Taky si myslím, že to není nutně jen o závisti bohatým, ale i o tom, že když bohatství přesáhne určitou mez, tak přináší takovou moc, že ostatní jí prostě nemohou konkurovat. Já bych zavedl cosi, jako maximální povolený rozdíl v moci. Že nikdo nesmí předběhnout dav o více než x. Když chceš víc, musíš za sebou popotáhnout i dav, abys mu nemohl příliš utéct a tak se dostat mimo všechna pravidla. Jakmile rozdíl moci dosáhne úrovní jako konkvistadoři versus jihoameričtí Indiáni, začnou si konkvistadoři dělat co chtějí. A to pokušení použít svou moc pro "zotročení" těch druhých je tak velké, že dříve, nebo později mu někdo podlehne.
Dalším zajímavým směrem pro mě je směr všeobecného nepodmíněného příjmu. Jsem tak bohaté společnosti, že základní životní úroveň by všem zajistila jen hrstka lidí a automaty. Z historických důvodů, ale stále organizujeme společnost tak, že jsou všichni nuceni pracovat pro své přežití. Tahle úzkost a stress spotřebovává spoustu lidské kapacity, která by mohla být využita jinak.