KUATO: jasne, take Borges ma jednu peknou povidku o trogloditech z nesmrtelnych a vubec tech moralit proti nesmrtelnosti je plna literatura. v tomhle ale ja jsem asi prizemni, spokojim se s nesmrtelnosti an sich a jeji eticke aspekty skladam na jine hlavy :)

a 600 let mi jeste rozhodne neprijde jako nejak obvzlaste zavratna doba, kdyz se treba podivas na zidovskou cast Bible, tak zjistis, ze Adam zil 930 let (Genesis 5:5), Metuzalem 969 (Genesis 5:27) atd. samozrejme smysl to dava jen pri zachovani urcite kvality zivota.

PIZI: To máš absolutní pravdu :-)

DARUMA: Nemám, jen to nějak cítím.

PAULMUADDIB: a ja bych rekl, ze zrovna ta nesmrtelnost je celkem dobry zaklad, na vsechno ostatni pak totiz budes mit dost casu :)

CONTINUITY: "Jenomže někteří lidé věří v tu absolutní pravdu, která pochází obvykle z nějaké tradice (a kdo ví, kde se tam původně vzala...;)....."

Ono to je ale takové schizma, představ si:

Máš učitele/mistra, kterému důvěřuješ, že to co učí je fakt opravdové, etc. Přitom ten jasně říká, že třeba alkohol v žádném případě ne, hřešit slovem už vůbec ne, a řada dalších pravidel, které se asi v minulosti ukázaly jako fajn pro ty, co jsou v nevědomosti atd.

Takže hurá, máme aspoň nějakou důvěru. Tady je hodně a hodně "tricky" (ošemetné) si hned chtít to dělat po svém, zejména, když ta tradice a ten učitel, kterého následuji, není duchovnímu freestylu zrovna nakloněna (s Learym nebo Oshem asi no problem, ale všechny ty sútrické "tradiční" směry dost velký problém)

"Víra" může mít různé úrovně (volně dle Džigme Lingpy, dbden gnyis shing rta):

0. na nulté úrovni nemusí být víra/důvěra žádná, což znamená, že danou duchovní tradici nepovažuji za něco, kudy bych se vůbec měl vydat
1. na první úrovni může jít o víru založenou na obdivu/připoutanosti
2. dále pak třeba o víru postavenou na touze (po ukončení samsáry, etc.)
3. víra postavená na důvěře (faith based on trust) ("Tři klenoty/Ježíš/... mě nikdy nezklame")
4. "neotřesitelná důvěra" (no comment;))

Na těch prvních dvou úrovních je trochu riskantní z nauky dělat cochcárnu, když ještě ten drajv k osvícení není stoprocentně stabilní a záleží hodně na okolnostech. Držení se jasných pravidel pomáhá udržet se na cestě, dokud se nemanifestuje ta třetí forma důvěry. Může ale vést i k odmítání jinakosti, protože ta v takovéto fázi ještě nezapadá do obrázku nauky, kterou uznávám. Z pohledu udržení se na Cestě je možná lepší umět rozlišovat "pravou" nauku od těch falešných a případně i navenek ty falešné od sebe odpuzovat, než už od samého začátku machrovat, že "všechno dokážu integrovat" a po prvním duchovním záblesku se znovu namočit do té světské mnohosti a znovu se v ní nenápadně ztratit a Zapomenout ...

JUNIPETRUS: Absolutní svoboda spočívá v akceptaci "trvdých omezení" (jako že když spadnu z 10. patra, tak to bude bolet, když nebudu 100 dní nejíst nepřipraven, tak asi umřu, když si uříznu nohu, tak mi nedoroste) a současně v usilovném "boji" prot "měkkým omezením" (jako že musím šaškovat před šéfy, že musím platit 20% DPH, že musím do auta lít řepkový sračky....).

Čím dál je člověk v tomto pochopení, tím víc zjišťuje, že je minimum "tvrdých" omezení a že žít s nimi v souladu nepřináší nikdy utrpení, ale vždycky radost a tím se odlišují od "měkkých", který jsou neskutečně nasírací (i když třeba mě radosti neubírají, i když řeším, jak se z nich vymanit).