_BENNY: To si nerozumíme, samozřejmě že to nejde změnit ze dne na den, tak jsem to ani nemyslela.
U mně je to to samé, ty naučené myšlenky (i činy) se mohou vrátit ještě tisíckrát.
Myslela jsem to tak, že úplně v každém okamžiku, kdy se rozhodneme pro nějakou pozitivní volbu, se malej kladnej výsledek dostaví hned.
Strávit 15 minut vymýšlením nějakého projektu, přemýšlením nad něčím, co máme rádi, nebo na co se těšíme, a tak, nám prostě udělá daleko víc dobře než strávit stejných 15 minut myšlením na to, jak nám maminka ublížila a proto nic nemůžeme.
A to je tak opravdu HNED.
Ale pokud jsme na ten systém výmluv zvyklí, pochopitelně nás to napadne ještě mockrát.
Jak jsem psala, pořád se mi to někdy děje, že přistihnu mysl, že myslí "protože bylo x, nemůžu Y", nebo se v duchu zlobí na někoho, kdo mi kdysi udělal Z....
Vnímám to jako nežádoucí destruktivní program, něco jako kdybych přistihla mysl, že vymýšlí, proč, kde, jak si dát tvrdé drogy... To už nedělá, ale taky bylo kdysi nutno ji to odnaučit a naučit ji ve stejných situacích se vydat jiným směrem, kterej vede k lepším věcem.
Ještě mi tam přijde důležité zaujmout k tomu jistou neutralitu. Jakmile si uvědomíme, co s námi ty myšlenky dělají, je snadné začít se na sebe zlobit za to, že už je zase vymýšlíme. To taky nepomůže. Vytvořili jsme si ty způsoby myšlení z hlubokých důvodů, často v první fázi života, často jsme je nevědomě převzali od svých prvních vzorů. Prostě tu jsou, a výzva je něco s nima udělat...a přitom se mít rádi.