HELA: no placeny a v kladne je asi showstopper. ja k tomu svymu chodila asi ctyri mesice pak jsem to vzdala... predstava ze bych mela jich vyzkouset nekolik a kazdymu znova vypravet svuj pribeh mi prijde silne neprijemna.... holt jsem ochotna delat jenom to co bude prinaset nejakej prinos relativne od zacatku....

FRONEMA: záleží na terapeutovi, já jich vyzkoušela během asi sedmi let opravdu hodně, co mi byli k ničemu nebo skoro k ničemu, než jsem našla někoho, kdo mi sedl a dokáže pomoct... Nejsem si jistá, jestli nemá plno, ale můžu dát kontakt, kdyžtak pošta. Je sice placený a na Kladně, ale je vážně dobrý.
Každopádně držím palce, vím, že s tím bojovat jednoduchý není:)

HELA: nj ja chvili terapii zkousela a prislo mi to pomerne k nicemu... ale je mozn ze jsem si s tim terapeutem nesedla.... ted premyslim ze bych se k tomu mozna vratila, ale nevim... chtelo by to doporucit nekoho dobryho. musela bych sebrat nejaky odhodlani..... neni to jednoduchy...

FRONEMA: nevím, jak je to u těch depresí, co jsou fakt způsobené čistě chemickou nerovnováhou v mozku, ale podle mě je většina depresí a podobných svinstev způsobených hluboko zažranými negativními způsoby myšlení a citovými zraněními, co si s sebou člověk v životě táhne, a práce s myslí a podobně má pak právě mnohem větší šanci pomoct, než antidepresiva. Ale je dobré, když má člověk osvíceného terapeuta, který mu pomůže se v tom bordelu vyznat, uvědomovat si (protože člověk má často tam, kde má největší problémy, slepá místa, která sám před sebou schovává, jak to moc bolí, a je asi sktro nemožné to prohlédnout bez pomoci zvenčí) a najít způsoby, jak se k věcem stavět jinak... Mluvím z vlastní zkušenosti s obojím:)

F0N: Tyjo, s tím odporem je to zvláštní. Já kdysi meditovala, vlítla jsem do jakéhosi "stavu", ze kterého se nějak nedalo dostat rozumně zpátky na zem, požádala jsem o ukončení a ono to fakt skončilo; byl to opravdu "jiný stav", já to ale netušila, takže když to skončilo, přesahovala ta bolest meze únosnosti. Před pár týdny jsem si uvědomila, že k tomu "stavu" a spiritualitě vůbec mám odpor, pomalu se z toho hroutím a Ty si tu klíďo píďo píšeš, že když máš k něčemu odpor, tak tím víc prožíváš ten stav. Tohle kdyby fungovalo všeobecně, teda i u mě, tak svítím, jak žárovka.:-)

KUATO: A můžeš být zachmuřený, když jsi ¨"vyprázdněný", když je mysl ztišená?

KUATO: ja nemam nejakou svoji konkretni diagnou, deprese tomu rikam pro zjednoduseni, spis bych se tipla na nejakou dysthymii nebo ci co, proste me ovladne cas od casu zoufalstvi ze je vsechno spatne, ze ja jsem absolutne nemozna a neschopna a to mi slape po hlave. kdysi jsem brala prasky, ktere fungovali tak castecne, tedka jsem to dlouho prehulovala coz fungovalo az na vedlejsi ucinky dobre (a jak pisu nevylucuji ze se k tomu nevratim, spis me zajimaji dlasi cesty) psychozu tak jak ji chapu z internetovych zdroju imho nemam.

F0N: no... nebranit tomu mi prijde jako nesmysl, to bych byla extremne destruktivni k sobe i okoli. nejaky zpusob drzeni se zkratka uz beru jako uplne prirozeny, ze vlastne ani nevim jak by to vypadalo to uplne pustit... kazdopadne by to zahrnovalo hodne vydirani okoli a ublizovani sama sobe, nic co bych chtela testovat.
YMLADRIS: tak ja se sice ptam kvuli sobe (a blizkym) ale zajima me to i vseobecne... koneckoncu existuje nezanedbatelna skupina lidi kteri veri ze i dejme tomu rakovina se da resit nejakou psychickou praci, proc by to pak nemelo jit i u deprese, kde je to s cim se musi pohnout fyzicky neporovnatelne mensi? (nador vs. nejaky serotoninovy senzory ci co) Zajima me jak se na to divaji ruzne myslenkove systemy...

muj svetsky prostredek bylo(je) to huleni, behem toho tydne jsem mela takovouhle "depresivni" krizi jednou, a v zasade jsem probrecela vecer a potrapila jsem tim muze ktery mi u toho asistoval.. coz rozhodne neni idealni, ale zase pocit ze se to da prezit je fajn. otazka je jestli to stoji za to spotrebovavani energie nekoho jineho, k tomu mam pomerne silnej odpor.

no nevim, vlastne tady nemam zadny nazor jen se mi to chce pitvat, doufam ze je to ok

FRONEMA: teoreticky to jde. problem je, ze abys to dokazala, tak uz musis mit nemalou schopnost abstrakce/oddeleni Sebe/Pozorovatele od prozitkovych stavu, coz pro necviceneho neni v takovych chvilich prakticky mozne - je prilis ztotoznen se svoji roli. osobne bych doporucil v dobrych chvilich, kdyz je clovek bdely, aby zaroven cvicil rozvijeni dobrych pocitovych stavu. jak si na ne zvykne, tak zneklidni uz kdyz se vytrati a snadneji se zase pripomene. proste nahradit spoustu myslenek a prozitkovych stavu soustredenim na jeden a ten pak potlacit (patanzali v praxi). nepochopil jsem jen, jestli se ptas na "psychiatricke stavy" u jinak normalniho cloveka, nebo u cloveka, ktery uz ma psychozu notne rozjetou. v druhym pripade nevim, s nikym takovym jsem nikdy nepracoval a muze byt, ze takovi lide uz vubec nemaji dispozice pro nejakou vnitrni praci.

FRONEMA: tak sa nesnaz - ono to tu uz je ty stym nic neurobis - moja skusenost je taka, ze ked pride nejaky stav ktory nechcem - cim viac sa mu branim tym vacsi odpor vznika tym sa ten stav javi ako skutocnejsi tym ho viac prezivam. Proste to nechat tak (ako chytat oblaky na oblohe? )

Vesmir preziva cez toto telo prave toto - je to iba odlesk nic viac. (pozri na ruky alebo co :D )

FRONEMA: no to bych presne taky rada vedela...

obecne si myslim, ze my zacatecnici nemame jinou sanci nez fakt seriozne trenovat svou mysl k tomu aby videla podstatu sama sebe a tudiz mohla "to tak nebrat". Je to jako nejakej sval.. lidi to maji do ruzne miry atrofovany, nekdo dokaze byt uvolneny v tom, co je, sam od sebe, nekdo vubec. Opakovani/praxe vytvari pattern jako jakakoliv jina repetitivni cinnost ... analogie s tim rizenim auta: zacatecnik zvlada jednodussi situace, zkuseny jezdec vybere mnohem vic, ale k cemu je zacatecnikovi takova informace, kdyz neni vyjezden a riti se po ledu do svodidla. Pricemz kazdej ma asi i jinou kapacitu (jak moc narocne psychiatricke stavy by jeho mysl byla schopna zvladat kdyz by ji natrenoval), coz taky nevis, jak na to jsi.

Osobne delam oboji: trik s bezusilnym spocivanim v pritomnosti mi pripada jako naprosto zasadni vynalez, totalni odpoved, hodne na to verim a zkousim to "kdykoliv je to mozne". Formalne, neformalne, .. ne jen kdyz je mi blbe.

Ale, kdyz mam nejaky stav kdy aport/touha aby se delo neco jineho je moc silny (ani to nemusi byt psychiatrickej stav) tak nevaham pouzit i jakykoliv "svetsky" prostredek k nabyti zas nejake rovnovahy, neberu to nejak rigorozne. Trpet nema vyznam. Postupne, s laskou. Prijde mi ze se zmensuje sortiment situaci, ktere mne dokazou fakt rozhodit; na druhou mene optimistickou notecku si ale i myslim, ze prirozene tendence lidi (teda aspon mne; zdravim Piziho) je pohybovat se na hrane .. clovek uz neco zvlada v tom zivote, tak zas se konfrontuje s nejakymi dalsimi vyzvami, zase to boli a desi atd. Je to vecny boj.

Ale poradnou "psychiatrickou" dignozu nemam :) takze .. tezko rict.

F0N: zalezi jak moc je slackline napnuta...

no ja na to nelezu, cituju jen typka co nekde psal kdyz mu lidi nadavali ze ma death wish

tady je to kdyztak videt - jak ztrati balanc, jako by schvalne spadne

Dean Potter: Highline Catch - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=C6MtzvQ5hZ8


beru to jako hezkou ukazku prekonatelnosti ruznych nasich omezeni..

YMLADRIS: no ono je to dost sileny, lebo ta lajna ti lieta hore-dole a do stran, pruznost to ma jak trampolina. Schvalne skus sa postavit na jednu nohu a zavriet oci a kolko tak vydrzis stat - kedze pod sebou mas priepast, nemas opticky bod podla ktoreho sa orientujes, takze pozeras na koniec lana a v podstate ides naslepo. Myslim, ze ist stym na to lano, co ked spadnem je isty fail.

Ale na koncentraciu mega - chyba sa nepripusta (castanedovska bezchybnost? :) )

zajimal by me vas nazor na jendu vec. snazim se poruznu praktikovat takoveto uvedomovani si pritomneho okamziku, neocekavani, nehodnoceni a podobne postupy kdyz je mi nedobre. myslite si ze podobne veci maji sanci na uspech i v "psychiatrickych stavech"? (mysleno neco smerem do deprese) jsou vubec "psychiatricke stavy"? nebo je to jen prirozenej konec moznosti jak se citit? kdyz je mi dobre tak to zni tak jednoduse, staci si ty pocity "tak nebrat" ale kdyz na to prijde tak mam pocit ze mi nekdo kompletne sebral rizeni a rikam si ze je to vlastne jen chemie v mozku a na tu muze byt sebevetsi odhodlani kratky....

zajima me vas nazor protoze uz jste mi rekli spoustu zajimavych veci. pokud je to tady OT, poradte kam se presunout a ja se rada presunu