HONZAL: jj, past prilisneho premysleni je presprilis vypecena zalezitost :D

PIZI: ne ale tomu létání nebo neprůstřelnosti půjdeš co nejblíž.

OGMIOS: proto asi tušim Ježíš řikal, že království nebeskýho dosáhnou snadněji lidi prostí duchem. Kdo moc přemejšlí, má těch hranic najednou docela dost a nemůže se z nich tak snadno dostat. :-)

PIZI: tak ono na co piotřebovat lítat, když máš letadlo a kevlar už taky máme. Tenhle princip víry, optimismu aplikuju na jiný záležitosti života, třeba mezilidský vztahy, zaměstnání, láska, seberealizace...prostě na život.

Pokud člověk propadá melancholii a pesimismu, dělá si to sám. Svět je pro něj plný pastí, do kterých padá, pro optimistu jsou naopak i špatný věci příležitostí k růstu.

HONZAL: presne tak. ja na to koukam asi jako ze jsme kapka co dopada na hladinu. muze udelat veliky kola, rozvirit vodu ale je to jen kapka. hafo kapek tvori tu vodu. a jedna kapka svym dopadem ovlivni vsechny ostatni kapky ikdyz o tom ty kapky na druhy strane nemusej ani vedet. jestlit ohle dava nejakej smysl. proste kdyz budeme vedet ze nejsme ohraniceny tim co si myslime ze jsme, treba muzeme objevit zajimavy veci :D

OGMIOS: otazka znela: "kdyz zapalis drevo, hori objektivne nebo subjektivne."
A ne jestli te pali ohen nebo za urcitych okolnosti nepali.

JUNIPETRUS: je to zajimavy ale i ten ohen je subjektivni, jednou co jsme samanili s ohnem tak jsem sedel ani ne metr pred ohnem, plameny vetsi nez ja a ja cestoval do ohne a vubec to nepalilo, ja byl soucasti ohne. jednou (sice jsem byl zmimoznenej) ale v noci v lese byla takova tma ze jsem vlezl do brutalniho smrcinovyho naletu zarostlyho ostruzinim a proste jsem se zamotal do toho a neslo se hnout a ja to prijmul a stal se soucasti sveho okoli a najednou slo prochazet hmotou a bylo to jako jit trosku hustsi vodou. premejslim co je subjektivni vnimani o svete. clovek muze mit zazitky ktery nejsou v souladu s tim co nam odmala tvrdej. kazdopadne pokud clovek dokaze prijmout ze je mozne cokoliv, tak je potom opravdu mozne cokoliv :D

KAZUO_KIRIYAMA: nedelej si iluze. cetl jsem o alchymistech, kteri si umeli Elixirem prodlouzit zivot, ze to vydrzeli tak max. 600 let. pak uz toho dobrovolne nechali a umreli. ono asi, kdyz ti zhruba kazdych 30-50 let umrou vsichni lidi, cos znal a mel rad a musis se furt stehovat a menit identitu, tak to musi byt dost na palici

PAULMUADDIB: Aha. :-)

PAULMUADDIB: Co to je absolutní svoboda? Máš nějakou definici?

Kdybyste přestali používat to slovo absolutní, ničemu by to myslím neuškodilo.

BROZKEFF: nevim, kam bych se zařadil. :-) U mě důvěra vznikala hlavně díky zkušenostem, viděl jsem, že co mě bylo učeno má výsledky, o kterých se mluvilo. Do fáze, že bych přijal všechno jsem se nedostal (alespoň zatim)...spíš teď začínam jít do fáze, kdy jdu tou cestou odevzdaně, přestože teorii neberu 100% za svou, jen vim, že ta metoda je ohromě funkční. Mnohem víc, než cokoliv jinýho, co sem kolem sebe jinak potkal...

svoje menší pochyby už moc neřešim a nepovažuju za důležitý, aby mi nauka přesně zapadala do "světonázoru" :-) teď prostě jedu mód jít tou cestou bezvýhradně a uvidim, kam to povede, zatim to vede k velmi zajímavejm výsledkům

JUNIPETRUS: No právě, i zavřenej v Thajském vězení může být člověk svobodnější, než v autě na leasing a domě na hypotéku, alespoň duševně. Duševní absolutní svoboda je tedy dosažitelná.

KAZUO_KIRIYAMA:

And, in general, when we face situations with little variety or change
—whether in our daily activity or while sitting in meditation—
we project the ideas of boredom, dullness and heaviness
and thus reject our experience, experiencing the unpleasantness
that we call “boredom, dullness and heaviness”
and believing that it is inherent in those situations
in which there is little variety or change.
By rejecting both the unpleasantness
and the situation with which we have associated it,
we generate more unpleasantness,
that we reject, generating more unpleasantness...

(E. Capriles)