• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISTRANSFORMACE - síť života: o všem, co pomáhá léčení a probuzení člověka,společnosti,Země
    Restartováno :)
    O cestách, technikách, prostředcích, projektech, hnutích, myšlenkách velkých i malých, co pomáhají člověku osvobozovat se a naplňovat svůj potenciál, a skupinám, místům, ekosystémům, uzdravovat se z nemoci civilizace.
    Společným jmenovatelem témat je uzdravení, obnovení rovnováhy, návrat k přirozenosti, nalézání cesty, která je v souladu se životem.

    Ráda bych, aby klub byl o sdílení informací, nápadů a zdrojů - spíše než o diskusích a rozebírání, jestli je nějaké téma dobré-špatné, reálné-nereálné, apod ;) (na tento druh vyžití tu máme klubů dostatek :)

    organnic.blogspot.com (Conti)
    rozbalit záhlaví
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    FRONEMA: naomi je fakt inspirativni, ale nakonec jsem zaujala stanovisko ze misty to taky trochu prehani :). chtelo by to videt produkty jeji radikalni vychovy - ty deti. Ale jako rozhodne namet k zamysleni a spousta podnetu
    KUATO
    KUATO --- ---
    FRONEMA: hlavne to vypovida o tom, ze by rodic mel drezurovat (nebo spis ocistovat) hlavne sam sebe, protoze kdyz bude on sam v poradku, i jeho deti budou v poradku (ony totiz v poradku zatim jsou, narozdil od nej).
    FRONEMA
    FRONEMA --- ---
    ja jsem teda rodic teoretik, ale moc se mi libi clanky od naomi aldort, napriklad tohle http://www.naomialdort.cz/oznameni/jak-se-deti-uci-slusnemu-chovani a pak dalsi ke kliknuti na panelu vlevo dole... tak nejak mi ty jeji postupy a myslenky davaji takovej hlubokej smysl... samozrejme netusim jestli budu dost drsna na to to jednou uvest do praxe, ale rozhodne se pokusim
    ZIVA
    ZIVA --- ---
    kuato: jj ja rozumim co myslis a mas pravdu. kdyz ti matka rekne, dokud mi budes rikat pravdu, nebudu te rezat a pak reknes pravdu a matka te sereze, tak uz ji neveris. a at se s tim decko vyrovna jak chce, mamu za vzor pravdomluvnosti uz asi nikdy mit nebude. na druhou stranu nejsem zastance prevelikeho saleni deti atd.
    KUATO
    KUATO --- ---
    Ziva: mam kamarada, jehoz otec chlasta a jemu se to nelibilo, tak zamlada nepil a ted uz trochu jo. Jsem zvedav, jak se to u nej dal vyvine, az zestarne, prijdou deti a rozkoly se zenou.. :-).

    Ja to myslel tak, ze tezko budu detem vstepovat pravdomluvnost, kdyz ja sam nebudu drzet slovo jim dane. Tezko je povedu k tomu, ze myt nadobi je holt normalni a beznou soucasti zivota, kdyz se mu budu sam vyhybat a pripominat zene, ze je to jeji nizka zenska starost.. Je mi jasne, ze je to slozitejsi, mnoho veci se dedi ob generaci, tj deti vykazuji i rysy, ktere rodice zcela postradaji.
    ZIVA
    ZIVA --- ---
    kuato: mno na druhou stranu je celekm vysoka pravdepodobnost, pokud budes slaboch a lhar, ze tvuj syn to neoceni a rozhodne se byt presne opacny nez jeho otec. stava se
    KUATO
    KUATO --- ---
    EVA_: no ja nevim, mi se takove zavadeni umelych konstruktu (zavadeni jinych radu pro skolku a skolu, kdyz to je skoro stejne) nelibi a delat ho nebudu. mezi tvymi detmi je vetsi vekovy rozestup nez mezi mymi, takze je jasne, ze budes rozlisovat vic - jit spat v osm a o pul desate (problem, pokud maji stejny pokoj), ale u nas se snazim, aby jediny rozdil v posuzovani byl, kdyz by to dotycneho nejak poskodilo - devitileteho synatora pustim samotneho k rece, sedmiletou dceru jen s nekym (neumi plavat).

    EVA_: ..jde o vědomí si vývojových stádií, jejich přechodů, rovnováhy mezi přibývajícími povinnostmi a benefitů a schopnost jimi děti provést. tak trochu mi naskakujou osypky, ze bych mel tohle delat. asi jsem malo peclive cetl knihy antroposofickych autoru o vychove deti, peceni chleba a hrani divadla s nima. devcata nosici vence z kvetin, chlapci ve lnene kosili, bosi a prostovlasi..

    ale jinak narazis na velmi dulezitou oblast - decka nevychovavame moudrama, ktera tu a tam utrousime nebo nejakym radem, ktery jim nutime, ale primarne vlastnim prikladem. kdyz ja budu slaboch a lhar, tezko mohu chtit po svem synovi, aby byl silny a mluvil pravdu.
    JAMINA
    JAMINA --- ---
    a tady jeden obrázek pro otrlé povahy, k tématu. Dnes to poslal mé sestřenici její pubertální syn :))

    http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/284959_498821966813734_796595406_n.jpg
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ovsem toto mi navraci nadeji v mladou generaci!!!1! :)

    diskonáckové - YouTube
    http://www.youtube.com/watch?v=23qfv7jlgNM&feature=youtu.be
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: jeste s tema konvema... doufam ze te nehrotim blbe (ach jooo co ja vim co je spravne), ale kdyz poprosis o konve a dostanes ignoraci, co udelas pak? amazonku, nebo das najevo svuj smutek a osamelost? Ja bych se zkusila autenticky rozbrecet. Nee to na nej hrat, ale proste, to je dost kruty kdyz ti ani s konvema nepomuze. Tak bych si tam sedla a dostala to ze sebe, brecela bych jak zelva. Treba to proste furt nechape, jak se citis.
    KUKIDE
    KUKIDE --- ---
    EVA_: Proč jim vlastně chceš vysvětlovat nějaké rozdíly? Život je přece pořád život.
    Jinak tu vede hezké povídání a tak mě napadlo, že poskytnu pár poznatků z mého studijního materiálu čím jsou mí milovaní synovci. :)
    1) vypozoroval jsme že dítě se velice přesně naučí kdo co mu povoluje a je vždy o krok před rodiči .) --> ne od jednoho rodiče by mělo znamenat ne u obou
    2) hraní, sestra se na začátku bránila množství hraček atd, taková ta interaktivnější výchova a dvouletého synovce bavilo sní uklízet nádobí z myčky :)
    3) jak už tu bylo řečeno dítě napodobuje rodiče aby se jim zalíbilo, takže co dělá rodič bude dělat i dítě a to včetně zlozvyků, rodiče nedělají stejné věci a tak si dítě vybírá u každého to co mu více vyhovuje a to co se mu více líbí...
    pokud už má dítě nějaký zlozvyk tak si myslím že jediná cesta je aby rodič ten zlozvik zlikvidoval nejdříve u sebe a pak teprve na dítě zkoušel nějaké výchovné řeči.
    4) Pak tu padla poznámka o respektu k otci a tak trochu ignoraci mámy... může to plynout z nedostatku času který tatínek tráví s dítětem ať už kvůli práci a nebo protože na začátku neví co sním a říká přeci ho jen kojíš a to já neumím .)
    5) systém je mrcha - reklamy pro děti přebytek hraček zábavy, tv, pc, atd
    - tohle je podle mě zapeklitost dneška...
    - sestra už to taky vzdala a synovec už má tolik hraček že mě se o tom v jeho letech jen mohlo zdát
    viz namátkou:
    http://zpravy.idnes.cz/klasnova-chce-zakazat-reklamu-v-detskych-poradech-fvn-/domaci.aspx?c=A120124_112307_domaci_hv
    tam mi přijde vtipná hláška "Budeme vysílat méně dětských pořadů, tvrdí televize"

    Přidám k tomu letošní historku z prázdnin.
    Cesta domu. Čeká se na autobus na zahrádce restaurace. Celková nálada pod psa, hlavně maminka byla naštvaná na manžela i já jsme se sním před odchodem pohádal o balení. Synovec pořád vykřikuje "zmrzlinu" ale protože měl předevčírem střevní problémy tak rodiče nechtějí. U mě ví, že je zbytečný to na mě zkoušet a tak to zkouší na tatínka. Ten by si ji dal taky, ale maminka je naštvaná a tak tedy ne. Ale synovec se za letošní prázdniny naučil novou věc. :) Zjistil, že se rodiče v přítomnosti cizích lidí a v interakci s nimi chovají jinak. A tak, když si to přifrčí číšník s otázkou "Ještě něco?" tak, synovec s tím kouzelným úsměvem na číšníka "zmrzlinůůůů". Interakce pokračuje číšník zvětří a konverzuje. Synovec dělá roztomilého střídavě na oba rodiče, ale hlavně na tatínka. No a už to je, tatínek jo obměkčen a tak teda, že jo a že dvě. Maminka jen poznamená "Ty to budeš řešit ve vlaku jestli se po..." A protože ji to naštvalo tak vstane dřív a jde přímo s kočárkem a druhým malým synovcem v něm na autobusovou zastávku. Z vnitřku restaurace dorazí po výběru zmrzliny tatínek se synovcem. Synovec ještě počká až mu rozbalím tu zmrzlinu a směje se na mě. A samo sebou co neudělá. Hned tohle vítězství běží ukázat mámě za rohem. Vstanu a koukám jestli tam došel v pohodě. A já si tak v hlavě říkám, sestra asi bude nadšená, že odešla a teď tam hned za ní přiběhne. Dopíjím pivo platím a vyrážím s tatínkem na autobusovou zastávku. A když dorazím na zastávku tak vidím jak tam synovec šťastně sedí vedle sestry a dělá opičky na nějakou paní vedle se kterou si maminka musí povídat. Jasně, dorazil a protože maminka byla naštvaná a neměla náladu tak začal interakci s cizí paní a maminka prostě už nemá šanci být naštvaná. Musí se bavit s úplně cizí paní o tom jak má roztomilého chlapečka. :)
    EVA_
    EVA_ --- ---
    CRANK: To říkal můj muž taky.:-) Do osmatřiceti. Od osmatřiceti se nevyspal, ale tvrdí, že je spokojenej, má nás m oc rád a my jeho.

    YMLADRIS: Tohle je možnost, beru.:-) Zkusím. Je dost pravděpodobné, že příliš často užívám buzerativ. Vím totiž, jaká autorita je můj muž, když přestane být autoritativní. Autorita pro mě i pro děti. Moc ráda bych mu to ukázala, ale jak se tak pozoruju, zdá se, že nevolím prostředky, které by byly nekonfliktní. Přehodnotím.:-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    YMLADRIS: tady se jeste doplnim, ze kudlu v kapse mam z neposlusnych a neflexibilnich programatoru v praci :), ne z muze, ten je v tomto desetileti zlatej
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: nevim no. jeste jsem nekde cetla, ze snad na nektere deti pomaha, kdyz vedi dopredu, co je ceka. tj. ne "vstan a bez vyklidit mycku chci jednu vec za tyden tak prosim!!", ale vecer kdyz se jde spat, tak se domluvit na tom, co je ceka dalsi den, ze maji za ukol tri veci a ze se chce aby to bylo do 5 nez se zacne varit vecere, nechat si to odkyvat ze s nimi pocitas ze pomuzou , pripadne je nejak nechavat vybrat losovat cokoliv kdo ma nenavidenou mycku. Aby to proste vedeli dele a prubezne, ne jen "vykonej prikaz"

    co s manzelem, to nevim. Hlasit konve den dopredu. Jako, mne se taky svira kudla v kapse, ale co nadelas.
    EVA_
    EVA_ --- ---
    INK_FLO: No to je šílenost, samozřejmě.
    INK_FLO
    INK_FLO --- ---
    zrovna teď čtu článek v tom vodafoňáckým free magazínu čili chili článek "nebezpečná dokonalost" o přehnaném rodičovství. Citují tam jednoho publicistu:

    "Na mnoho současných dětí jsou kladeny nepřiměřené nároky, nejdůležitější je výkon. Děti ale chtějí být dětmi a nechtějí si dělat starosti o budoucnost."

    Pak tam odkazují na nějakou studii, podle které mají děti o polovinu méně volného času než jejich rodiče začátkem osmdesátých let.

    Jakožto odstrašující příklad, kam až to může zajít uvádí tuto reality show "Toddlers and Tiaras" (batolata a korunky)...některé z těchto vytrénovaných roztomilých minirobotů imho skončí na cracku nebo heráku

    toddlers and tiaras s05e02 lollipops and gumdrops pageant - YouTube
    http://www.youtube.com/watch?v=9wK4xDlpWJA
    EVA_
    EVA_ --- ---
    DARJEEL: Na mě moc černá vize odkazu našich rodičů...co jsou tedy ty "pevné kořeny" ... Nevím, jaká jsi generace, já vidím odkaz ve smyslu "žít, přestože je válka a systém takový, jaký je". Nevidím jen ty "vlky" a zlovůli teda. Sice vratkejma nohama, velmi zkresleně v důsledku dětské deprivace, ale stojím na odkazu "stavět vlastníma rukama z toho, co je; žít, co to dá; milovat, i když to bolí; pomáhat sobě i druhým, vypěstovat si co nejvíc ovoce a zeleniny sami, navařit z ní zavařeniny, vyhnat bažanty ze hnízd, aby je nepřejel kombajn...jasně, bylo spousta nepravosti, nevidět je je blbost, ale hodlám se učit z toho, co se povedlo a to, co ne, si zkusím pamatovat, abych to neopakovala.
    Práce a povinnosti jsou prostředek a ne cíl - to je hezký a beru. Stejně jako hodně hlubokou studnu. Kalašnikov nechám na manželovi, ale i ten se může hodit, nevylučuju.

    Nerozumíme si ale v tom, že bych svým dětem něco chtěla slibovat. To ne. Spíš mi jde o vědomí si vývojových stádií, jejich přechodů, rovnováhy mezi přibývajícími povinnostmi a benefitů a schopnost jimi děti provést.


    YMLADRIS: Vize super. Předpokládá matku, která miluje svoje povinnosti a užívá si benefitů, respektive si je dovede nastolit. Otce, který je ochoten také přiložit ruku k dílu a z matky před dětmi nedělá prudnou. Případně koriguje logický vzdor dětí tím, že na plnění povinností trvá také. Mluvím o pidipovinnostech, např. jednou týdně vyklidit myčku, uklidit si po sobě nádobí ze stolu, jednou týdně zalít hadicí skleník, ostatní činnosti jsou ryze dobrovolné.
    Ovšem konkrétní příklad u našeho kluka: mě pomáhá většinou nerad. Ale ... jakmile napadne sníh, vezme sám od sebe lopatu a jde na to. Odhází ho. Už tři sezony. Pokud totiž něco dělá můj muž sám od sebe, tj. vyloženě chlapskou práci, jde do toho i syn. Včetně spaní pod širákem v dešti, dvacetikilometrových pochodů a stáčení piva. Ovšem ve zbytku času, kdy můj muž držkuje, že prudím, když chci aspoň přinést konve (prosím, přines mi je, jsi tak silný, já je unesu těžko) držkuje syn úplně stejně.
    Holka zas jede v panenkách. Pořád miminkuje a "mami neruš, miminko usíná". Jsou jí tři, chci po ní odnést si po sobě talíře ze stolu, vidí to u mě, docela samozřejmě talíře a příbory sklízí.

    Čili, jdou-li rodiče spolu, stejným směrem, pak bych řekla, že lze. Ale pořád jsou zřejmě primární oni a to, nakolik je naplňuje sekání trávy, mytí nádobí, nebo pečení buchty. Přes obrovskou únavu z každodennosti, probděných nocí a podobně. :-)
    JAMINA
    JAMINA --- ---
    YMLADRIS: taky se mi zdá taková vize ideální, i když nemám taky v praxi ověřeno (nicméně si občas podobně fantazijně pohádkové motivace vytvářím pro sebe :-D ). Měla jsem to v dětství stejně : "prestan si cist a pojd UMYT TO NADOBI!!"
    člověk pak bere pomáhání rodičům jako rušivou prudu... zvýšené povinnosti v domácnosti jsem pak měla spíš za trest, nebo jako motivaci "až uděláš to, to a tamto, mužeš jít teprv ven s kámoškama".

    a až teprv teď, kolem třicítky, mě opravdu BAVÍ dělat domácí práce, vařit, starat se o kytky atd, dřív jsem to vlivem výchovy měla spíš jako prudu (pokud tam nebyla motivace typu "navařím hostinu pro ty co mám ráda" apod.)
    CRANK
    CRANK --- ---
    YMLADRIS: V tom případě bych měl být raději bezdětný ;).
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    CRANK: decka pry v zasade proste jen napodobuji tebe, tvuj pristup k zivotu. ale jsem zvedava na reakce skutecnych rodicu :)
    CRANK
    CRANK --- ---
    YMLADRIS: Zní to moc pěkně. Trochu bych se bál jestli je možné tohodle ducha na dítě "přenést" v případě, že samo neprojeví prvotní zájem.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    EVA_: K tomu mam takovou naivni vizi. Nevim zda uz jsem to nekdy nepsala. Zajimala by mne kritika ze stran skutecnych rodicu (jsem teoretik).

    Decko ma ruzne povinnosti. Cast z nich je nesmyslnych (delat ruzne veci do skoly jen proto, aby nedostalo dvojku ale jednicku, coz proste tezko rict zda je k necemu). Druha cast - povinnosti a pomoc doma - ma smysl, ale zase jsou strasne nahodile a zmatene (teda tak to bylo u nas, proste "prestan si cist a pojd UMYT TO NADOBI!!"). Prace by idealne mela cloveku davat reward, ze je schopen pusobit v realite pozitivni zmeny, ne primarne frustraci, ze matka otravuje s nadobim. Tak premyslim co s tim a vychazi mi, ze uz relativne mlady decka by mely byt schopne pochopit a ocenit koncept "sfery vlivu", neceho co je jejich parketa, vkladaji do toho usili a tudiz je svet prijemnejsi misto. Napriklad dcera by mohla byt kralovnou kralovstvi kvetin. Je jeji zodpovednost, ze rostliny prospivaji. Je uz tak velka holka, ze se o ne dokaze starat sama, rozumi jim, vi ktere je poterba kdy zalevat kdy hnojit, a pravidelne dostava potvrzeni ze domov s rostlinami je lepsi nez domov bez rostlin a ze prispiva k necemu fajn. Je to jeji projekt. Ma co kecat do toho, ktere rostliny se namnozi, ktere se koupi dalsi atd. Stara se o ty rostliny ne stylem "vykonat prikaz", ale stylem ja jsem spravcova tohoto kusu zivota, je to na mne, kdyz zapomenu, chradnou, atd.

    Nebo muze mit dcera privilegium, ze nedelni odpoledni buchtu pece vzdycky ona. Prijima objednavky, ale je to jeji projekt. Ostatni ji chvali, protoze je super, ze je v nedeli buchta. Uci se ruzny recepty a je za hrdinku jak ji to jde nebo holt to pripalila, ale to neva; je to proste realny projekt kterej si ridi sama (matka pouze koucuje); je to neco jinyho nez "ted bez vyloupat svestky". Kluk zase je frajer se sekackou a proto mame nejlepsi travnik siroko daleko. Je to jeho travnik. Otec s nim konzultuje co a jak.

    A takhle postupne, pres ocenovani a chvaleni a pravidelnost a realitu decka ucit, ze je fajn, kdyz je clovek schopen neco delat, neco davat. Samozrejme ze se mu nekdy nechce, ale prece nepripusti ten fail ze by "nebyl schopen uz zajistovat buchtu nebo travnik".

    Myslite si, ze neco takoveho muze fungovat?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam