YMLADRIS: No...drogy ne, já si v životě nedala ani jointa. Seděla jsem, pozorovala jsem vodní hladinu, hrála mi muzika a já najednou byla vším. Stromem na Václaváku, vodou v potoce, a.t.d., na počátku bylo slovo, trvalo to celkem šest dnů, sedmý den odpočinek, pak obrovská makačka, začala jsem třídit, co se třídit dalo, popsala jsem stohy papíru, ale všechno bylo v pořádku, měla jsem směr, stavěla jsem nový svět. Jen jsem byla zamilovaná, chtěla jsem toho kluka/učitele pro sebe. Byl ženatej a měl svou ženu rád. Když mu došlo, o co jde (nic jsme spolu neměli), začal kličkovat, mít míň času a tak, prostě jsem byla druhá a to se mi nechtělo, jiný způsob nebyl...tak mi prostě bouchly saze, řekla jsem, že chci, aby to skončilo, to asi s úlevou přijal, a ono to skončilo. Ale nejen ten "vztah", ale i ten stav. Byl to "jinej stav", takže to ukončení fakt bolelo. A najednou jsem byla sama v ruinách: celej můj svět byl sesypanej a všechny moje čakra makra představy o nebesích taky.
Vztahy: povrchní, téměř žádné. Rodina: v troskách, všichni chlapi v dluzích, brácha po smrti. Finance: -15 mega, ručila jsem. Duchovno: průser. I v práci to bylo naprd.
Je to dvanáct let...osm let jsem vdaná. Narodily se mi dvě děti. Mám splaceno. S rodičema docela komunikuju a oni se mnou. Zmýlila jsem se v nich. Nejsem nejpopulárnější ve vsi, ale když mi dojde nafta na dálnici, přijedou kamarádi i pod vlivem alkoholu a nevykecaji to na mě mýmu muži, který mi neustále říká: "tobě jednou dojde nafta". Duchovno je průser i dál, ale když o tom můžu takhle psát...dík.:-)