mě vždycky zajímalo, kolik lidí řeší takovýhle podobný věci, akorát o tom nemluví, protože se stydí, nebo to považují za zbytečný, nepatřičný atd...
já osobně jsem to měl tak, že v období pravidelné zhulenosti (cca 10 let zpět) jsem žádný pořádný východiska ani najít nemohl, protože to bylo všechno zahalený tou mlhou a navíc to na mě mělo ten efekt, že ještě třeba 2 - 3 hodiny po akutním stavu jsem byl dost unavenej a letargickej, takže na nic pořádnýho beztak nebyla energie. To se tehdy navíc naštěstí kouřili venkovky, s nynější módou smrtících podlamp by to asi vypadalo ještě jinak...
tím, že jsem přestal hulit samozřejmě problémy z života nezmizely, řekl bych, že je jich možná stejně jako předtím, ale ten celkovej prožitek je jinej a víc mi vyhovuje. Na druhou stranu si myslím, že by se mě možná, kdybych vytrval, podařilo prohulit se do podobnýho stavu jako popisuje PIZI, kdy na jakýkoliv impulsy přestanu reagovat a držím se zhulenosti. Tohle mi ale vždycky přišlo celkem děsivý, asi nejsem ten správnej typ, který dokáže udělat tento krok do neznáma a setrvávat spokojeně v zóně soumraku (nebo možná světla a spokojenosti, nevím...). Asi je to o tom rozhodnutí, že člověk přijme, že jeho svět bude pevně spojen s nějakou bylinou, která jeho osobnost trvale změní na emocionální, energetické i fyzické rovině a on ten pakt přijme, protože mu přijdou ty benefity z daného paktu větší než zápory. Pak je ale otázka, nakolik je takový člověk schopen vhledu do toho, kolik dává a kolik dostává. Znám lidi, kteří se ke střízlivému stavu ani vyjadřovat nemůžou, protože ho už několik let nezažili, pak je otázka, jeslti vůbec mají s čím srovnávat...