PIZI: Okej, to byla zbytečně extrémní hláška. Uznávám, že samotná idea supermarketu, jako místa, kde nakoupíš všecko na jednom místě, a s dlouhou otevírací dobou, je docela praktická.

Pokud by se projektovaly a stavěly ekologicky, prodávaly by se tam užitečný a kvalitní věci, a celá věc by skutečně sloužila komfortu zákazníka, jsem pro. A v takovém zařízení by pak samozřejmě bylo i smysluplné a radost pracovat. Takže ne, nemuselo by se to rušit...ale úplně předělat.

Ale.....myslím, že mega multi dodavatelé by nemuseli nutně být. V tom velikém domě s teplem a světlem a otevírací dobou do deseti by svou produkci jistě rádi prodávali místní obchodníci a producenti ;)

CONTINUITY: Obejít bych se obešel téměř bez všeho co dnes existuje. V tom problém není. Musel bych přestavět způsob jakým nakupuji, pravděpodobně by se nakupování stalo důležitějším, protože by vyžadovalo hodně plánování předem a asi by trvalo déle, atd...

CONTINUITY: Teplo, světlo, samoobsluha, takže nejsem odkázán na to, že mi vybere prodavač, nikdo se za mnou netrpělivě netlačí ve frontě a nenutí mě rychle si vybrat. Otevřeno když mám po práci. Všechno na jednom místě.

YMLADRIS: https://www.commondreams.org/view/2011/11/11-7

_BENNY: Nemusí být nutně pravdou. Když podnikatel uvidí, že to je model, kde se peníze využívají efektivně, tak do toho třeba i půjde. (Pokud je sociálně odpovědný, což naštěstí není naprosto výjimečné - viz Bernard, Janeček, možná i Babiš, atd.)

YMLADRIS + _BENNY: Automatické uspokojení základních potřeb je past jak sviňa. Už dnes máme generaci dětí, co si myslí, že se maso vyrábí v supermarketu a že kráva je fialová a dává čokoládu. To, že pak v druhém plánu nastupuje různý přírodopis, environmentální výchova a kdovíco ještě, kde se dětičkám říká něco o půdě, přírodě, zemědělství atd., je fajn, ale pokud to zůstává na úrovni dvou teoretických přednášek ve škole a jednoho testu z našprtaných telefonních seznamů, tak žádný zázrak. Podle mě zážitek toho, že to jídlo a jiné základní potřeby pocházejí z přírody a k jejich obstarání je něco potřeba a nějaká práce k tomu, atd., je dost důležitý. Dát každému dost peněz, aby si mohl vše kupovat v supermarketu, je cestou do pekel. Ostatně proč bych dělal v tom supermarketu, když mám dost peněz na to základní? Všichni se budou chtít tak "seberealizovat", že se zruší supermarkety kde nebude mít kdo pracovat a většina dalších dnešních institucí, protože tam lidi nebaví makat. Ale je pak otázkou, jestli bude stále takový nadbytek.

Osobně se domnívám, že na daném území by nemělo žít víc lidí, než je toto území schopno uživit. Pokud je nutné systematicky dovážet potraviny k uživení populace v daném místě, tak je to zásadní chyba z mnoha důvodů, které tu teď nebudu rozvádět. Dnes je to krom globálního obchodu zkomplikované ještě totální závislostí na fosilních palivech kdovíodkud.

You once said that your biggest influence, for your writing, was punk rock—the idea that you could do something just by doing it.

It still is. You have to be willing to make mistakes, and you have to be willing to make mistakes in public. Sometimes the best way to learn something is by doing it wrong and looking at what you did. When I was 15 going on 16, punk rock, the idea of here’s a chord, here’s another, here’s one more chord, now form a band, is one that sort of always stayed with me. I remember recruiting the drummer in my punk band because he used to hit things. And he used to hit me! [Laughs] I thought, If he’s really good at hitting me, he’s obviously got a lot of aggression. I sort of sidled over to this guy, who later became my best friend. Up until this point, he had been somebody who punched me on the way to class. And I said, you want to be a drummer? He said, oh yeah I want to be a drummer. So I said, cool. I’m starting a punk band. He said, great! We’ll start it in my parent’s garage. It still seems to be the smartest, most glorious way to do anything: You do it. People who want to be writers say, what should I do? And you say, write! [Laughs] And they’ll say, then what? And you say, well, finish things! And they say, well, then what? Well, write something else. That’s how you do it. If you do it over and over, sooner or later you’re going to be writing stuff that’s publishable. And if you keep doing it, you’ll probably get fairly good. You have, you know, a million lousy words inside you, and you’ve got to get them out. I think there’s something very real and very true in that. How do you do it? You do it. Look at other people. Learn everything you can from everywhere. The most important thing is to do it.



(Neil Gaiman, luckiest bastard alive)