své obětiny polobohům, jiní zase přetínají svá pouta a
odevzdávají svou pomíjivou podstatu v oběť Věčného brahma.
26. Někteří obětují v ohni sebevlády své smysly. Jiní zase v oběť přinášejí
všechno své cítění a vědění.
27. Někteří obětují v ohni sebekázně své smyslové vnímání a všechny své životní
úkony. Jiní obětují zase svou světskou moc.
28. Někteří přinášejí v oběť bohatství, odříkání a své duchovní dědictví z
minulých životů, kdežto jiní obětují zase svou učenost a moudrost.
29. Někteří, když zvládli cesty výdechu a vdechu, vydechují jako oběť svůj
výdech do vdechu a svůj vdech do výdechu.
30. Jiní, když spoutali své životní síly, omezují zase potravu a obětují všechny
úkony svého těla.
31. Jejich hříchy jsou spáleny, a jako se po skončeném obětování všichni
podílejí o zbytky obětiny - krmi nesmrtelnosti, tak se i oni budou se Mnou dělit
o vlastní obětinu.
32. Tento svět, Ardžuno, není pro ty, kdož nechtějí znát oběti. Každá z těchto
obětí se dokonává nějakým činem, jak píší védy. Pamatuj, že oběť tě vysvobodí.

CONTINUITY: dík

Podle mě ale ne vždycky je nutné "od základu měnit život". Ta fáze, kdy "hory nejsou horami a řeky nejsou řekami" je asi dost častá, ale možná ne zcela nevyhnutelná. Mohlo by to být i tak, že nejdřív hory jsou horami a řeky řekami, a pak zase, hory jsou zase horami a řeky řekami (a život ve věčnosti k tomu)

Osvěžím opět citací ze Seiferta:

Až jednou pedagogové budou lidskými, spálí učebnice -- a to bude veliká sláva -- a půjdou s chlapci do přírody žít s nimi junácký život. Především se hoch naučí p r a c o v a t , vlastní rukou svou pracovat, neboť v tom je největší jeho uspokojení, největší popud k další práci a vlastní vynalézavosti, ví-li, že sám dovede něco zrobit, pozná-li své tvořivé schopnosti. Je to také to nejvyšší, co dala příroda člověku: možnosti tvůrčí, jež ho dělají božským pánem přírodních sil a nástrojem Neznámého. Ne již odříkávání mrtvých věd, životu vzdálených, učeností bezcenných, ale vlastní zkušenost, vlastní poznání! Budoucí učitel bude své děti učit se dívat, pozorovat, slyšet,  v n í m a t v š e m i s m y s l y.

pokud je potreba zmenit zivot od zakladu, asi je zmena jidlospravy podstatna. Vyziva je ohromne podstatna vec, pac ji podstupujeme porad a efekty se kumuluji. Cili to fakt muze nahodit velke zmeny. Ale spousta lidi si nemeni zivot od zakladu, se zakladem jsou spokojeni (je to v pohode) a provadi jen mensi tuning...

CONTINUITY: Těžko od základu měnit život bez změny jídla - s timto silne nemohu souhlasit. prilis absolutisticke tvrzeni bez zohlednovani podminek. ale to asi bude tim, ze jsem taky vesnicky vidlak, ktery si da (obzvlast v zime) radsi kus kvalitniho speku, nez tofu. ty zasadni zmeny se imho vubec nutne nemusi udat na vnejsi urovni. nekdy se ty zmeny na vnejsi urovni pouzivaji, aby se pokusily vyvolat ty zmeny vnitrni, aniz by byl uspech zarucen. a samozrejme nekdy jsou vnejsi zmeny nutne, aby se narusily treba nejake zdeformovane vztahy v rodine, nebo aby clovek nabyl zkusenosti, ci se proste lepe prizpusobi ziti v takovych konkretnich podminkach..

CONTINUITY: Na druhou stranu, umím si představit, že pokud bude v komunitě nebo na semináři vyznáván nějaký ortodoxní stravovací extrém, taky to nebude ono.


Super mi přišlo, jak to bylo teď na týdenním kurzu ashtanga jógy. Vařili nám tam dva kluci, jeden makrobiotik, jeden ex-makrobiotik, nyní umírněný s příklonem k ájurvédě ;-DD (není divu, chlapík byl od pohledu váta, a pro ty takový vývoj dává velmi smysl).

To co vařili označili sami za "vyvážené veganství", bylo to moc dobrý :o), všichni se olizovali až za ušima, a to tam bylo dost lidí, kteří nevypadali, že by zatím s jídlem moc experimentovali....hodně výborně uvařených a ochucených celozrnných obilovin, luštěnin, zeleniny, všelijak vychytanýho tofu, seitanu, tempehu, oříšků, luxusní polívky, dezerty...vycházeli hodně z makrobio, ale v něčem "slevili"....a k tomu nám udělali 2 výborný přednášky, jak to všechno myslej :), a z toho makrobiokluka neustále padaly úžasný historický informace, co kdy kde lidi jedli a s čím to souvisí.....
Dodávalo to tomu kurzu imho dimenzi, bez který byl úplně jinej, že jídlo bylo fakt čistý a kvalitní a přitom skvělý :)

Jídlo z popelnic by třikrát nakrmilo svět | Česká pozice
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/jidlo-z-popelnic-trikrat-nakrmilo-svet

hm, poslední rok a půl jsem, co se jakýchkoliv kosmetických serepetiček týká, nespotřeboval nic než mýdlo na ruce...