FRONEMA: No, nejsem si jistý, že jsem to vyřešil. Ale to že jsem přestal hulit vyřešilo celkem dost věcí samo o sobě. Nebo se domnívám že tomu tak je. Protože čas od času (jednou za 2 měsíce?) si zahulím a BUM! jako bych byl zpátky na 2-3 dny než se to zase spraví. Takže hulení považuju za takové trochu zlo :). Ale mám to tak i s alkoholem. Dám si 2 piva a cítím tři dny že nejsem ve své kůži. Možná jsem jen přecitlivělý.

Jinak osobně jsem si pojmenoval tenhle problém jako "stagnace". Je snažší stagnovat než se snažit růst (jedno jakým směrem) a s hulením je to o řád snažší. Pamatuju si, že dřív mi hulení pomáhalo být kreativní, ale už to nefunguje a jen mě to vrhá do patternů stagnace.

Jinak svojí práci mám pořád stejnou, neodešel jsem, je to také tím, že díky tomu kde jsem můžu současně studovat na stará kolena ČVUT FIT (sem předvoj a průzkumník pro TCKS ;) ). Kde to teda vypadá, že druhák už nezvládnu, ale pořád jsem to ještě neodpískal, tak ťuk ťuk ... Každopádně i dokážu být kreativní (pro mě opak stagnace), jen se musím dokázat soustředit. S tím mi zase pomohla praxe zazenu. Ne teda že by zazen nějak pomáhal (its just sittin'), ale to že jsem si uspořádal život tak, že provádím pravidelnou praxi (každé ráno, 6:30-7:30, hodina konfrontace sama se sebou bez jakýchkoliv bariér) ať se děje co se děje. A praxe samotná pro mě není jen ta hodina zazenu, ale spíše všechno ostatní (těžký to nějak popsat). Chytnul jsem rytmus a jsem jako rozjetá lokomotiva. A jakmile člověk chytne rytmus, už to nevyžaduje tolik energie udržet to všechno v běhu, nebo si čas od času dát pauzu a znova naskočit do setrvačnosti.

Řešit dilemata jestli tě baví současná práce, jestli by tě bavila jiná, třeba těžší, jestli by jsi raději šla dělat něco jiného za polovinu apod. jsou věci které imho ukazují na to že pořádně nevíš co chceš (stoupni si do fronty za mě). Kdyby jsi to věděla, bylo by to super, prostě by jsi šla za svým cílem. Proč jsi tam kde jsi teď? Šla jsi za svým cílem? Jestli ano, proč nejsi spokojená, jestli ne, proč jsi nešla za tím co chceš a jestli jsi nevěděla co chceš? Jestli teď nevíš co chceš, je teda tady a teď nějaký problém co by se dal řešit? Imho ani jeden z nás netrpí žádnou existenční / materiální krizí a máme čas přemejšlet na blbostma ;).

Ale všechno jsou to takové mé IMHO osobní zkušenosti, které asi nepředám takhle písemnou transmisí na nyxu. :-D

Mám teď pocit, že jsem napsal celkem dost ne dost dobře formulovanejch věcí, omlouvám se, ale musím taky pracovat, snažil jsem se o spontánnost abych odevzdal alespoň něco za domácí úkol co jsem dostal - reagovat a sdělit zkušenost :-).

PIZI: Ty to ale furt beres z muzske perspektivy. Pristup na vyhranenou predstavu muzske/zenske, ktera je: pro muzstvi je ze vseho na svete nejduezitejsi jeho projekt. Lidske vztahy jsou druhorade. Tvuj projekt je dosahnout zenoveho ekvilibria v minimalnosti a zkoumani netu a preposilani dal hezkych memu. Jdes si absolutne za tim. Nejake hystericke partnerky, rvouci male deti, starnouci rodice, lidi v obci kde zijes, te netankuji. To neminim kriticky jen popisne.

Na druhou stranu, pro zenstvi jsou ze vseho nejdulezitejsi vztahy - laska. Je mi uplne k hovnu ze v praci jsem nepostradatelna a zvladam dokonale nejaky projekt, pokud mam pocit nedostatku proudeni lasky. Vsechno v tom šedne a bledne. Cili pro zenu to cemu rikas "naroky spolecnosti" neni nejaky cizi introjekt, ktereho je nejlepsi se zbavit. Muze to byt introjekt ('mela bych chodit se spolupracovnikama parit, mela bych zavolat matce. ...'), ale taky to (dokazat rozveselit sveho muze, ...) muze byt to vubec nejdulezitejsi, co na svete je.

YML, FRONEMA: mam to podobne (akorat nejsem zena a nehulim), delam v it, programuju, nepredru se, plat nadprumerny. ale - s lety me to tak nejak prestava bavit. z prace, kterou udelam rukama mam mnohem uspokojivejsi pocit, nez z toho, ze sedim na prdeli pred monitorem. uplne prejit na nejakou manualni praci se mi nechce, pac a/ nic poradne neumim, abych se tim mohl zivit, b/ nechce se mi pracovat v zime, desti, c/ zena je v domacnosti, takze zijem z meho prijmu a ten vypadek na polovinu bychom teda tezko prezivali, sice si nezijem na kdovijak vysoke noze, ale kdyz neco chci nebo potrebuju, tak si to koupim a nemusim na to pul roku setrit. nicmene mam vizi, ze bych rozsiril postupne svuj vcelarsky provoz a castecne se tim prizivoval a az to bude nezbytne nutne - vyjednal si praci na zkraceny uvazek (coz by mohlo jit, delam vyvoj, vyroba na me neni primo zavisla). vcelari se pres rok, v zime se klepou ramky a delaji takove pomocne prace v teple, v lete bych nesedel tak moc za zamrizovanym oknem, ale mohl byt vic venku. travil bych vic casu se zenou, kterou bych taky mohl trochu zaprahnout, financni vypadek by nebyl tak velky. jsem sam zvedav, nakolik se mi to podari v nasledujich letech naplnit (teda pokud letos nezkonci svet :o)).

YMLADRIS: já bych k tomu dodal, že mi přijde, že v podstatě naprosto to stejné platí pro muže - být pořád v hlavě bez aspoň nějaké snahy se trochu projevovat i v těle znamená chřadnout - v mládí to není poznat, s přibývajícími léty čím dál tím víc

mě vždycky zajímalo, kolik lidí řeší takovýhle podobný věci, akorát o tom nemluví, protože se stydí, nebo to považují za zbytečný, nepatřičný atd...

já osobně jsem to měl tak, že v období pravidelné zhulenosti (cca 10 let zpět) jsem žádný pořádný východiska ani najít nemohl, protože to bylo všechno zahalený tou mlhou a navíc to na mě mělo ten efekt, že ještě třeba 2 - 3 hodiny po akutním stavu jsem byl dost unavenej a letargickej, takže na nic pořádnýho beztak nebyla energie. To se tehdy navíc naštěstí kouřili venkovky, s nynější módou smrtících podlamp by to asi vypadalo ještě jinak...

tím, že jsem přestal hulit samozřejmě problémy z života nezmizely, řekl bych, že je jich možná stejně jako předtím, ale ten celkovej prožitek je jinej a víc mi vyhovuje. Na druhou stranu si myslím, že by se mě možná, kdybych vytrval, podařilo prohulit se do podobnýho stavu jako popisuje PIZI, kdy na jakýkoliv impulsy přestanu reagovat a držím se zhulenosti. Tohle mi ale vždycky přišlo celkem děsivý, asi nejsem ten správnej typ, který dokáže udělat tento krok do neznáma a setrvávat spokojeně v zóně soumraku (nebo možná světla a spokojenosti, nevím...). Asi je to o tom rozhodnutí, že člověk přijme, že jeho svět bude pevně spojen s nějakou bylinou, která jeho osobnost trvale změní na emocionální, energetické i fyzické rovině a on ten pakt přijme, protože mu přijdou ty benefity z daného paktu větší než zápory. Pak je ale otázka, nakolik je takový člověk schopen vhledu do toho, kolik dává a kolik dostává. Znám lidi, kteří se ke střízlivému stavu ani vyjadřovat nemůžou, protože ho už několik let nezažili, pak je otázka, jeslti vůbec mají s čím srovnávat...